ECLI:CZ:US:2021:3.US.2105.21.1
sp. zn. III. ÚS 2105/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., t. č. ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2021 č. j. 8 To 358/2020-4359 a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 29. září 2020 č. j. 11 T 130/2016-4254, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví zakotvené v čl. 11 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh se podává, že Okresní soud v Prostějově (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením podle §33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), stěžovateli nepřiznal nárok na obhajobu bezplatnou ani nárok na obhajobu za sníženou odměnu. Své rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že stěžovatel disponuje pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 18 174 Kč, který lze považovat za dostatečný k tomu, aby byl schopen hradit náklady své obhajoby. Tvrdil-li, že nemá dostatek finančních prostředků, tento stav si dle názoru okresního soudu zavinil sám, neboť v předchozím roce účelově převedl své nemovitosti na dceru.
3. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou s poukazem na to, že se stěžovatel účelově zbavil svého majetku v době, kdy věděl, že proti němu jsou vedena u okresního soudu trestní stíhání. Jeho odkaz na rozhodnutí jiných soudů, kterými mu bezplatná obhajoba byla přiznána, neshledal krajský soud důvodným s tím, že žádnému z těchto soudů nebyl účelový převod jeho majetku znám.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel považuje odůvodnění krajského soudu za jednostranné a neobjektivní, vedené snahou o označení daru pro dceru jako účelového. Poukazuje na časovou souvislost mezi zahájením trestního stíhání a uzavřením darovací smlouvy v době, kdy nebyl nijak omezen v nakládání s nemovitým majetkem, přičemž šlo o standartní postup rodiče vůči svému dítěti k jeho zabezpečení. Usnesením o nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu tak soudy dle jeho názoru zasáhly do jeho ústavních práv. Vyslovuje přesvědčení, že obě rozhodnutí vykazují znaky přepjatého formalismu. Poukazuje též na to, že se opakovaně obracel na Ústavní soud s kritikou senátu 8 To krajského soudu a předsedkyně senátu 3 T okresního soudu, kdy podle jeho názoru rozhodovali podjatí soudci (sp. zn. III. ÚS 1928/21, III. ÚS 2005/21). Nadto stěžovatel upozorňuje, že v jiných civilních a trestních řízeních byl osvobozen od soudních poplatků, a v trestním řízení u Okresního soudu v Blansku mu bylo přiznáno právo na bezplatnou obhajobu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla tato rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
7. Právo na bezplatnou právní pomoc představuje jeden z požadavků řádného trestního řízení a je zaručeno čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle čl. 40 odst. 3 Listiny zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Příslušným zákonným ustanovením je §33 odst. 2 trestního řádu, podle kterého musí pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu obviněný osvědčit, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, případně tato skutečnost může vyplynout ze shromážděných důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1900/12, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Úmluva podmiňuje přiznání nároku na bezplatnou obhajobu jednak tím, že dotčené osoby postrádají dostatek prostředků k úhradě nákladů na právní pomoc, a dále tím, že zájmy spravedlnosti vyžadují, aby taková pomoc byla poskytnuta [srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 4. 1983 ve věci Pakelli v. Spolková republika Německo, stížnost č. 8398/78, a ze dne 14. 1. 2010 ve věci Tsonev v. Bulharsko (č. 2), stížnost č. 2376/03, odst. 38].
8. Výklad podmínek, za nichž vzniká obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu, je z povahy věci založen na relativně širokém uvážení, a proto o neústavní interpretaci jde teprve tehdy, lze-li mít za to, že představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vybočuje ze všeobecně (právně) konsensuálních významů nebo je zatížena zjevným logickým rozporem, případně k učiněným závěrům postrádá srozumitelná kritéria. Nepostačí, že význam hledisek, jež jeden soud pokládal za výkladově určující, mohou být jiným soudem hodnocena též odlišně [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. III. ÚS 3495/18; dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde odkazovaná].
9. V posuzované věci soudy v napadených rozhodnutích uvedly okolnosti, které považovaly za rozhodující pro posouzení žádosti stěžovatele, a své závěry ústavně konformním způsobem odůvodnily. Svá rozhodnutí nezaložily toliko na hypotetickém závěru o nemajetnosti stěžovatele, neboť posoudily časovou souvislost bezúplatného převodu jeho nemovitého majetku na dceru. Jestliže zohlednily, že obžaloba, jíž je stěžovatel viněn spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "tr. zákoník"), a přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, byla u okresního soudu podána 24. 10. 2016, a darovací smlouvu na převod svého nemovitého majetku stěžovatel uzavřel 15. 9. 2019, a na základě obžaloby ze dne 13. 6. 2019 je proti němu u okresního soudu vedeno další trestní stíhání, a vyvodily z toho, že se svého nemovitého majetku zcela účelově zbavil v době, kdy věděl, že jsou proti němu vedena trestní stíhání, nelze jejich řádně odůvodněným závěrům z ústavněprávního hlediska cokoliv vytknout.
10. Odkazuje-li stěžovatel na jiná soudní řízení před Krajským soudem v Ostravě, pobočce Olomouc, Okresním soudem v Blansku, Krajským soudem v Brně či Nejvyšším správním soudem, v nichž mu bylo přiznáno osvobození od soudního poplatku nebo nárok na obhajobu bezplatnou, z příslušných rozhodnutí nevyplývá, že by těmto soudům bylo známo, že účelově darovací smlouvou převedl svůj nemovitý majetek na dceru právě v době, kdy proti němu byla vedena trestní stíhání.
11. Nad rámec výše uvedeného poukazuje Ústavní soud na skutkově i právně shodnou věc vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2084/21, v níž stěžovatel, zastoupený týmž advokátem, obsahově obdobnou ústavní stížností brojil proti jiným rozhodnutím okresního soudu a krajského soudu, jimiž mu také nebyl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Ani v uvedené věci nebylo shledáno jakékoliv pochybení, naopak bylo konstatováno, že právo na bezplatnou obhajobu soudy stěžovateli neodepřely na základě svévolně zvoleného kritéria, ale na podkladě podrobného a pečlivého odůvodnění rozhodných skutečností (viz usnesení ze dne 2. 11. 2021, jímž byla obdobná ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta jako zjevně neopodstatněná).
12. K námitce podjatosti rozhodujících soudců Ústavní soud odkazuje na svá usnesení ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1928/21 a ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. III. ÚS 2005/21, v nichž byla tato problematika řešena na základě samostatných ústavních stížností stěžovatele.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena tvrzená ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu