ECLI:CZ:US:2020:4.US.2387.20.1
sp. zn. IV. ÚS 2387/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Schneidera, zastoupeného JUDr. Rostislavem Silným, advokátem, sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Zuzany Sobíškové ze dne 12. června 2020 č. j. 180 EX 1041/15-154, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností brojí proti usnesení soudního exekutora Mgr. Zuzany Sobíškové ze dne 12. 6. 2020 č. j. 180 EX 1041/15-154, kterým byl zamítnut návrh dle §112 občanského soudního řádu na spojení exekučních řízení vedených pod sp. zn. 180 EX 1041/15 a 180 EX 1043/15. Stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, a to práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a je v rozporu s principy hospodárnosti a proporcionality, nepřiměřeně zasahuje do práva stěžovatele vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny.
Podle tvrzení stěžovatele ze strany soudního exekutora došlo k nedůvodnému zamítnutí návrhu na spojení dvou řízení u stejného soudního exekutora, kdy v obou řízeních na straně oprávněného vystupuje společnost Generali Česká pojišťovna a.s., IČ: 45272956, sídlem Spálená 75/16,Praha 1 - Nové Město (dále jen "oprávněný"). Na straně povinného dva ze tří povinných jsou totožné osoby, i v takovém případě je třeba, aby převážila zásada hospodárnosti a minimalizace zásahů do práv povinných před nedůvodným vedením dvou řízení, byť by formálně nemusely být naplněny požadavky zákonného ustanovení. Poukázal na náklady spojené s doručováním písemností při současném vedení dvou exekučních řízení. Dále namítal nepřezkoumatelnost usnesení pro absenci náležitého a logického odůvodnění, když nevyložil, proč návrhu stěžovatele nevyhověl.
Stěžovatel namítá, že napadené usnesení bylo vydáno na základě volné úvahy soudního exekutora, aniž by byl zvolený procesní postup s ohledem na vznesené nároky rozumně odůvodnitelný. Stěžovatel argumentoval judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 2780/10, nález sp. zn. I. ÚS 2930/09, nález sp. zn. I. ÚS 271/96, nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03) a navrhl, aby napadené usnesení bylo nálezem zrušeno.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje skutečnost, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná, a přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány (pokud je právní řád vůbec předvídá; srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 382/12 dostupné na adrese https://nalus.usoud.cz). I když z tohoto pravidla připouští Ústavní soud výjimky, činí tak, jestliže jsou současně splněny dvě podmínky. Jednak musí být takové rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod, a dále je třeba, aby se námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, expressis verbis, aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím, včetně ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím) efektivně uplatněna.
Ústavní soud shledal, že v projednávané věci není splněna už první z uvedených podmínek. Stěžovatel rozporuje rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na spojení dvou věcí, aniž by vzal v úvahu ustanovení §37 odst. 3 exekučního řádu, dle kterého ke spojení řízení dochází pouze v případech, kdy je řízení vedeno ve prospěch stejného oprávněného a proti stejným povinným. Zákonné podmínky nebyly splněny na straně povinných, protože v řízeních vedených ve věci sp. zn. 180 EX 1041/15 a 180 EX 1043/15 nevystupují stejní účastníci.
Povinnými v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 180 EX 1041/15 jsou 1. Radim Jouzek, 2. Jiří Schneider, 3. David Kočí. Povinnými v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 180 EX 1043/15 jsou 1. Radim Jouzek, 2. Petr Němeček, 3. Jiří Schneider.
Ústavní soud přisvědčil závěru soudního exekutora, že nebyla naplněna jedna z obligatorních podmínek ke spojení těchto řízení ex lege, proto návrh zamítl. Z napadeného usnesení nevyplývá, že by zasahovalo do některého z ústavně zaručených práv natož, aby šlo o zásah citelný, který by mohl být napraven pouze cestou ústavní stížnosti. Námitku stěžovatele, že usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neshledal Ústavní soud oprávněnou, protože splňuje náležitosti §169 občanského soudního řádu. Soudní exekutor stručně v odůvodnění uvedl, že by bylo nehospodárné spojovat věci vedené proti různým účastníkům, neboť další vedení takto spojených spisů by si vyžádalo neúměrně vysoké náklady, protože řízení je vedeno proti různým účastníkům.
Na základě výše uvedených důvodů byla stížnost Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2020
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj