ECLI:CZ:US:2021:3.US.1876.21.1
sp. zn. III. ÚS 1876/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Martinem Aschenbrennerem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 4 ZT 71/2020-76 ze dne 19. května 2021 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1, 9. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPA-409831-93/TČ-2019-001179-1 ze dne 6. dubna 2021, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a na účinné vyšetřování.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, bývalá projektová ředitelka společnosti X, jednající v zastoupení stěžovatele, podala po kontrole stavu nemovitosti Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství Praha 1 (dále jen "policejní orgán") oznámení týkající se poškození stropní konstrukce domu ve vlastnictví stěžovatele. Na základě oznámení a šetření provedeného na místě činu byly dle §158 odst. 3 zákona 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zahájeny policejním orgánem úkony trestního řízení pro důvodné podezření ze spáchání činu poškození cizí věci. Věc však byla usnesením policejního orgánu č. j. KRPA-409831-57/TČ-2019-001179-1 dne 25. 8. 2020 odložena, neboť policejnímu orgánu se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel podle §145 tr. řádu stížnost. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") vydalo následně usnesení ze dne 21. 10. 2020, č. j. 4 ZT 71/2020 - 33, kterým rozhodnutí policejního orgánu zrušilo a přikázalo mu provést další důkazy, jelikož dle jeho názoru bylo odložení věci předčasné, neboť dosavadní důkazní situace neumožňuje učinit závěr o tom, kdo je pachatelem.
3. Dne 6. 4. 2021 vydal policejní orgán opětovně usnesení o odložení věci (toto usnesení stěžovatel napadá ústavní stížností). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel podle §145 tr. řádu druhou stížnost. O druhé stížnosti stěžovatele rozhodlo obvodní státní zastupitelství dne 19. 5. 2021 tak, že napadeným usnesením stížnost zamítlo jako nedůvodnou. Státní zástupkyně stěžovateli sdělila, že v postupu policejního orgánu neshledala pochybení, a že nesouhlasí s jeho názorem, že by policejní orgán neučinil potřebné kroky k tomu, aby se věc podařilo objasnit.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že dále dne 4. 5. 2021 podal podnět Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") k výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství ve smyslu §12d a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon č. 283/1993 Sb."). Dodal, že městské státní zastupitelství o tomto podnětu zatím nerozhodlo, a že proto z procesní opatrnosti podává tuto ústavní stížnost již nyní.
5. Stěžovatel dále ústavní stížnost dne 13. 8. 2021 doplnil s tím, že upřesnil údaje o nemovitostech, na které je odkazováno v bodech 19. a 20. původního znění stížnosti V doplnění uvedl, že netvrdí žádné nové skutečnosti, pouze tímto napravuje administrativní chybu (v označení nemovitých věcí).
6. Stěžovatel má za to, že orgány činné v trestním řízení v projednávané věci neprovedly řádně vyšetřování, čímž dle jeho názoru došlo k porušení jeho základních práv - konkrétně jeho práva na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. Šetření orgánů činných v trestním řízení bylo dle stěžovatele neefektivní a tyto orgány bez zjevných důvodů neprovedly důkazy, které by dopomohly k objasnění věci.
7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje procesní podmínky k věcnému posouzení, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
8. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí policejního orgánu a fakticky se tak domáhá práva na účinné vyšetřování trestné činnosti. Podle již ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu je v těchto věcech pro splnění podmínek řízení o ústavní stížnosti nutné vyčerpat i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud považuje za účinný opravný prostředek pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takový je ho nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. zejména nálezy sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691), bod 31 a 32 či sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015 (N 191/79 SbNU 161), bod 52, dále např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019 a sp. zn. IV. ÚS 1340/20 ze dne 26. 5. 2020, bod 10; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz.
9. Jak sám stěžovatel uvádí, městské státní zastupitelství o jeho podnětu k výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství ve smyslu §12d zákona č. 283/1993 Sb., stěžovatel tedy tento opravný prostředek dosud nevyčerpal.
10. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj