ECLI:CZ:US:2020:4.US.2198.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2198/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2020 č. j. 27 Cdo 1111/2019-270, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. srpna 2018 č. j. 15 Co 8475/2018-937 a usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 115 C 98/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí, a to z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu).
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelčin návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Ke stížnosti dále nejsou připojeny předepsané přílohy (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Děje se tak přesto, že stěžovatelka byla opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, a to např. v řízení o věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2360/08, II. ÚS 3276/07, III. ÚS 695/08, IV. ÚS 9/11, III. ÚS 1442/16, I. ÚS 2250/17, III. ÚS 1878/17, II. ÚS 3091/16, IV. ÚS 2236/17 a II. ÚS 3343/18.
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
4. Tak tomu je i v této věci, k čemuž možno dodat, že stěžovatelka byla s právními následky takto podané ústavní stížnosti již dostatečně seznámena v minulosti; např. v usnesení ze dne 21. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 219/13 Ústavní soud výslovně uvedl, že "[a]čkoliv stěžovatelka v podání avizuje, že zastoupení advokáta doplní, není přesto důvod s rozhodnutím vyčkávat. Stěžovatelka od roku 2005 do současnosti iniciovala u Ústavního soudu již zhruba stovku řízení, přičemž v drtivé většině z nich byla o náležitostech ústavní stížnosti poučena [...]. Ústavní soud již opakovaně návrhy stěžovatelky - s ohledem na její dostatečné povědomí o formálních náležitostech ústavní stížnosti - bez obvyklé předchozí výzvy k odstranění vad odmítl (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11, II. ÚS 3381/11, II. ÚS 3633/11, III. ÚS 240/10, IV. ÚS 1548/09, IV. ÚS 2840/12).".
5. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, když podobně tak učinil např. usneseními ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 569/18, ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 601/18, ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 2401/18, ze dne 17. 9. 2018 sp. zn. II. ÚS 3074/18, ze dne 24. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 2963/18, ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2029/19 nebo ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3703/19 a v řadě dalších.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj