ECLI:CZ:US:2021:4.US.1415.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1415/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jaroslava Sitty, zastoupeného Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem, sídlem V Chaloupkách 403, Neratovice, proti výroku IV rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. března 2021 č. j. 9 C 376/2020-84, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků jednotek X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byl zrušen v záhlaví označený výrok rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jím byly porušeny "principy řádného a spravedlivého procesu" s odkazem na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně práv a základních svobod.
2. Shora označeným výrokem rozsudku okresního soudu byl zamítnut vzájemný návrh stěžovatele (v řízení před okresním soudem žalovaného), kterým se domáhal po vedlejším účastníkovi řízení (žalobci) zaplacení částky 4 550 Kč s příslušenstvím, a to ve sporu o zaplacení částky 36 167,50 Kč s příslušenstvím, kterou měl dle žaloby vedlejší účastnice stěžovatel uhradit jako dlužné platby spojené s užíváním bytové jednotky.
II. Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel tvrdí, že okresní soud zamítl napadeným výrokem jeho vzájemný návrh vůči vedlejší účastnici, aniž by provedl dostatečné dokazování. Závěr o nedůvodnosti vzájemného návrhu není dle stěžovatele dostatečně odůvodněn. Podle stěžovatele je právní závěr soudu v rozporu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Stěžovatel tvrdí, že se mu nedostalo konkrétního poučení o nutnosti doplnění důkazů, když okresní soud shledal argumentaci stěžovatele nedostatečnou a nedůvodnou. Rozhodnutí soudu je dle stěžovatele překvapivé a nespravedlivé.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti je třeba vycházet z toho, že Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další revizní instancí v systému obecného soudnictví [viz např. nález ze dne 12. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 157/96 (N 26/7 SbNU 165)]. Ústavní soud zpravidla není povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace podústavního práva ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí, neboť tím by byl stavěn do role pouhé další instance v soustavě soudů [nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 512/12 (N 41/68 SbNU 419)].
6. V nyní posuzované věci se ústavní stížnost týká bagatelní částky. V bagatelních věcech je ústavní stížnost, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry stěžovatelů, v podstatě vyloučena. Podle Ústavního soudu bagatelní částky zpravidla "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv" (srov. např. usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
7. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že výše uvedená bagatelnost předmětu sporu zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Je přitom zejména na stěžovateli, aby vysvětlil a případně doložil, proč věc i přes svou bagatelní povahu vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 či ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 2393/19).
8. Nic takového však stěžovatel v nyní posuzované věci netvrdí a ani Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné či výjimečné důvody, které by navzdory výše uvedeným principům zdrženlivosti odůvodňovaly nutnost meritorního přezkumu.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2021
Jan Filip v. r.
předseda senátu