ECLI:CZ:US:2020:1.US.2580.20.1
sp. zn. I. ÚS 2580/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu K. Č., nyní ve Vazební věznici Ostrava, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 485/2020-801 ze dne 27. května 2020, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 229/2019 ze dne 12. prosince 2019 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 95/2016 ze dne 19. června 2019, a o návrhu na prominutí zmeškání lhůty, takto:
Návrhy se odmítají.
Odůvodnění:
Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním ze dne 6. září 2020, doručeným dne 8. září 2020, v němž se domáhal zrušení napadených rozhodnutí, jimiž jej obecné soudy uznaly vinným a odsoudily, respektive nevyhověly jeho opravným prostředkům - odvolání a dovolání. Ve svém podání uvedl, že ústavní stížnost podal nejprve (dne 21. a 24. srpna 2020) k Okresnímu soudu v Ostravě (dále jen "nalézací soud"), soudkyně mu však sdělila, že adresátem musí být přímo a výhradně Ústavní soud; v podání zaslaném přímo Ústavnímu soudu proto požádal o prominutí zmeškání lhůty. Dotazem na nalézací soud Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo navrhovateli doručeno dne 25. června 2020, jeho obhájci (Mgr. Tomáši Kijasovi) dne 19. června 2020.
Podle §72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; tato lhůta marně uplynula v úterý 25. srpna 2020.
Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojí mimo systém obecných soudů, což znamená, že návrh musí být ve lhůtě stanovené §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu doručen Ústavnímu soudu. Zmeškání lhůty je vada neodstranitelná; lhůtu není možné navrátit ani prominout její zmeškání. Subsidiární použití §58 o. s. ř. v souladu s §63 zákona o Ústavním soudu by bylo možné pouze za podmínky, že zákon o Ústavním soudu nestanoví nic jiného; §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ale neposkytuje dispoziční volnost pro prominutí lhůty. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je možno státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon [viz též nález sp. zn. Pl. ÚS 37/93 ze dne 25. března 1994 (86/1994 Sb., N 9/1 SbNU 61), či sp. zn. I. ÚS 244/95 ze dne 26. ledna 1996 (U 1/5 SbNU 545)]. Z uvedených důvodů nebylo možno vyhovět požadavku navrhovatele na navrácení lhůty k podání ústavní stížnosti.
Proto Ústavní soud ani navrhovatele nevyzýval k odstranění vad podání (§29 až 34 a 72 zákona o Ústavním soudu), neboť by takový postup byl neefektivní a nevedl by ke zhojení vady pozdního podání návrhu, což je vada neodstranitelná. Soudce zpravodaj proto návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2020
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj