ECLI:CZ:US:2017:1.US.3561.17.1
sp. zn. I. ÚS 3561/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti WBM EUROPE LTD, se sídlem Church Hill 103, E173BD London, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph. D., advokátem se sídlem Bráfova tř. 52, 674 01 Třebíč, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 349/2017 ze dne 20. 9. 2017 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 3 T 21/2017 ze dne 30. 8. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím trestních soudů o (ne)vyloučení soudkyně rozhodující v trestní věci stěžovatelky. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi judikuje, že rozhodnutím o nevyloučení soudců, resp. zamítnutím stížnosti proti němu směřující, trestní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici další prostředky podle trestního řádu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 826/14, IV. ÚS 2572/14, II. ÚS 866/14, III. ÚS 305/13, II. ÚS 373/14, III. ÚS 2418/13, IV. ÚS 3805/13 aj., dostupná na adrese http://nalus.usoud.cz). Případně vadné posouzení námitky podjatosti mohou zejména soudy napravit v průběhu řízení, a teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Soudní řízení ve věci ještě není skončeno, nelze tedy vyloučit, že jeho definitivní výsledek bude pro stěžovatelku příznivý. V dané procesní situaci nelze napadená usnesení trestních soudů považovat za konečná rozhodnutí o věci.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. listopadu 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj