ECLI:CZ:US:2020:4.US.2309.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2309/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele A. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2020 č. j. Nco 40/2020-1224, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že vrchní soud napadeným usnesením rozhodl o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem tak, že soudci Městského soudu v Praze Mgr. Martin Jachura, Mgr. Naďa Pínová a JUDr. Jana Tondrová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, která je u tohoto soudu vedená pod sp. zn. 51 Co 70/2020 a 51 Co 71/2020.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), načež dospěl k závěru, že tomu tak není a že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
5. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že řízení ve věci stěžovatele nebylo tímto rozhodnutím pravomocně skončeno. Je proto stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). Námitku porušení zásad nestrannosti soudního rozhodování nebo podjatosti rozhodujících soudců lze uplatnit v opravných prostředcích proti případnému meritornímu rozhodnutí, jímž se dané řízení končí. Nadto nutno uvést, že podle §16b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není dotčeno mj. ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř, to znamená, že stěžovatel může své námitky uplatnit též jako důvod žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení ze dne 19. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1154/18, ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17, ze dne 13. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3005/17, ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16, ze dne 21. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1982/15, ze dne 29. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13 nebo ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 555/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2020
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj