ECLI:CZ:US:2021:4.US.1628.21.1
sp. zn. IV. ÚS 1628/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele I. K., t. č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Stanislavem Hanákem, advokátem, sídlem Sv. Čecha 239/1, Třebíč, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2021 č. j. 3 To 84/2021-211 a usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. února 2021 č. j. 1 T 44/2019-197, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 4. 2019 č. j. 1 T 44/2019-96 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 7. 2019 č. j. 3 To 226/2019-115 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se stručně uvedeno dopustil tím, že se bez závažného důvodu úmyslně vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který mu byl uložen ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 145/2016. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
3. Ve shora uvedené trestní věci podal stěžovatel návrh na povolení obnovy řízení, který okresní soud v záhlaví specifikovaným usnesením podle §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Šlo přitom v pořadí již o druhý návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Jeho první návrh byl zamítnut usnesením okresního soudu ze dne 3. 6. 2020 č. j. 1 T 44/2019-146 ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 3 To 198/2020, neboť ve věci nebyly předloženy žádné nové důkazy či skutečnosti ve smyslu §278 odst. 1 trestního řádu, které by mohly odůvodnit povolení obnovy řízení. Svým druhým návrhem se stěžovatel znovu domáhal povolení obnovy řízení s tím, že jako nové důkazy ve smyslu §278 trestního řádu navrhl výslechy MUDr. Richarda Kružíka, jeho praktického lékaře, a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D., jeho diabetologa. Dále požádal soud, aby si vyžádal lékařské zprávy jednak z neurologie ze dne 31. 10. 2018, a dále lékařské zprávy z doby, kdy se již nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Rovněž navrhl vyslechnout jako svědkyni svoji družku M. M. a nově namítal, že jednal na přímou radu svého právního zástupce. Okresní soud ve veřejném zasedání provedl důkazy mimo jiné lékařskou zprávou z neurologie od MUDr. Kateřiny Ningerové ze dne 31. 10. 2018 a dále lékařskými zprávami, které si vyžádal od MUDr. Richarda Kružíka a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D. Z nich vyplynulo, že stěžovatel byl na kontrole v diabetologické ambulanci naposledy dne 31. 7. 2018, u svého praktického lékaře dne 6. 10. 2018 a na neurologickém vyšetření u MUDr. Kateřiny Ningerové dne 31. 10. 2018. Z žádného důkazu nevyplynuly takové akutní potíže stěžovatele, které by odůvodňovaly jeho hospitalizaci nebo které by mu bránily v nástupu výkonu trestu. O návrhu stěžovatele na provedení důkazu vyžádáním lékařských zpráv z věznice o jeho zdravotním stavu, který učinil již v předchozích stadiích trestního řízení, rozhodl okresní soud tak, že se provádět nebude. Z uvedených důvodů okresní soud návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl s tím, že v řízení nebyly předloženy takové nové důkazy ani nebyly prokázány skutečnosti, které by byly způsobilé samy o sobě či ve spojení se skutečnostmi a důkazy soudu již dříve známými odůvodnit jiné rozhodnutí o vině či trestu.
4. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu krajský soud napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Ztotožnil se s odůvodněním usnesení okresního soudu a dále konstatoval, že otázkou, zda stěžovateli v nástupu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 145/2016, bránily závažné důvody, se okresní soud podrobně zabýval již v hlavním líčení v dané trestní věci, dále v prvním řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a opětovně ve druhém řízení o obnově. Ve všech těchto řízeních přitom okresní soud, s jehož názorem se krajský soud ztotožnil, dospěl k závěru, že stěžovateli nebránily v nástupu výkonu trestu žádné důležité důvody ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku a že jeho zdravotní stav v době nástupu výkonu trestu nelze podřadit pod závažné důvody ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení. Krajský soud zdůraznil, že na těchto závěrech se ničeho nezměnilo ani v již druhém řízení o návrhu na povolení obnovy řízení a že stěžovatel ani v průběhu celého trestního řízení, které skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, ani ve dvou řízeních o povolení obnovy řízení nepředložil žádné lékařské zprávy, z nichž by vyplývalo, že jeho zdravotní stav by mu bránil výkon trestu nastoupit. Krajský soud opětovně, jako ve svém předchozím rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení, uvedl, že okresní soud stěžovateli po dobu více jak půl roku dával možnost nastoupit výkon trestu a vyhnout se tak trestnímu stíhání, stěžovatel však tyto šance nevyužil, neustále znovu žádal o odklad výkonu trestu a nerespektoval pokyny a výzvy okresního soudu ani opakovaná upozornění, že jeho jednání může být posouzeno jako trestný čin. Krajský soud za této situace posoudil jako irelevantní námitku stěžovatele, že jednal podle pokynů své tehdejšího právního zástupce, tedy v dobré víře a ve skutkovém či právním omylu. Poukázal rovněž na to, že stěžovateli byla ihned po dodání do výkonu trestu poskytnuta potřebná lékařská péče.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že neměl nikdy šanci se obhajovat a mít spravedlivý proces např. v rozsudku okresní soud říká "obviněný není odborník a soud se domnívá, že zdravotní stav nebyl závažný". U první obnovy zdůrazňuje, že "doložený doklad je všeobecný". U druhé obnovy stěžovatel namítá, že i když byl svědkem odborník, soud v rozsudku rozhodl jinak. Nadále trvá na výslechu MUDr. Richarda Kružíka a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D., a odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se obnovy řízení a práva na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Obnova řízení podle §277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž je založeno pravomocné soudní rozhodnutí, za situace, kdy tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je odstranění případného justičního omylu. Představuje tedy vyjádření zásady, že veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím [srov. nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193), ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15 a usnesení ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 1735/15].
9. Obecně k obnově trestního řízení Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že jeho úlohou není přezkoumávání správnosti původního rozhodnutí napadeného návrhem na povolení obnovy řízení. Ani obecné soudy, tím méně Ústavní soud, nemohou v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení podle trestního řádu přezkoumávat napadené meritorní rozhodnutí [usnesení ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 178/03 (U 20/33 SbNU 417)], jakož ani posuzovat otázku viny či trestu [nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08 (N 34/52 SbNU 343); srov. dále stanovisko ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (253/2020 Sb.)].
10. Posouzení Ústavního soudu se tak může vztahovat pouze na to, zda existovaly důvody pro obnovu řízení, respektive zda soud rozhodující o této obnově rozhodl ústavně konformním způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou excesem či libovůlí, přičemž zamítne-li takový návrh, stěžejní zejména je, zda dostatečně odůvodnil, proč předestřené nové skutečnosti neshledal takovými, které by povolení obnovy řízení opodstatňovaly [nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), nález ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89), usnesení ze dne 14. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 2850/12]. Napadená rozhodnutí v konfrontaci s uvedenými hledisky v nyní posuzované věci obstojí.
11. Okresní soud po přezkoumání věci zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení a ve svém rozhodnutí podrobně odůvodnil, proč neshledal žádné důvody pro povolení obnovy řízení. K návrhu stěžovatele na výslech MUDr. Richarda Kružíka (praktického lékaře) a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D. (diabetologa) vysvětlil, že si od jmenovaných lékařů vyžádal lékařské zprávy, přičemž z žádné nevyplynuly skutečnosti, které by z hlediska zdravotního stavu stěžovateli bránily nastoupit výkon trestu odnětí svobody (viz shora bod 3). S ohledem na to nelze v neprovedení výslechu obou uvedených lékařů, MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D. (diabetologa), u něhož byl na kontrole naposledy tři a půl měsíce před nástupem výkonu trestu, a MUDr. Richarda Kružíka (praktického lékaře), u kterého byl naposledy více než měsíc před nástupem výkonu trestu, shledávat cokoli neústavního, zvláště když z uvedených jejich zpráv o zdravotním stavu stěžovatele před nástupem výkonu trestu nevyplývají žádné akutní potíže stěžovatele, které by odůvodňovaly jeho hospitalizaci nebo ohrožovaly v souvislosti s nástupem výkonu trestu jeho život nebo zdraví (§322 odst. 1, 2 trestního řádu).
12. Krajský soud po přezkoumání věci shledal, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že v předmětné trestní věci nejsou splněny zákonné podmínky pro akceptování návrhu na povolení obnovy řízení, neboť stěžovatel nepředložil žádný důkaz, který by sám o sobě či ve spojení s důkazy již dříve provedenými mohl, byť v míře pravděpodobnosti, zvrátit původní rozhodnutí ve věci. Vypořádal se i s námitkou stěžovatele, spočívající v požadavku na výslechy MUDr. Richarda Kružíka a MUDr. PharmDr. Marka Frydrycha, Ph.D. (viz shora bod 4). Argumentaci krajského soudu rozvedenou v jeho napadeném usnesení, považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou a jeho úvahy se nejeví být nikterak nepřiměřenými. V závěrech krajského soudu, ale ani okresního soudu, Ústavní soud neshledal ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
13. Na základě výše zmíněných skutečností Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy se ústavně konformním způsobem vypořádaly s důkazními návrhy stěžovatele a posoudily jejich novost a závažnost. Zvolily tedy postup, který plně odpovídá procesnímu rámci projednání návrhu na povolení obnovy řízení, přičemž nově navrhovaný důkazní materiál vyhodnotily jako nedostatečný pro vyhovění návrhu. Ústavní soud zdůrazňuje, že skutečnost, že rozhodující obecné soudy nedaly průchod takovému dokazování, jakého se stěžovatel domáhal, a že nehodnotily důkazy v souladu se subjektivním přesvědčením stěžovatele o tom, jak mělo být rozhodnuto, ještě neznamená, že došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu.
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu