ECLI:CZ:US:2020:3.US.1977.20.1
sp. zn. III. ÚS 1977/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., t. č. ve Věznici Plzeň, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. května 2020 č. j. 5 As 297/2019-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 14. 7. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost. Tou se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnou vadou, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Povinnost zastoupení advokátem se přitom vztahuje již na sepis ústavní stížnosti (srov. usnesení sp. zn. Pl. ÚS 44/04 ze dne 23. 9. 2004], přičemž právního zástupce z řad advokátů nemůže stěžovateli ustanovit sám Ústavní soud.
4. Úřední činností Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již více než 160krát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou či obdobnou vadou, přičemž na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Na tyto výzvy však stěžovatel např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 3796/18, III. ÚS 3809/18, I. ÚS 3799/18, IV. ÚS 3806/18 nebo I. ÚS 3807/18 buď vůbec nereagoval, nebo v odpovědi pouze vyjádřil názor, že Ústavní soud může podpůrně použít §30 občanského soudního řádu a ustanovit mu zástupce.
5. Z dřívějších reakcí stěžovatele je zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce (k použitelnosti §30 občanského soudního řádu lze odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 1384/07). Ve všech uvedených případech pak poté, co stěžovatel byl řádně poučen o vadách ústavních stížností a vytýkané vady neodstranil, byly ústavní stížnosti pro neodstranění vad odmítnuty, takže si stěžovatel musí být daných zákonných procesních podmínek řízení i z tohoto důvodu dostatečně vědom. Navzdory tomu nicméně ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby tato ústavní stížnost mohla být věcně projednána.
6. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již mnohokrát v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 271/19, III. ÚS 290/19, III. ÚS 615/19, III. ÚS 2671/19 nebo II. ÚS 4198/18 a řadě dalších se z výše uvedených důvodů Ústavní soud přistoupil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh bez dalšího mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. července 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj