ECLI:CZ:US:2020:2.US.3276.20.1
sp. zn. II. ÚS 3276/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: BNV metal s.r.o., se sídlem Vysoká u Příbramě 23, Václava Bambase a Martina Vošahlíka, společně zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2020, č. j. 2 Cmo 266/2020-108 a Městského soudu v Praze, č. j. 49 Cm 28/2018-76, ze dne 12. dubna 2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelé v řízení o zaplacení částky 310 593 Kč s příslušenstvím a odměnou nebyli osvobozeni od soudního poplatku. Prvostupňový soud v záhlaví specifikovaným usnesením ani jednomu ze stěžovatelů osvobození nepřiznal, toto rozhodnutí posléze potvrdil i vrchní soud jako soud odvolací.
3. Stěžovatelé nyní brojí proti oběma rozhodnutím o neosvobození od soudního poplatku ústavní stížností. Na osvobození od soudního poplatku podle jejich právního názoru nárok měli, obecné soudy vybočily z mantinelů práva na spravedlivý proces a jejich rozhodnutí je projevem libovůle mající ústavněprávní rozměr. Obecné soudy rovněž selhaly na povinnost své rozhodnutí řádně odůvodnit.
4. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím krajského a okresního soudu, proti nimž již není žádný další opravný prostředek přípustný. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud předesílá, že článek 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatelé namítají, zaručuje každému právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na soud však není absolutní a přístup jednotlivce k soudu může být zpoplatněn. Soudní poplatek za řízení ovšem nesmí omezit přístup k soudu natolik, že by byla zasažena sama podstata tohoto práva. K otázce poplatkové povinnosti a osvobození od ní platí, že tato úprava je provedená zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž tato podústavní rovina představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. např. nález ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03 (N 56/40 SbNU 547), nebo nález ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 43/07 (N 149/46 SbNU 481). Proto i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva, současně upravuje okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout [k obecným východiskům ústavněprávního přezkumu poplatkové povinnosti srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15 (338/2017 Sb.), bod 40., k posouzení splnění zákonem stanovených předpokladů přiznání osvobození od soudních poplatků a k rozhodování o osvobození od soudního poplatku ve vztahu k právu na přístup k soudu srov. nález sp. zn. III. ÚS 2603/17 ze dne 5. 12. 2017 (N 226/87 SbNU 587).
7. Z uvedeného plyne, že ústavně nepřípustný exces obecného soudu při rozhodování o výši soudního poplatku by musel dosáhnout takové intenzity, že by mohl v konečném důsledku vést až k omezení či zbavení práva jednotlivce domáhat se ochrany svých práv soudní cestou (denegatio iustitiae). K takové situaci však v nyní projednávané věci stěžovatelů nedošlo.
8. Řádné vyplnění prohlášení o majetkových poměrech, v němž se žadatelé komplexně vyjadřují ke své majetkové situaci (včetně dluhů), je - ve spojení s doložením důkazů k tvrzením uvedených v prohlášení - základním předpokladem kladného posouzení žádosti soudem, přičemž o této skutečnosti jsou účastníci řízení ve výzvě poučeni. Ústavní soud k tomu konstatuje, že pouze povšechné vyplnění prohlášení v případě stěžovatele 2 této podmínce zjevně nevyhovělo. Ostatní dva stěžovatelé před obecnými soudy deklarovali, že jejich povinností není prohlášení vyplňovat a zasílat jej soudu. Vyplnění prohlášení de facto nahradili přípisem, v němž namítali nedostatek finančních prostředků - ten ovšem nijak nedoložili. Stěžovatelé tedy prostor vymezený prohlášením plně nevyužili, což se následně odrazilo i na možnostech posouzení a zohlednění jejich majetkových poměrů obecnými soudy.
9. Podle Ústavního soudu městský i vrchní soud zohlednily rozhodné skutečnosti v souladu se zákonem a judikaturou. V nyní posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy při svém rozhodování jakkoliv vybočily z limitů předvídaných ústavním právem, které má v zákonné rovině odraz v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. Jejich rozhodnutí nebylo projevem libovůle, jak stěžovatelé namítají, a k zásahu do základních práv stěžovatelů nedošlo. Stěžovatelé ani v ústavní stížnosti nenabídli žádnou relevantní a přesvědčivou argumentaci, kterou by zpochybnili závěry učiněné obecnými soudy.
10. Stran námitky nedostatku odůvodnění Ústavní soud konstatuje, že rozsah odůvodnění rozhodnutí obecných soudů nevybočil z mantinelů práva na spravedlivý proces. Ostatně rozsah reakce soudu na konkrétní námitky účastníků je co do šíře odůvodnění vždy spjat s otázkou hledání míry [viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2774/09 ze dne 18. 11. 2011 (odstavec 4), usnesení sp. zn. II. ÚS 609/10 ze dne 11. 3. 2010 (odstavec 5), usnesení sp. zn. II. ÚS 515/09 ze dne 7. 5. 2009 (odstavec 6)] a napadená rozhodnutí šíří svého odůvodnění nijak nevybočují z obvyklého způsobu zdůvodnění usnesení o neosvobození. Pokud stěžovatelé nadnesli námitky obecné, soudy neměly prostor se šířeji zabývat konkrétními argumenty.
11. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu