ECLI:CZ:US:2021:3.US.202.21.1
sp. zn. III. ÚS 202/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2020 č. j. 4 Co 172/2020-165, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní i zákonná práva.
2. Napadeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2020 č. j. 21 Co 337/2015-156, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku z žaloby.
3. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť trpí řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 téhož zákona). Zejména neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem není stěžovatel zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 téhož zákona).
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
5. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti; dostalo se mu tak náležitého poučení, včetně informace o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad. Na tyto výzvy však stěžovatel např. v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 1053/15, sp. zn. II. ÚS 112/15, sp. zn. I. ÚS 44/15 a sp. zn. I. ÚS 4024/14 nijak nereagoval. Je tak zřejmé, že nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení. Ve všech citovaných případech pak poté, co byl stěžovatel řádně poučen o vadách ústavních stížností a vady neodstranil, byly ústavní stížnosti z tohoto důvodu odmítnuty. Stěžovatel si tak musí být daných procesních podmínek řízení dostatečně vědom. Navzdory tomu však i nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby byly jeho další ústavní stížnosti, včetně nyní posuzované, věcně projednatelné.
6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2440/18, sp. zn. II. ÚS 2668/18, sp. zn. IV. ÚS 3541/18, sp. zn. III. ÚS 3788/18, sp. zn. I. ÚS 1/19, sp. zn. IV. ÚS 255/19, sp. zn. III. ÚS 4014/19, sp. zn. IV. ÚS 1316/20, sp. zn. I. ÚS 2609/20, sp. zn. II. ÚS 106/21 a řadě dalších se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2021
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj