ECLI:CZ:US:2021:2.US.1040.21.1
sp. zn. II. ÚS 1040/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jiřího Štrincla, Ph.D., soudního exekutora Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou, se sídlem Podhorská 581/28, Jablonec nad Nisou, zastoupeného Mgr. Jiřím Oswaldem, advokátem se sídlem Bílkova 132/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021 č. j. 20 Cdo 3495/2020-342 a výroku II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2020 č. j. 25 Co 74/2020-307, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, v níž tvrdil, že rozhodnutím obecných soudů bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a právo svobodně podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu §26 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označené usnesení Nejvyššího soudu a výrok II. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud").
2. Z ústavní stížnosti, napadených usnesení, jakož i z dalších přiložených rozhodnutí a listin se podává, že stěžovatel ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo změněno usnesení stěžovatele (soudního exekutora) vydaného dne 5. 2. 2019 pod č. j. 90 EX 303/09-213, v rámci exekuce pro vymožení 23 103 Kč s příslušenstvím. Citovaným usnesením stěžovatel rozhodl tak, že z rozdělované podstaty ve výši 1 480 000 Kč se pohledávky uspokojují v pořadí: I.) Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 247 611,50 Kč a II.) Částečná úhrada pohledávky přihlášeného věřitele - CASPER CONSULTING a. s. ve výši 1 232 388,50 Kč.
3. Krajský soud napadeným usnesením ve výroku II. změnil usnesení soudního exekutora tak, že z celé rozdělované podstaty 1 480 000 Kč se uspokojí pouze pohledávka přihlášeného věřitele CASPER CONSULTING a. s. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudního exekutora o tom, že v projednávané věci se náklady exekutora provádějícího exekuci, která byla nařízena v roce 2009, uspokojí při rozvrhu z rozdělované podstaty v první skupině, je nesprávné. Až do 31. 10. 2009 se náklady exekuce nezařazovaly do první skupiny, což bylo umožněno až od 1. 11. 2009.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele v souladu s §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, když exekuce byla nařízena pro částku 23 103 Kč s příslušenstvím. Odkázal přitom na usnesení ze dne 9. 1. 2020 sp. zn. 20 Cdo 3995/2019. V dovolacím řízení z těchto důvodu nebylo podle Nejvyššího soudu možné pokračovat.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí zejména proti závěrům krajského soudu. Konkrétní zásah do základních práv spatřuje zejména ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3250/2014 ze dne 1. 7. 2016 a nálezem sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009. V ústavní stížnosti namítá, že náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času je nákladem exekuce do výše stanovené prováděcím právním předpisem. Zákonem stanovená odměna je přitom podle něj legitimním očekáváním soudního exekutora, který vykonává přenesenou působnost státní moci, a přesto zůstává podnikatelem.
6. Ústavní soud vždy dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel v nyní posuzované věci brojí proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo jím podané dovolání odmítnuto jako nepřípustné v souladu s §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Obdobně z poučení krajského soudu plyne možnost ("Lze") podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudního exekutora v případě splnění podmínek §237 občanského soudního řádu. Stěžovatel přitom není právním laikem, a má proto povědomí o tom, jaká je zákonem zakotvená právní úprava opravných prostředků, včetně dovolání. Jestliže tedy stěžovatel podal dovolání, ačkoliv není podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přípustné, je zapotřebí ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu posoudit jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud z vyjádření Nejvyššího soudu ověřil, že postup Nejvyššího soudu je v souladu jak se zákonem, tak i s ustálenou praxí dovolací instance (k tomu srov. například usnesení ze dne 1. 8. 2018 sp. zn. 20 Cdo 1685/2018 a další). Stěžovatel nadto proti postupu a závěrům Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti přímo nebrojí.
7. Ústavní stížnost směřující proti výroku II. usnesení krajského soudu je vzhledem k uvedeným závěrům Ústavního soudu podána po lhůtě stanovené zákonem. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatele však nelze v daném případě považovat podání ze zákona nepřípustného dovolání.
8. Proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému výroku II. usnesení krajského soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 2021
Ludvík David, v. r.
předseda senátu