ECLI:CZ:US:2020:2.US.1792.20.1
sp. zn. II. ÚS 1792/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje David Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Z. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 10. prosince 2019, č. j. 8 T 79/2016-417, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 25. února 2020, č. j. 14 To 45/2020-442, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
1. Stěžovatel se ústavní stížností, která splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, a to z důvodu, že jimi dle jeho názoru byla porušena jeho ústavně zaručená základní lidská práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2017, č. j. 8 T 79/2016-262, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 13. 7. 2017, č. j. 14 To 111/2017-313, shledán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let. Soudy dále rozhodly o nárocích na úhradu újmy poškozeným.
3. Stěžovatel podal návrh na povolení obnovy trestního řízení vedeného pro předmětný skutek, který byl zamítnut napadeným usnesením nalézacího soudu. Proti němu podal stěžovatel stížnost, kterou však zamítl svým napadeným usnesením stížnostní soud.
III. Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel na vrub napadených rozhodnutí obecných soudů napadá nesprávné vyhodnocení novosti důkazu odborným vyjádřením znaleckého ústavu MBL CRASH EXPERT s.r.o. z oboru doprava ze dne 20. 4. 2019. Podle znaleckého posudku Ing. Uttla provedeného soudem prvního stupně v řízení o vině a trestu nalézací soud dospěl k závěru, že příčinou vzniku tragické nehody bylo nedodržení rychlosti vozidla stanovené pro jízdu s vozíkem, kdy stěžovatel jel rychlostí nejméně 104 km/hod. (o téměř 25 km/hod. rychleji) a dále nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a nákladu. Soud prvního stupně údajně přímo vyloučil jako příčinu nehody technický stav vozidla či vozíku. Stěžovatel se domnívá, že z provedeného dokazování lze dovodit závěr, že ve skutečnosti jel rychlostí nižší (pod 100 km/hod.). Podle názoru stěžovatele je stanovení rychlosti jízdy velmi problematické. Snaží se její výpočet zpochybnit existencí technických důvodů. Upozorňuje na vliv možného rozdílného tlaku v pneumatikách vozíku, kdy jedna z nich mohla být podhuštěná. Jako novou skutečnost obecným soudům dále předložil odborné vyjádření výše uvedené obchodní společnosti. To se zaměřilo na zkoumání kulového čepu tažného zařízení. Z něho dovozuje, že příčinou dopravní nehody mohl být oválný tvar otvorů pro šrouby, kterými je kulový čep přichycen k nosné části tažného zařízení. Z deformací na kulovém čepu dovozuje, že upevňovací šrouby byly nedostatečně dotažené, což však nemohl údajně řidič před jízdou zjistit. Dlouhodobým působením dynamických sil při jízdě mohlo dojít k přestřižení vzdálenějšího šroubu a jeho vypadnutí dříve než před místem nehody, kdy se výrazně zvýšilo namáhání zbylého předního šroubu a zároveň muselo dojít k nestabilitě jízdy přívěsu. Tuto situaci označuje za možnou příčinu vzniku nehody. Přes vzniklé rozpory mezi původním znaleckým posudkem Ing. Uttla a odborným vyjádřením (doplněným výkladem Ing. Gregory u veřejného zasedání) soudy odmítly vypracování revizního znaleckého posudku, aniž by se s návrhem na jeho provedení vypořádaly. Ze znaleckého posudku údajně jednoznačně nevyplývá, že jednoznačnou příčinou vzniku směrové nestability a dopravní nehody je právě nepřiměřená rychlost jízdy, kterou dovodily obecné soudy.
5. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že na základě nově předloženého odborného vyjádření by mohlo dojít ke změně původního pravomocného rozhodnutí.
6. Ústavní soud vzal v úvahu argumenty stěžovatele, přezkoumal obsah napadených rozhodnutí i listin připojených k ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Obnova řízení dle §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. III. ÚS 2288/15, usnesení ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 1735/15].
8. Obecně k obnově trestního řízení v minulosti Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti uvedl, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v rámci řízení o povolení návrhu na obnovu řízení dle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí [usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 178/03 (U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázku viny či trestu [nález ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343)].
9. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nález ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), nález ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), usnesení ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 2850/12]. Napadená rozhodnutí však v konfrontaci s uvedenými hledisky obstojí.
10. Stěžovatel odůvodnil svůj návrh na povolení obnovy řízení snahou o zpochybnění příčiny dopravní nehody, kterou nemusela být podle předloženého odborného vyjádření pouze nepřiměřená rychlost jízdy, ale i technická závada ve spoji tažného zařízení. Zároveň již dříve zjištěná rychlost mohla být stanovena v širším rozmezí. Obecné soudy vyhověly jeho důkazním návrhům a posoudily jejich novost a závažnost. Zvolily tedy postup, který plně odpovídá procesnímu rámci projednání návrhu na povolení obnovy řízení. Důkazní materiál vyhodnotily jako nedostatečný pro vyhovění návrhu. Technická závada na spoji mezi motorovým vozidlem a tažným zařízením zůstala i nadále v závěrech obecných soudů označena jako jedna z možných příčin vzniku dopravní nehody. Jako zcela zásadní podmínka směrové nestability, pro níž k dopravní nehodě došlo, zůstala nikterak nezpochybněna nepřiměřená rychlost jízdy motorového vozidla.
11. Trestní soud v řízení o povolení obnovy jako mimořádném opravném prostředku neporuší právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, nebude-li za "skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé" podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu považovat skutečnosti nebo důkazy hypotetické neskýtající důvodný předpoklad (oproti pouhé potenciálně odlišné interpretaci skutkového děje), že na jejich základě by mohlo dojít ke změně pravomocného rozhodnutí, které je předmětem návrhu na obnovu řízení; tyto skutečnosti nebo důkazy mohou být v řízení o povolení obnovy (nikoliv až v řízení obnoveném) posuzovány rovněž z hlediska toho, zda na jejich základě lze dospět k jinému hodnocení skutečností a důkazů známých z předchozího řízení (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20).
12. Postupem obecných soudů k porušení ústavně zaručených základních práv či svobod na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy dojít nemohlo. Stěžovatel se touto námitkou domáhá přezkumu procesu dokazování a jeho výsledků a po Ústavním soudu v zásadě žádá, aby tento proces sám zopakoval a nahradil vlastní úvahou. K tomu však Ústavní soud není povolán, jak mnohokráte uvedl ve své předchozí rozhodovací činnosti, a to ani obecně ve vztahu k trestnímu řízení, ani zvláště ve vztahu k řízení o povolení návrhu na obnovu řízení [nález ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. III. ÚS 566/13 (N 189/71 SbNU 259), nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1455/11 (N 125/70 SbNU 141) či nález ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 608/10 (N 173/58 SbNU 513)].
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu