ECLI:CZ:US:2020:2.US.3695.19.1
sp. zn. II. ÚS 3695/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelů H. a J. V., zastoupených Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem se sídlem Kobližná 19, Brno, proti příkazu k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků vydaného Okresním soudem v Břeclavi ze dne 30. 8. 2019 č. j. 3 Nt 6/2019-16 a proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality při provádění domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků dne 16. září 2019, za účasti Okresního soudu v Břeclavi a Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení hospodářské kriminality jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají, že napadeným rozhodnutím a napadeným jednáním bylo porušeno jejich ústavně zaručená právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud vydal 30. srpna 2019 napadený příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků (dále i jen "příkaz") v trestní věci stěžovatele v souvislosti s vyšetřováním zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí a převzetím zálohy, ale neuzavřením kupní smlouvy. Dle napadeného příkazu měla být domovní prohlídka provedena v budově H. č. p. X.1 na pozemku p. č. X2. katastrální území H. ve dnech 5. - 20. 9. 2019 jako neodkladný a neopakovatelný úkon s ohledem na charakter trestné činnosti a nutnost zajistit důkazní prostředky (účetnictví a komunikaci) před zahájením trestního stíhání. Dle napadeného příkazu se v administrativní budově, která je ve vlastnictví stěžovatelky, nachází byt užívaný stěžovatelem, ve kterém by se mohlo nacházet účetnictví společnosti S., která se stěžovatelem uzavřela smlouvu, související s vyšetřovanou trestnou činností.
3. Domovní prohlídka a prohlídky jiných prostor a pozemků (dále i "prohlídka") byla provedena 16. 9. 2019 jako neodkladný a neopakovatelný úkon, přičemž napadený příkaz byl stěžovatelům doručen v 8:27, předchozí výslech byl proveden v čase mezi 8:36 a 9:43 a prohlídka byla následně uskutečněna mezi 9:51 a 14:00. Stěžovatel s policejním orgánem spolupracoval a prohlásil, že v případě potřeby případný důkazní materiál dobrovolně vydá. Prohlídka byla uskutečněna jak v bytové části stěžovatele, tak v administrativní části budovy. O prohlídce byl vyhotoven protokol, jehož součástí je záznam výslechu stěžovatele a seznam vydaných věcí; všechny věci byly vydané dobrovolně, při prohlídce nebyla žádná věc odňata. Stěžovatel v protokolu k domovní prohlídce vznesl připomínku, že byť je v příkazu uvedena společnost S., tak policejní orgán zajistil i věci společnosti H.
4. Námitky stěžovatelů se dělí na několik bodů. Tím prvním je, že jak napadený příkaz, tak protokol o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků (dále jen "protokol") měly řádně odůvodnit, proč se jednalo o neodkladný a neopakovatelný úkon, přičemž tak však nečiní a pouze uvádějí, že tak bylo rozhodnuto "s ohledem na charakter šetřené trestné činnosti a nutnosti zajistit důkazní prostředky před zahájením trestního stíhání, které nelze v současnosti jiným způsobem zajistit." K tomu stěžovatelé dodávají, že by ani nebylo možné řádně odůvodnit neodkladnost a neopakovatelnost vzhledem k neexistenci věcných důvodů svědčících takovému rozhodnutí. Druhou námitkou je, že prohlídka byla směřována na celou budovu a byt stěžovatele není v příkaze jakkoli specifikován. Třetí se vztahuje k tomu, že dle stěžovatelů nebylo z příkazu ani rámcově seznatelné, jaké důkazní prostředky měly být hledány, jelikož účetní podklady nejsou ani rámcově vymezeny (např. z hlediska období). Obdobná námitka se pak vztahuje k protokolu, ve kterém jsou doklady označeny např. jako "pořadače s listinami" bez jejich bližší specifikace. Nakonec stěžovatelé namítají, že vzhledem k tomu, že stěžovatel dobrovolně nabídl vydání věci, tak provedení domovní prohlídky bylo nezákonné.
II.
5. Ústavní soud na základě ústavní stížnosti, napadeného příkazu a protokolu o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení a rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3624/15 ze dne 26. 1. 2016; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud zruší napadené rozhodnutí také tehdy, jedná-li se o projev libovůle, svévole nebo jsou-li právní závěry v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 312/15 ze dne 9. 2. 2016 (N 28/80 SbNU 375), nález sp. zn. III. ÚS 922/09 ze dne 11. 6. 2009 (N 143/53 SbNU 759) či usnesení sp. zn. I. ÚS 1010/15 ze dne 11. 2. 2016].
9. Hlavní námitka stěžovatelů spočívá v nedostatečném odůvodnění neodkladného a neopakovatelného charakteru domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. Judikaturu Ústavního soudu shrnuje mimo jiné plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351), dle kterého je hlavní věcné, nikoli formální, odůvodnění tohoto charakteru (bod 65). Okresní soud se v napadeném příkazu zabýval charakterem domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu, neboť uvedl, že podklady pro případné trestní řízení lze získat pouze tímto způsobem. V napadeném příkazu přitom rozvedl, v jaké věci jsou tyto podklady nezbytné, poukázal na vztah mezi poškozenými a stěžovatelem a zmínil, v jaké míře již byly důkazy obstarány (částečné poznatky o účetnictví a pohybu finančních prostředků, komunikace mezi poškozenými a stěžovatelem), z čehož došel k závěru, že zbývající důkazy nelze opatřit jinak než domovní prohlídkou. Nelze tak souhlasit se stěžovatelem, že by napadený příkaz nebyl dostatečně věcně odůvodněn z hlediska potřeby provést domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor a pozemků, případně že by nebyl dostatečně odůvodněn požadavek neodkladnosti a neopakovatelnosti takových prohlídek. Byť si lze představit, že by zejména protokol o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků mohl požadavek §160 odst. 4 trestního řádu (uvedení skutečností, na základě kterých byl úkon považován za neodkladný nebo neopakovatelný) naplňovat lépe než odkázáním na charakter šetřené trestné činnosti a "nutnosti zajistit důkazní prostředky před zahájením trestního stíhání, které nelze v současnosti jiným způsobem zajistit", a to zejména skrze bližší konkretizaci těchto skutečností, ve spojení s napadeným příkazem a v návaznosti na výše zmíněnou judikaturu Ústavního soudu nelze přisvědčit stěžovatelům, že by bližší nekonkretizace důvodů neodkladnosti a neopakovatelnosti způsobila porušení jeho základních práv a svobod, tedy že by nebyla věcně odůvodněná.
10. Stěžovatelé dále uvádí, že je problematické, že napadený příkaz nespecifikoval osobní byt stěžovatele, ale že jeho předmětem byla celá budova, která je vlastněna stěžovatelkou. Z napadeného příkazu je zjevné, že byť si byl okresní soud vědom toho, že budova je vlastněna stěžovatelkou, povolil domovní prohlídku celého domu. Takový postup byl oprávněný, jelikož stěžovatel je předsedou představenstva stěžovatelky a hledané účetnictví by se tedy nutně nemuselo nacházet pouze v bytě užívaným stěžovatelem, ale i v dalších prostorách domu, které jsou používány společnostmi řízenými stěžovatelem. Případ, kdy je prohlídka provedena v domě, který je vlastněn stěžovatelem či jimi řízenými společnostmi, je třeba výrazně odlišit např. od situací rozsáhlých bytových domů vlastněných společenstvím vlastníků či družstvem, případně od situace, kdy jsou v domě jasně oddělené prostory, které obývají jiné osoby než ty, kterých se domovní prohlídka týká [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. 11. 2012 (N 189/67 SbNU 271)]. Zatímco v prvním případě nevymezení bytu lze jen obtížně shledat za porušení ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí, v druhém případě hraje takové nevymezení výrazně významnější roli. Ústavní soud proto neshledal, že by jasným nevymezením bytu stěžovatele v napadeném příkazu okresní soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatelů.
11. Stěžovatelé dále namítají, že v napadeném příkazu a v protokolu o prohlídce nebyly dostatečně vymezeny účetní doklady, které měly být zajištěny a které byly zajištěny a v čem je spatřován jejich význam pro trestní řízení. Ústavní soud v minulosti judikoval, že byť zákon požaduje jasnější specifikaci vydaných věcí v protokolu (viz §85 odst. 3 a §78 odst. 5 trestního řádu), v případě velkého množství listin i elektronických dat, kdy je jejich přesná a podrobná evidence na místě prakticky neproveditelná, nelze považovat za porušující práva obviněných, pokud policejní orgán nalezené dokumenty a nosiče dat zapečetí a k jejich sepsání přistoupí až posléze v prostorách policie (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 či usnesení sp. zn. III. ÚS 461/06 ze dne 23. 11. 2006). Pokud tedy jsou v protokolu uvedeny "pořadače s listinami, zajištěno do pytle, zapečetěnou plombou" a uvedením čísla plomby, Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Z hlediska vymezení hledaných věcí byl v napadeném příkazu okruh písemností vymezen jak z hlediska společnosti a stěžovatele, kterých se týkal, tak z hlediska věcného (týkající se konkrétní vyšetřované kauzy); byť by jistě bylo možné tyto věci vymezit konkrétněji, takto vymezené hledané věci nelze považovat za porušující ústavně zaručená práva stěžovatelů.
12. Nakonec stěžovatel namítá, že k prohlídce nemělo dojít, jelikož při výslechu předcházejícím prohlídce poskytl součinnost a uvedl, kde se veškerá potřebná dokumentace nachází. Tuto námitku nicméně stěžovatel dále nerozvádí a ani jí nezmiňoval v připomínkách k průběhu prohlídky v protokolu, přičemž dle protokolu stěžovatel všechny věci vydal dobrovolně. Lze se jen domnívat, proč se orgány činné v trestním řízení domnívaly, že se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci; zda to bylo proto, že si nebyly jisty, zda se v daných prostorách nenachází další dokumenty, které stěžovatel např. zamlčel či by nebyl ochoten vydat, nebo z jiných důvodů. Policejní orgán se nicméně nacházely v situaci, kdy "soudu ani policejnímu orgánu objektivně nemohlo být zřejmé, na jakých záznamových médiích se příslušná data nacházejí" (usnesení sp. zn. III. ÚS 2097/12 ze dne 19. 7. 2012). V takové situaci ani sdělení o dobrovolném vydání věcí neznamená, že by orgány činné v trestním řízení měly upustit od provedení prohlídky (srov. usnesení III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007 a usnesení III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008). Vzhledem k tomu, že v protokolu bylo uvedeno, že byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu (stanovené §85 odst. 3 trestního řádu) a tento výslech byl detailně popsán, vzhledem k objektivně dané nejasnosti vymezení hledané věci a vzhledem k nenamítání takového postupu stěžovatelem nelze shledat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů z důvodu provedení prohlídky přes jeho dobrovolný souhlas s vydáním hledaných věcí.
13. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu