ECLI:CZ:US:2021:2.US.2237.21.1
sp. zn. II. ÚS 2237/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021 č. j. 6 Afs 124/2021-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 16. 8. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelů označené jako ústavní stížnost.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda podání splňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatelů trpí zjevnými vadami; především stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, nejsou k němu připojeny předepsané přílohy (§30, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu) a neobsahuje vymezení toho, co sleduje (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), tj. návrh, jak má soud rozhodnout.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 768/17, sp. zn. II. ÚS 1558/17). Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti; na výzvy k odstranění vad nereagují.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 21/18, sp. zn. I. ÚS 127/18, sp. zn. II. ÚS 2425/18, sp. zn. III. ÚS 2923/18, sp. zn. II. ÚS 1668/19, sp. zn. I. ÚS 155/20, sp. zn. I. ÚS 1244/20, sp. zn. I. ÚS 20/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i mnoha a mnoha dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2021
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka