ECLI:CZ:US:2021:1.US.1056.21.1
sp. zn. I. ÚS 1056/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 9, Davidovičova 1675/4, proti usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 6/2021 ze dne 14. ledna 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 46 T 90/2015 ze dne 10. listopadu 2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "soud prvního stupně") zamítl nívrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Městský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele napadeným usnesením zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí a odmítly jeho důkazní návrhy.
3. Stěžovatel tvrdí, že ke svému návrhu na obnovu řízení připojil jednoznačné stanovisko finanční instituce, z něhož vyplývá, že svědkyně, na jejíž výpovědi bylo především založeno rozhodnutí o jeho vině, řadu informací zatajila, a proto navrhl její nový výslech. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy rozhodovaly předpojatě, nebyly ochotny připustit, že by po obnově vyšla najevo jeho nevina, a proto předjímaly, že navržené důkazy jsou irelevantní, přestože je patrné, že svědkyně řadu věcí zatajila; k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu [např. nález sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. února 2009 (N 34/52 SbNU 343) nebo sp. zn. I. ÚS 919/16 ze dne 20. června 2016 (N 117/81 SbNU 825)], i Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 5 Tz 100/2007 ze dne 27. března 2008. Napadená usnesení považuje za nepřezkoumatelná a nedostatečně odůvodněná; namítá tzv. opomenutí důkazů [viz například nálezy sp. zn. I. ÚS 113/02 ze dne 4. září 2002 (N 109/27 SbNU 213) či sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. března 2006 (N 70/40 SbNU 691)]. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadenými usneseními obecné soudy porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Z napadených rozhodnutí i dalších písemností (viz sp. zn. II. ÚS 909/20) se podává, že stěžovatel byl uznán vinným mimo jiné i ze zločinu úvěrového podvodu [§211 odst. 1 a 5 písm. c) trestního zákoníku]; navrhl, aby v obnoveném řízení byly znovu provedeny výslechy již slyšených svědků a vyžádáno stanovisko finanční instituce. Soud prvního stupně ve veřejném zasedání provedl stěžovatelem předložené listinné důkazy, jež měly vést k obnově řízení, nevyhodnotil je však jako potřebné novum, ale jen jako opakování obhajoby z předchozích fází trestního řízení. Závěry soudu prvního stupně stížnostní soud sdílel, a proto stížnost zamítl.
5. Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení, které však nenastane, neposoudí-li obecný soud navržené důkazy za způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Posouzení je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady prověřit, zda jsou nově uplatněné skutečnosti významné či bezpředmětné. V rámci této kompetence soud prvního stupně srozumitelně a jednoznačně vysvětlil, proč není namístě vyhovět návrhu na obnovu řízení. Rovněž stížnostní soud posoudil tvrzené nové důkazy za opakování obhajoby.
6. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Avšak toto právo ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) nezaručuje a ani zaručit nemůže, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka. Princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny) poskytuje každému záruku, že na něj bude hleděno jako na nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena; porušení tohoto práva nelze dovozovat v tom, že nebyla povolena obnova řízení, které bylo již dříve pravomocně ukončeno a kterým byla vina stěžovatele pravomocně vyslovena.
7. V projednávané věci obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, návrh stěžovatele přezkoumaly a přezkoumatelně vysvětlily, proč jej neshledaly způsobilým pro obnovu řízení ve věci samé. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu