ECLI:CZ:US:2021:3.US.1604.21.1
sp. zn. III. ÚS 1604/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti COQUI WORLD, s. r. o., sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 - Nové Město, zastoupené JUDr. Petrem Holým, advokátem, sídlem Místecká 567, Praha 18 - Letňany, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021 č. j. 4 As 337/2020-50, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020 č. j. 8 A 135/2016-141, rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 3. 6. 2016 č. j. O-472613/D16001977/2016/ÚPV a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 15. 12. 2015 č. j. O- 472613/D012268/2014/ÚPV, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 11, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále také "Úřad") ze dne 28. 4. 2010 bylo vyhověno žádosti společnosti Hessy, s. r. o., o zapsání ochranné známky. Tato ochranná známka kombinuje grafický prvek (kruh s hlavou žáby) a prvek slovní (slovo "COQUI"). Stěžovatelka ji využívala při své podnikatelské činnosti, v jejímž rámci vyrábí obuv. Dne 13. 1. 2014 společnost Hessy ochrannou známku převedla na stěžovatelku.
3. Dne 19. 12. 2011 podala společnost CROCS, Inc., návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou podle §32 odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. a), b) a e) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění do 31. 12. 2018 (zákon je dále v tomto usnesení citován právě v tomto znění). Tento návrh byl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 23. 8. 2013 zamítnut. Úřad tehdy porovnával ochrannou známku stěžovatelky se staršími ochrannými známkami společnosti CROCS, přičemž dospěl k závěru, že napadená známka se ochranným známkám společnosti CROCS (šlo zejména, ale nikoli výlučně, o ochrannou známku v podobě grafického vyobrazení kruhu s hlavou krokodýla) nepodobá.
4. Dne 18. 2. 2014 byl Úřadu doručen nový návrh společnosti CROCS, kterým se domáhala prohlášení ochranné známky stěžovatelky za neplatnou podle §32 odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. a), b), e), g) a k) zákona o ochranných známkách. V rámci tohoto návrhu společnost CROCS mimo jiné poukázala na to, že je uživatelem nezapsaného kombinovaného označení (dále také "namítané označení") v provedení kombinujícím grafický prvek (kruh s hlavou krokodýla) a prvek slovní (slova "CROCS"). Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Úřad prohlásil ochrannou známku stěžovatelky za neplatnou podle §32 odst. 3 ve spojení s §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. Dle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře. Dle §32 odst. 3 zákona o ochranných známkách Úřad prohlásí ochrannou známku za neplatnou rovněž v řízení zahájeném na návrh osoby uvedené v §7 a z důvodů v tomto ustanovení uvedených.
5. Dle Úřadu během čtyř až pěti let před podáním přihlášky napadené ochranné známky byly namítaná slovní i namítaná obrazová ochranná známka společnosti CROCS samostatně i společně v České republice propagovány v souvislosti se specifickou obuví a dostaly se do podvědomí spotřebitelů. S ohledem na značný objem prodeje lze dle Úřadu dovodit, že výrobky nesoucí tyto ochranné známky spotřebitelé spojovali s jejich kvalitou. Po celou dobu přitom docházelo ke společnému užívání obou ochranných známek a u relevantní spotřebitelské veřejnosti se tyto ochranné známky užívané společně ve vzájemném spojení vžily pro jejich uživatele (vlastníka ochranných známek) a jejich výrobky (obuv) jako jedno komplexní označení. Společnosti CROCS tak před podáním napadené ochranné známky vznikla práva k označení sestávajícímu z kombinace prvků, která jsou natolik silná, aby umožnila zneplatnit již zapsanou napadenou ochrannou známku v případě, že její přihlašovatel o existenci těchto práv věděl a vědomě do nich zasáhl.
6. V této souvislosti Úřad poukázal na to, že společnost CROCS od roku 2006 nabízí v České republice obuv vyrobenou z materiálu specifických vlastností a v široké škále pestrých barev, jakož i designu, zejména pokud jde o sandály vzhledu "děrovaného dřeváku", která v době jejího uvedení na příslušný trh představovala inovativní výrobek. Obliba výrobků této značky vedla k tomu, že některé další subjekty působící v daném odvětví přizpůsobily svůj sortiment poptávce po takové obuvi a začaly nabízet zboží vyrobené z podobného materiálu a v podobném designu. Tak tomu dle Úřadu zřejmě bylo i v případě společnosti Hessy, která na trhu České republiky působila dlouhodobě před uvedením výrobku společnosti CROCS, přičemž několik let poté, co obuv značky CROCS byla etablována, přišla s nabídkou obuvi vyrobené z podobného materiálu a v podobném designu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka a společnost CROCS po několik let před podáním přihlášky napadené ochranné známky působily ve stejném odvětví, přičemž společnost CROCS používala pro svou obuv i namítané kombinované označení, které získalo rozlišovací způsobilost a požívalo reputace u spotřebitelů, stěžovatelka (resp. původní vlastník ochranné známky) věděla o starších právech společnosti CROCS k tomuto označení.
7. Úřad se dále zabýval podobností napadené ochranné známky s namítaným označením a konstatoval, že se podobají v použití obrazového prvku v podobě poměrně jednoduše výtvarně zpracovaného živočicha, resp. jeho části, situovaného na tmavém podkladu kruhového tvaru, olemovaného dvojitou, světlou a tmavou konturou a pod ním umístěného slovního prvku v mírně stylizovaném, resp. běžném písmu sestávajícího z pěti písmen, z nichž počáteční "C" je shodné a na stejné pozici. Úřad tak dospěl k závěru, že v důsledku podobného celkového pojetí mohou napadená ochranná známka a namítané označení jako celek vyvolat u relevantní spotřebitelské veřejnosti v určité míře podobný vizuální dojem, přičemž záměrem původního vlastníka ochranné známky bylo sestavit své označení tak, aby je připodobnil staršímu namítanému označení do té míry, že by spotřebitelská veřejnost mohla mezi nimi vidět určitou souvislost, aniž by je přímo zaměnila. Původní vlastník tak dle Úřadu nebyl v dobré víře, naopak byl veden úmyslem získat přihláškou napadené ochranné známky neoprávněnou tržní výhodu na úkor společnosti CROCS, která se tím může cítit dotčena na svých právech k namítanému označení.
8. Rozklad proti rozhodnutí Úřadu následně ústavní stížností napadeným rozhodnutím předseda Úřadu zamítl, když konstatoval oprávněnost návrhu společnosti CROCS na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou.
9. Správní žalobu stěžovatelky Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl. Dle městského soudu si stěžovatelka musela být vědoma toho, že pokud bude užívat matoucím způsobem podobnou přihlašovanou ochrannou známku, bude do značné míry těžit z proslulosti tohoto označení a tím zasahovat do práv společnosti CROCS. K námitce stěžovatelky, že Úřad již dříve o návrhu společnosti CROCS rozhodl tak, že ochranná známka stěžovatelky není podobná ochranným známkám společnosti CROCS, městský soud poukázal na to, že v prvním řízení byl posuzován důvod neplatnosti dle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, zatímco nyní se Úřad zabýval důvodem podle §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona. Napadená ochranná známka sice nebyla shledána podobnou s ochrannými známkami společnosti CROCS, nicméně právě kombinace, tedy společné užití dvou ochranných známek umocňuje ty prvky, které jsou s ochrannou známkou stěžovatelky společné, a potlačuje prvky odlišné.
10. Stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl, neboť se ztotožnil se závěry Úřadu i městského soudu.
11. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že její podnikání je těžce poškozeno zcela nepochopitelným postupem správního úřadu, který ignoroval své předcházející pravomocné rozhodnutí a o stejné věci rozhodl znovu, avšak zcela jinak, a odejmul tak stěžovatelce vlastnické právo, které mu předtím dvakrát pravomocně přiznal. Postup Úřadu dle stěžovatelky vykazuje "zjevné znaky, a snad dokonce i vědomé a cílené úřední svévole". Správní soudy pak údajně stěžovatelce neposkytly ochranu a její námitky ignorovaly.
12. Stěžovatelka připomíná, že Úřad pravomocným rozhodnutím ze dne 28. 3. 2013 zamítl návrh společnosti CROCS na prohlášení ochranné známky stěžovatelky za neplatnou a výslovně konstatoval, že zápisem napadené ochranné známky nedošlo k zásahu do práv navrhovatele. Mimo jiné tehdy Úřad dospěl k závěru, že zapsaná ochranná známka není zaměnitelně podobná ochranným známkám společnosti CROCS. Ke shodnému závěru dle stěžovatelky dospěl i Evropský úřad pro duševní vlastnictví, který konstatoval, že namítaná označení jsou zjevně odlišná od napadené přihlášky. Úřad tak v nyní řešené věci dle stěžovatelky "vykonstruoval" údajné splnění podmínek §7 odst. 1 písm. k), tedy nedostatek dobré víry přihlašovatele, mající spočívat v údajné vědomosti o nepatrné podobnosti přihlašovaného označení s ochrannými známkami, "které si ale přitom nebyl vědom ani přihlašovatel, ani společnost CROCS ... ale dokonce si jí nebyl zjevně vědom ani sám Úřad nejméně do 15. 12. 2015, neboť existenci jakékoli podobnosti ve dvou pravomocně skončených řízeních opakovaně vyloučil".
13. Stěžovatelka si je vědoma omezené aplikovatelnosti principu překážky věci rozhodnuté ve správním řízení, toto omezení lze však dle jejího názoru aplikovat pouze na řízení ryze nesporná, vrchnostenská, ve kterých je účastníkem pouze žadatel a v řízení nejsou dotčena práva třetích osob. Připuštění opakování návrhu třetí osobou, jímž je požadováno odejmutí již jednou přiznaného práva stěžovatelce na základě shodného skutkového stavu, je dle stěžovatelky v rozporu s jejím právem na nerušené vlastnictví, nerušené podnikání a jistotu a stabilitu jejího právního postavení. Dle stěžovatelky je napadené rozhodnutí Úřadu fakticky rozhodnutím přezkumným a brání tomu, aby tentýž subjekt mohl znovu požadovat další revizi rozhodnutí o přiznání práva ke stejné ochranné známce.
14. Podle stěžovatelky pravomocné správní rozhodnutí vždy musí na základě principu vyšetřovacího reflektovat veškeré okolnosti věci a správní úřad k nim musí provádět dokazování i z vlastní iniciativy. Nelze údajně připustit opakovaný mimořádný opravný prostředek na podkladě stejných skutkových okolností ve prospěch třetí osoby pouze na základě jinak formulovaného právního hodnocení týchž skutkových okolností. Právní hodnocení je dle stěžovatelky výlučně věcí autonomního posouzení správním úřadem, který není vázán právním hodnocením účastníků řízení.
15. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že dle občanského zákoníku se dobrá víra předpokládá, přičemž je na tom, kdo dobrou víru jiného zpochybňuje, aby tvrdil a prokazoval skutečnosti, na základě kterých lze mít o existenci dobré víry jiného důvodnou pochybnost. V posuzované věci však dle stěžovatelky k ničemu takovému nedošlo. Stěžovatelka poznamenává, že ani případné zjištění, že existuje jistá malá podobnost mezi přihlašovanou ochrannou známkou a namítaným označením společnosti CROCS, by samo o sobě k prokázání nedostatku dobré víry nebylo dostatečné, neboť z principu jistou malou a nezávadnou míru podobnosti lze najít mezi prakticky jakýmikoli dvěma označeními.
16. V této souvislosti stěžovatelka připomíná, že dle judikatury Soudního dvora Evropské unie pouhá asociace, kterou by si mohla veřejnost mezi ochrannými známkami vytvořit, není sama o sobě dostatečným důvodem pro závěr, že zde existuje pravděpodobnost záměny mezi nimi. Úřad i soudy navíc dle stěžovatelky svůj závěr o absenci dobré víry stěžovatelky opíraly pouze o to, že nelze vyloučit, že by veřejnost mohla označení asociovat, jelikož zaměnitelnost Úřadem opakovaně shledána nebyla.
17. Stěžovatelka dále namítá, že na ni bylo nepřípustně přeneseno důkazní břemeno. Dle stěžovatelky bylo povinností společnosti CROCS, aby přinesla přesvědčivé důkazy o okolnostech existujících před podáním přihlášky, které by prokázaly absenci dobré víry stěžovatelky. Žádné takové okolnosti však dle stěžovatelky neexistují a žádných si stěžovatelka nebyla vědoma. Stěžovatelka naopak dle svých slov předložila důkazy na podporu svého tvrzení, že zákazníci obě ochranné známky odlišují, že si je nepletou ani neasociují, a to s odůvodněním, že jde o důkazy o skutečnostech nastalých až po podání přihlášky. Stěžovatelka takový postup považuje za chybný, neboť dobrá víra se dle judikatury zkoumá na základě všech okolností případu, tedy i těch, které případně vyjdou najevo až dostatečně.
18. Závěrem stěžovatelka opětovně připomíná, že Úřad ve svém rozhodnutí z roku 2013 konstatoval, že odlišnosti vizuální, fonetické a významové, vyplývající z použití jiného slovního prvku a výtvarného zpracování motivu jiného zvířátka, jsou u napadené ochranné známky natolik markantní, aby bylo možno usoudit, že nejde o označení shodné ani podobné s namítanými slovními ani kombinovanými ochrannými známkami, založenými na slovním prvku "CROCS", resp. motivu krokodýla. Tehdy přitom Úřad zamítl provedení stěžovatelkou navržených důkazů, neboť i bez nich existoval dostatek důvodů k zamítnutí předmětného návrhu. Nyní Úřad opět odmítl navržené důkazy provést., a to ačkoli návrh zamítnut nebyl.
19. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
20. Ústavní soud není součástí obecné soustavy soudů, a proto zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Aplikace podústavních předpisů ve správním řízení je záležitostí správních orgánů a soudů v rámci správního soudnictví, přičemž Ústavní soud smí přezkoumat pouze to, zda v řízení nebyla dotčena ústavně zaručená práva či svobody účastníků. V posuzované věci přitom již na klíčové námitky stěžovatelky dostatečně a přesvědčivě reagovaly městský soud i Nejvyšší správní soud, na jejichž závěry lze nad rámec dále rozvedeného odůvodnění odkázat.
21. Stěžovatelčina argumentace je z podstatné míry založena na argumentu, že Úřad fakticky změnil, resp. ignoroval své rozhodnutí ze dne 23. 8. 2013, neboť nyní napadené rozhodnutí založil na zcela opačných závěrech, než jaké vyslovil ve svém předchozím rozhodnutí. Tak tomu ale není. Jak bylo stěžovatelce opakovaně vysvětleno, Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru o neplatnosti napadené ochranné známky z důvodu dle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách, kterým se ve svém rozhodnutí ze dne 23. 8. 2013 nezabýval. Úřad se tak nyní mohl zabývat i jistou podobností stěžovatelčiny ochranné známky s označením používaným společností CROCS v podobě obrazového a slovního prvku, které není samo o sobě ochrannou známkou, nýbrž kombinací dvou ochranných známek (cituje-li stěžovatelka z rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 8. 2013 pasáž, v níž Úřad hovoří o tom, že v případě napadené ochranné známky nejde o označení shodné ani podobné s namítanými slovními ani kombinovanými ochrannými známkami, tak šlo o jiné kombinace než tu, kterou se zabýval v nyní napadeném rozhodnutí).
22. Zcela v souladu s tím Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že obrazové prvky napadené ochranné známky a namítaného označení vykazují odlišnosti, které "nejsou nikterak zanedbatelné", přičemž pokud jde o slovní prvky, z hlediska sémantického a fonetického se nejedná o označení shodná ani podobná. Podobný vizuální dojem dle Úřadu může u spotřebitelů vyvolat celkové pojetí, resp. stejné kompoziční uspořádání obrazového a slovního prvku. Jak Úřad vysvětlil, ačkoli samotné společné znaky samy o sobě nepředstavují silné rozlišovací prvky, v celkovém dojmu má jejich použití za následek, že odlišné znaky do jisté míry potlačují a naopak zdůrazňují celkovou vizuální podobnost. Rozhodnutí Úřadu přitom není založeno na tom, že by veřejnost ochrannou známku stěžovatelky a namítané označení společnosti CROCS nutně zaměňovala (mimo jiné i proto také je nepřípadná stěžovatelčina argumentace judikaturou Soudního dvora Evropské unie), nýbrž že by v nich mohla vidět určitou souvislost.
23. Jednotlivá rozhodnutí Úřadu tedy nejsou ve vzájemném rozporu, v obou Úřad řešil jinou otázku a přihlížel k jiným okolnostem (v jednom případě se zabýval podobností jednotlivých ochranných známek, v druhém případě absencí dobré víry ve světle jisté podobnosti či souvislosti mezi ochrannou známkou stěžovatelky a označením používaným společnosti CROCS), a to v důsledku odlišnosti jednotlivých návrhů, které společnost CROCS podala, přičemž v souladu s judikaturou Úřad právě z návrhu a v něm uplatněných důvodů vycházel a držel se jich (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 127/2012 ze dne 22. 1. 2014 a č. j. 2 As 312/2018-242 ze dne 23. 11. 2020). Zákon přitom jednotlivé subjekty v tomto směru neomezuje - to, že někdo podá neúspěšný návrh založený např. na důvodu dle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách, neznamená, že už nemůže podat návrh založený na důvodu dle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách (jistou ochranu právní jistoty nicméně poskytoval a poskytuje §12 téhož zákona).
24. Jde-li o dobrou víru stěžovatelky, lze odkázat na závěry Nejvyššího správního soudu (body 40 a násl. jeho rozsudku), který mimo jiné poznamenal, že jestliže bylo předmětné namítané označení společnosti CROCS spotřebitelům známo již v období před zapsáním ochranné známky stěžovatelky (jak bylo v řízení prokázáno), pak o něm také stěžovatelka věděla, resp. vědět měla, jelikož podniká ve stejném odvětví a nabízí totožný druh obuvi. S přihlédnutím k tomu pak volbu "[stejné] kombinace grafického vyobrazení roztomilého usmívajícího se vodního živočicha v kruhu s podobným slovním prvkem pod ním", stejné kontury ohraničení a podobného fondu nelze vnímat jako učiněnou v dobré víře. Odkázat lze v tomto směru i na argumentaci městského soudu (body 54 a násl. jeho rozsudku), který uvedl, že stěžovatelka si za dané situace měla být vědoma, že volbou ochranné známky bude zasahovat do práv společnosti CROCS, neboť bude těžit z proslulosti jejího označení, což jen podtrhuje fakt, že stěžovatelka nabízí boty velice obdobné těm, které nabízí společnost CROCS, přičemž je začala vyrábět poté, co je společnost CROCS začala nabízet na trhu.
25. Konečně, namítá-li stěžovatelka, že Úřad nepřihlédl k některým navrženým důkazům, tak v souladu s judikaturou, na kterou odkazuje i sama stěžovatelka (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 3/2008-195 ze dne 30. 4. 2008), je případnou zlou víru přihlašovatele třeba posuzovat vždy k okamžiku podání přihlášky ochranné známky: případné další okolnosti, které se staly po podání této přihlášky, nemohou mít na závěr o dobré či zlé víře přihlašovatele vliv.
26. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu