ECLI:CZ:US:2021:3.US.3088.20.1
sp. zn. III. ÚS 3088/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky B. E., zastoupené advokátkou Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou, sídlem Bělehradská 1191/9, Ústí nad Labem, proti I. a II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 2020 č. j. 96 Co 60/2020-708 a I., II., III. a VI. výroku rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. listopadu 2019 č. j. 14 Nc 2201/2016-597, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1) P. Č. a 2) nezletilého P. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení označených výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva. Svou ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud").
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 14 Nc 2201/2016, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem okresního soudu ze dne 11. 11. 2019 č. j. 14 Nc 2201/2016-597 byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů (stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka), a to tak, že v každém lichém týdnu v kalendářním roce bude v péči stěžovatelky a v každém sudém týdnu v kalendářním roce bude v péči prvního vedlejšího účastníka. Okresní soud dále upravil rozsah péče v období velikonočních, letních a vánočních prázdnin a svátků, stanovil výši výživného oběma rodičům a zamítl návrhy obou rodičů na úpravu styku prvního vedlejšího účastníka s nezletilým. Okresní soud měl za prokázané, že oba rodiče jsou způsobilí nezletilého řádně vychovávat a zajišťovat jeho potřeby, mají skutečný zájem poskytnout nezletilému maximum po stránce citové i mravní, disponují přiměřenými bytovými podmínkami a jsou schopni zajistit nezletilému vhodné zázemí. Ze závěrů znaleckého posudku soud dovodil, že oba rodiče mají k nezletilému silný citový vztah, nezletilý projevoval stejně vstřícný a emočně vřelý vztah k oběma rodičům a oba rodiče mají dostatečné psychické předpoklady, výchovné schopnosti a odpovědnost k výchově nezletilého.
3. Krajský soud k odvolání obou rodičů rozsudkem ze dne 23. 6. 2020 č. j. 96 Co 60/2020-708 rozsudek okresního soudu změnil v rozsahu střídavé péče tak, že v každém sudém kalendářním týdnu od úterý od 17:00 hodin do následující neděle do 17:00 hodin se nezletilý svěřuje do péče prvního vedlejšího účastníka a od neděle sudého týdne od 17:00 hodin do úterý následujícího sudého týdne do 17:00 hodin se svěřuje do péče stěžovatelky. Krajský soud dále upravil rozsah péče v období velikonočních, letních a vánočních prázdnin a svátků a stanovil výši výživného oběma rodičům. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu o vhodnosti svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů, avšak vzhledem k době, po kterou je nezletilý v péči stěžovatelky, a také s ohledem na jeho věk shledal jako vhodnější tzv. nepravidelnou střídavou péči v rozsahu uvedeném ve výroku jeho rozhodnutí.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že se krajský soud dostatečně nezabýval dopadem režimu střídavé péče na nezletilého a nepřihlédl k odborným závěrům dětského psychiatra a psychoterapeuta z Centra D8 o. p. s. Klíč - poradny pro rodiny o aktuální nevhodnosti střídavé péče a nutnosti připravovat nezletilého na širší styk s otcem postupně další měsíce, případně rok. Krajský soud také odhlédl od zprávy dětského klinického psychologa z ambulance klinické psychologie PSYCHO PORT, který konstatoval, že nezletilý trpí zvýšenou úzkostlivou pohotovostí a změnám by měl být vystavován postupně. Krajský soud založil své rozhodnutí o střídavé péči na mylném závěru, že je nezletilý na otce zvyklý, má s ním vybudovaný vztah a nebylo prokázáno, že by střídavá péče byla na újmu nezletilého. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že znalecký posudek se vyjadřoval ke střídavé péči v době, kdy byly nezletilému dva roky, nadto soudní znalkyně MUDr. Lucie Rolko, výslovně upozornila na nefungující komunikaci rodičů, z důvodu rozdílných povah. Rozsahem střídavé péče se zabývali dětský psycholog, klinický psycholog a dětský psychiatr, kteří střídavou péči v podobě stanovené rozsudkem okresního soudu nedoporučili. Krajský soud sice přistoupil k asymetrické střídavé péči, tento rozdíl je však podle stěžovatelky minimální, vhodnější by bylo rozdělit péči alespoň na dva časové úseky, každý v jednom týdnu. Stěžovatelka dále upozorňuje, že okresní soud opřel své závěry mimo jiné o výslech znalkyně Ilony Wölfelové, který však nebyl v soudním řízení nikdy realizován, stejně tak okresní soud neprovedl výslech znalkyně MUDr. Lucie Rolko, ačkoliv to stěžovatelka navrhovala. Stěžovatelka také nesouhlasí se způsobem, jakým soudy interpretovaly předložené lékařské zprávy, a domnívá se, že z nich vyvodily nesprávné skutkové závěry. Závěrem stěžovatelka uvádí, že krajský soud odhlédl od skutečnosti, že vedle odborníků také opatrovník ve svém závěrečném návrhu střídavou péči nedoporučil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
7. Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
8. Tak tomu je i v dané věci, v níž soudům nelze vytknout, že při svém rozhodování neaplikovaly platnou právní úpravu, nebo že by jejich skutková zjištění nevycházela z provedeného dokazování; to platí pro rozhodnutí krajského soudu i okresního soudu, které shodně konstatovaly, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl svěřen do střídavé péče obou rodičů.
9. K uvedenému závěru dospěly soudy na základě řádně provedeného dokazování. Okresní soud provedl dokazování zejména výslechem obou rodičů, bývalého manžela stěžovatelky, zprávami kolizního opatrovníka, zprávami o příjmových poměrech rodičů, zprávami úřadu práce, lékařskými zprávami MUDr. Rennerové, MUDr. Tučkové, MUDr. Kotalíkové, MUDr. Peremské, zprávou Intervečního centra Spirála Ústí nad Labem, znaleckým posudkem zpracovaným PhDr. Ilonou Wölfelovou a MUDr. Lucií Rolko, lékařskými zprávami MUDr. Grimmové, MUDr. Isevyche a MUDr. Khavanského a řadou dalších listin. Krajský soud doplnil dokazování zprávami opatrovníka, zprávou Centra D8 o. p. s. Klíč - poradny pro rodiny ze dne 27. 1. 2020 a zprávou MUDr. Grimmové ze dne 15. 6. 2020.
10. Ústavní soud po prostudování vyžádaného soudního spisu, v němž jsou založeny i stěžovatelkou zmíněné lékařské zprávy, nemohl jejím námitkám o nesprávně zjištěném skutkovém stavu přisvědčit.
11. Ve znaleckém posudku vypracovaném PhDr. Ilonou Wölfelovou spolu se znalkyní MUDr. Lucií Rolko se uvádí, že oba rodiče nezletilého mají dostatečné psychické předpoklady, výchovné schopnosti a odpovědnost k výchově nezletilého (str. 30 posudku), a že oba rodiče mají k nezletilému silný citový vztah, nezletilý projevoval stejně vstřícný a emočně vřelý vztah k oběma rodičům (str. 32 posudku). Namítá-li stěžovatelka, že soud neprovedl výslech znalkyně PhDr. Ilony Wölfelové (nesprávně uvedený okresním soudem mezi provedenými důkazy) ani znalkyně MUDr. Lucie Rolko, z obsahu spisu vyplývá, že k výzvě soudu, aby se vyjádřila k předloženému znaleckému posudku a sdělila, zda trvá na výslechu znalce, stěžovatelka uvedla, že nežádá výslech ani jedné ze znalkyň a nemá k nim další otázky.
12. Jde-li o zprávy MUDr. Ilony Grimové, ve zprávě ze dne 28. 6. 2018 lékařka skutečně nedoporučuje svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, když nezletilý (ve věku 2 let a 2 měsíců) při vyšetření negativně reaguje na otázky týkající se jeho styku s otcem. V dalších zprávách však lékařka popisuje zlepšení stavu při předávání nezletilého stěžovatelkou otci, nezletilý ale stále nechce u otce spávat. V poslední zprávě ze dne 15. 6. 2020 se uvádí, že chlapec si s otcem při vyšetření spontánně hraje, postoj nezletilého k otci je bezprostřední, u otce již spává, vypráví, co spolu dělají, v jeho chování nejsou známky strachu, nebo náznaky, že by se mu u otce nelíbilo. Ve všech zprávách lékařka opakuje, že základním problémem zůstává rozdílný přístup rodičů k nezletilému, nezletilý si jejich rozdílných postojů všímá, což může vést až k tomu, že se snaží každému z nich zavděčit tak, že souhlasí s jejich postojem vůči druhému z rodičů, i když to tak sám necítí.
13. Ke stejnému závěru dospěla Mgr. Radka Rybáková, psycholožka Centra D8 o. p. s. Klíč - poradny pro rodiny, která uvedla, že nezletilý ochotně mění výpovědi podle toho, se kterým rodičem je, a co by rodič rád slyšel. Na rozdíl od zprávy ze dne 21. 11. 2019, kdy konstatovala narušený vztah nezletilého k otci a nedoporučovala přespávání, ve zprávě ze dne 15. 6. 2020 psycholožka uvedla, že nezletilý byl při sezení uvolněný a v dobré náladě, a hned mluvil o tom, že by chtěl být "půlku u maminky a půlku u tatínka", což zopakoval i na konci sezení. Psycholožka nedoporučila střídání po týdnu, nýbrž častější vídání s otcem po celé odpoledne nebo dny a spíše pozvolné zvykání po několik měsíců, případně roku.
14. Ve zprávě z psychologického vyšetření PSYCHO PORT s. r. o. ze dne 25. 1. 2020 se doporučuje stabilní prostředí pro vývoj nezletilého, pozvolná realizace zásadních změn v jeho životě a eliminace projevů vzájemných negativních emocí rodičů před ním. Kontrolní psychologické vyšetření se doporučuje s odstupem cca 6 měsíců.
15. Ústavní soud konstatuje, že s výjimkou zprávy z psychologického vyšetření z ambulance PSYCHO PORT s. r. o. krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vycházel ze závěrů vyplývajících z výše uvedených důkazů. Nesouhlasí-li stěžovatelka se způsobem, jakým byly provedené důkazy soudy vyhodnoceny, poukazuje Ústavní soud na svou konstantní judikaturu, podle které z ústavního principu nezávislosti soudů (článek 81 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažena v §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Do volného uvážení obecného soudu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, zjišťuje však, zda rozhodnutí soudu je přezkoumatelné z hlediska identifikace rámce, v němž se volná úvaha soudu pohybovala. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší ani přehodnocování dokazování prováděného obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s ním sám neztotožňoval. Ústavní soud by mohl do tohoto procesu zasáhnout pouze tehdy, pokud by obecné soudy překročily hranice dané zásadou volného hodnocení důkazů, popř. pokud by bylo možno konstatovat tzv. extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry, pak by byl jeho zásah odůvodněn, neboť takové rozhodnutí by bylo třeba považovat za odporující čl. 36 odst. 1 Listiny [např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Takový stav však v posuzované věci shledán nebyl.
16. Stěžovatelka má za to, že z citovaných důkazů jednoznačně vyplývá závěr o nevhodnosti svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. Takový závěr však vyslovila pouze MUDr. Ilona Grimová ve zprávě ze dne 28. 6. 2018. Jak však bylo výše uvedeno, psychický stav nezletilého se do června roku 2020, kdy ve věci rozhodoval krajský soud, pozitivně vyvíjel, to potvrzují i další konstatované lékařské zprávy. Ve zprávách z tohoto období je popsán vztah nezletilého s otcem jako bezproblémový, nezletilý u otce již spává. S ohledem na tuto skutečnost nespatřuje Ústavní soud pochybení krajského soudu v tom, že nevyčkal závěrů dalšího vyšetření nezletilého v ambulanci PSYCHO PORT s. r. o., jak namítá stěžovatelka.
17. Na výše uvedeném nic nemění ani negativní stanovisko opatrovníka ke svěření nezletilého do střídavé péče rodičů. V podání ze dne 24. 1. 2020 opatrovník uvedl, že s ohledem na výsledky zpráv z odborných pracovišť není aktuálně prostor pro svěření nezletilého do střídavé péče rodičů, opatrovník navrhoval svěřit nezletilého do výlučné péče stěžovatelky a otci stanovit rozšířený styk s nezletilým. Ve zprávě ze dne 12. 6. 2020 o sociálním šetření v domácnosti otce opatrovník uvedl, že si nezletilý s otcem stavěli koleje, ukazovali si skládačky, byli zjevně sehraní, bylo patrné, že nezletilého to bavilo, nebyly zjištěny žádné poznatky, že by měl nezletilý k otci ostych, či k němu neměl vytvořený vztah. Nelze přehlédnout, že své stanovisko o nevhodnosti střídavé péče zaujal opatrovník v lednu 2020 s odkazem na lékařské zprávy z doby, kdy v nich nemohl být reflektován další vývoj stavu nezletilého. Důvod, pro který opatrovník ve svém pozdějším závěrečném návrhu upřednostňoval "aktuálně" výlučnou péči stěžovatelky, spočíval výhradně v tom, že rodiče nejsou schopni společně komunikovat a řešit otázky ohledně péče nezletilého.
18. Problematice komunikace mezi rodiči se Ústavní soud ve své judikatuře již věnoval [srov. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363), bod 23.; nález ze dne 2. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 2661/10 (N 219/59 SbNU 167), body 27. až 42.; usnesení ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 2739/14, bod 18. (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Podle zmíněné judikatury nemůže pouhá absence komunikace mezi rodiči či její zhoršená kvalita vést k vyloučení střídavé péče, neboť v takovém případě by šlo v podstatě o ústupek vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje "boj o dítě" či případně trýznění druhého rodiče prostřednictvím dítěte. Vyloučením střídavé péče pouze na základě nevhodné komunikace by se tak otevíral prostor ke zneužití postavení rodiče, který měl doposud dítě svěřeno do péče. Rodiče by totiž podle Ústavního soudu neměli řešit své neshody bojem o dítě či jeho prostřednictvím, ale naopak hledět především na jeho zájem být v péči obou rodičů a hledat nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, které mu umožní bez negativních vlivů jeho zájem uskutečňovat. Je však nesporné, že špatná či přímo konfliktní komunikace mezi rodiči může mít negativní vliv na osobnostní rozvoj dítěte. Z uvedených závěrů vycházel v posuzované věci okresní soud, který odkázal na nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), podle kterého nelze střídavou péči zamítnout proto, že se rodiče mezi sebou nejsou schopni dohodnout na výchově dětí.
19. Ze všech uvedených příčin nemá Ústavní soud důvod zpochybňovat závěry napadených rozhodnutí, v nichž porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Krajský soud i okresní soud zvážily a vyvážily dotčené oprávněné zájmy, zejména nejlepší zájem dítěte, a za tím účelem shromáždily veškeré potřebné důkazy a svá rozhodnutí v tomto smyslu řádně a dostatečně odůvodnily. Uvádí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti skutečnosti či lékařské zprávy z doby po vydání rozsudku krajského soudu, nemohl k nim Ústavní soud přihlížet, neboť předmětem jeho přezkumu bylo řízení vedené před okresním a krajským soudem.
20. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval s ohledem na bezodkladné rozhodnutí ve věci a výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu