ECLI:CZ:US:2021:1.US.922.21.1
sp. zn. I. ÚS 922/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti společnosti WELL Group a.s., se sídlem Tusarova 1179/37, Praha 7 - Holešovice, zastoupené JUDr. Ladislavem Sedlákem, advokátem se sídlem Nerudova 185, Humpolec, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 13. 12. 2017, č. j. 55 Cm 16/2010 - 901, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 10. 2018, č. j. 10 Cmo 3/2018-969, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, č. j. 27 Cdo 843/2019-1104, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 7. 4. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných jí čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala toho, aby z konkurzní podstaty úpadce, společnosti POZEMSTAV HB s.r.o., byly vyloučeny blíže určené nemovitosti. Ke stěžovatelkou podanému odvolání bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Následně podané dovolání Nejvyšší soud odmítl.
Sporné nemovitosti byly správcem konkurzní podstaty Mgr. Josefem Smutným zapsány do podstaty úpadce z toho důvodu, že dle jeho mínění nebylo dodrženo ustanovení §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Porušení tohoto ustanovení mělo spočívat v nedodržení formálního postupu při převodu nemovitostí kupní smlouvou na právního předchůdce stěžovatelky, společnost URTICA CR s.r.o., kdy pro stanovení kupní ceny nebyl ad hoc ustanoven soudem znalec. Vlastní řízení před obecnými soudy se podle stěžovatelky soustředilo na otázku tržní ceny převáděných nemovitostí a po následném údajném zjištění nesouladu dohodnuté kupní ceny s cenou tržní byla žaloba stěžovatelky zamítnuta.
Obecné soudy založily svá rozhodnutí na znaleckých posudcích M. Baladové, Ing. Skřivánka a revizním posudku znaleckého ústavu MONTEKALA, spol. s r.o. Přitom se však dostatečně nevyrovnaly se závěry vyplývajícími ze znaleckého posudku znaleckého ústavu EXPERTIZA CZ-ZNALECKÝ ÚSTAV s.r.o. Odvolací soud zcela ignoroval námitky stěžovatelky o nepoužitelnosti zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, přičemž z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při stanovení tržní hodnoty nemovitostí z tohoto zákona vycházet nelze. Za zcela nedostatečné považuje stěžovatelka závěry obecných soudů ohledně neexistence ekologické zátěže na sporných nemovitostech. Stěžovatelka je toho názoru, že obecné soudy nesprávně odmítly provedení jejich důkazních návrhů a nesprávně zjistily skutkový stav, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Závěry obecných soudů jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tak je tomu i v projednávaném případě.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s tím, jak obecné soudy hodnotily provedené znalecké posudky, odkazuje Ústavní soud na svou ustálenou judikaturu, dle níž je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
V souvislosti se znaleckými posudky lze poukázat na skutečnost, že byl ve věci nařízen i revizní znalecký posudek znaleckého ústavu MONTEKALA, spol. s r.o. Již nalézací soud se obsahem znaleckých posudků zevrubně zabýval (srov. str. 14 a násl. rozsudku nalézacího soudu), přičemž vyložil, z jakých důvodů má za to, že sporné nemovitosti byly prodány společnosti URTICA CR s.r.o. za cenu, která byla pro prodávající společnost POZEMSTAV HB s.r.o. méně výhodná. Z toho důvodu pak nebylo lze obecným soudům vytknout, že dospěly k závěru o absolutní neplatnosti dotčených kupních smluv. Obecné soudy jasně popsaly vlastnickou strukturu dotčených společností (POZEMSTAV HB s.r.o., URTICA CR s.r.o., WELL Investment, s.r.o. a WELL Group a.s. - ovládající osoba), přičemž se rovněž podrobně zabývaly způsobem úhrady kupní ceny za sporné nemovitosti (srov. str. 10 a násl. rozsudku nalézacího soudu). Obecné soudy se rovněž řádně vypořádaly s tou částí argumentace stěžovatelky, která se týkala tvrzené ekologické zátěže sporných pozemků. Soudy uzavřely, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že by tvrzená ekologická zátěž existovala na pozemcích již v době jejich převodu na společnost URTICA CR s.r.o., přičemž se opřely mimo jiné o postup stěžovatelky, která v době zpracování znaleckých posudků nenamítla, že znalci tvrzenou ekologickou zátěž nezohlednili. V souvislosti s uvedeným nelze též přehlížet zjištění týkající se sporných pozemků a na ně navazujících zástavních smluv z roku 2005, jež neobsahují žádnou zmínku o tvrzené ekologické zátěži.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvedla, který navržený, neprovedený a neodůvodněný důkaz nebyl obecnými soudy proveden, nicméně pokud její tvrzení směřuje proti zamítnutí návrhu na výslech znalce Ing. Píši, z odůvodnění nalézacího soudu se podává, že tento považoval takový důkaz za nadbytečný. Přitom tento svůj závěr blíže objasnil.
Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy v souvislosti se zjišťováním ceny sporných nemovitostí neměly postupovat dle zákona č. 151/1997 Sb., ale měly vyjít z odborných postupů týkajících se oceňování majetku, nutno konstatovat, že se jedná o otázku podústavního práva. Je především na obecných soudech, aby stanovily, jakým způsobem se bude v tom kterém případě postupovat při zjišťování ceny oceňovaného majetku. Nadto nelze uzavřít, že by stěžovatelkou vytýkaný postup obecných soudů měl zásadní dopad na cenu oceňovaných nemovitostí.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2021
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu