ECLI:CZ:US:2021:3.US.2005.21.1
sp. zn. III. ÚS 2005/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2021 č. j. 8 To 357/2020-2752 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. září 2020 č. j. 3 T 131/2017-2497, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Prostějově, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") č. j. 3 T 131/2017-627 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 8 To 102/2018-998 uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu byl uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody. Stěžovatel však ve zkušební době nevedl řádný život, a tudíž okresní soud nařídil veřejné zasedání za účelem posouzení přeměny podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný. Stěžovatel poté, co obdržel vyrozumění o konání veřejného zasedání, podal návrh na vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Adély Pluskalové, a to pro poměr k věci a ke stěžovateli. Podjatost předsedkyně senátu spatřoval stěžovatel v tom, že v jeho předchozích věcech rozhodovala svévolně, stěžovatel nesouhlasil s odůvodněními jejích rozhodnutí, dále pak předsedkyně senátu podávala vysvětlení ve věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 108/2020, v níž je stěžovatel v procesním postavení obviněného. Příslušný senát posoudil námitku stěžovatele, přičemž uzavřel, že způsob rozhodování v jiných věcech stěžovatele nepředstavuje důvod podjatosti. Pokud jde o osobní invektivy na osobu předsedkyně senátu, které jsou obsaženy v trestním spise, senát z této okolnosti nevyvodil podjatost předsedkyně senátu, a i s ohledem na to, že stěžovatel se hrubým způsobem vyjadřuje o velkém množství osob, včetně soudců, státních zástupců i policistů, je to běžný způsob jeho vyjadřování. Okresní soud tedy rozhodl tak, že předsedkyně senátu není vyloučena z úkonů trestního řízení.
3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, jež byla napadeným usnesením krajského soudu podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodná zamítnuta.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel je přesvědčen, že za situace, kdy byla předsedkyně senátu terčem jeho slovních vulgárních výpadů a kvůli tomu i podávala u policejního orgánu vysvětlení, je jednoznačné, že lze mít pochybnosti, zda rozhoduje nestranně. Již tato samotná okolnost porušuje právo stěžovatele na soudní ochranu a zákonného soudce.
5. Stěžovatel dále dodává, že v důsledku podjatosti byl i zkrácen na svém právu na obhajobu, neboť usnesením okresního soudu č. j. 3 T 131/2017-2499 bylo rozhodnuto o přeměně trestu podmíněně odloženého na trest nepodmíněný. Stěžovatel měl mít podle
§36a odst. 1 písm. b) trestního řádu ustanoveného obhájce, byť zmíněné ustanovení zákona nepamatuje přímo na jeho situaci, a přesto mu obhájce ustanoven nebyl. Zákonné ustanovení tedy bylo vyloženo restriktivně v neprospěch stěžovatele, což svědčí o podjatosti předsedkyně senátu.
6. Stěžovatel také poukazuje na skutečnost, že jiný senát krajského soudu, senát 9 Nt, dospěl k závěru, že má být ve věci stěžovatele vyloučen celý krajský soud, neboť stěžovatel se dopustil trestného činu vůči soudci JUDr. Vlastimíru Čechovi.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud se nejdříve zabýval posouzením procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel však nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je proto nepřípustná.
8. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). V uvedených zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.
9. Stěžovatel namítá podjatost předsedkyně senátu v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 3 T 131/2017, konkrétně se měla její podjatost projevit v řízení o změně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný. Usnesení o nevyloučení předsedkyně senátu z projednávání věci však nelze považovat za konečné rozhodnutí (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) ve věci stěžovatele; ten má k dispozici další zákonné procesní prostředky, jak své právo hájit, čemuž obecně odpovídá odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné [srov. např. usnesení ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 3561/17, ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 3477/14, ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 2930/14, ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 3309/13, nález ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17 (N 129/90 SbNU 139)]. V posuzované věci lze za takový prostředek, kterým lze své právo hájit, považovat stížnost proti usnesení okresního soudu, kterým byl změněn trest podmíněně odložený na trest nepodmíněný. Rozhodnutí, které by bylo vydáno na základě stížnosti proti usnesení okresního soudu, kterým byl změněn trest podmíněně odložený na trest nepodmíněný, je možno napadnout ústavní stížností z důvodu porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezmiňuje, zda usnesení okresního soudu, kterým byl změněn trest podmíněně odložený na trest nepodmíněný, napadl stížností ke krajskému soudu či nikoliv, resp. jakou argumentaci v této své instanční stížnosti případně použil. Samotné usnesení o tom, zda je předsedkyně senátu vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 trestního řádu, resp. rozhodnutí o stížnosti proti tomuto usnesení, nejsou konečnými rozhodnutími ve věci, a tedy je nelze napadat ústavní stížností, s výjimkou případů, kdy ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti za situace, kdy tato podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba jako odchylku z obecného pravidla vykládat restriktivně [srov. např. nález ze dne 13. 3. 1996 sp. zn. II. ÚS 193/94 (N 19/5 SbNU 159)]. V posuzované věci však tato podmínka dána není (podrobněji viz nález sp. zn. III. ÚS 4071/17), a proto je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou, neboť způsobilé k napadení ústavní stížností je až rozhodnutí o instanční stížnosti proti rozhodnutí okresního soudu, kterým byl stěžovateli změněn podmíněně odložený trest na trest nepodmíněný.
10. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2021
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj