ECLI:CZ:US:2021:4.US.2668.21.1
sp. zn. IV. ÚS 2668/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Kamily Čmakalové, zastoupené doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. června 2021 č. j. 40 Co 178/2021-20 a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala ze dne 21. ledna 2021 č. j. 140 ED 0006/20-005, a s ní spojeném návrhu na zrušení §320ab věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, sídlem Senovážné náměstí 977/24, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Burián & Penka, insolvence, v. o. s., sídlem Středova 94/1, Brno, insolvenční správkyně dlužníka Stanislava Čmakala, bytem Chromeč 120, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 4 Ústavy, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv Evropské Unie.
2. S ústavní stížnosti stěžovatelka spojila návrh na zrušení §320ab zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), v části "Soud přitom postupuje přiměřeně podle §322 odst. 5, §328b až 330a".
3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že soudní exekutor Mgr. Jan Vedral, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), napadeným usnesením udělil vydražitelce obchodní společnosti Okorok Trade, s. r. o., sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1 - Nové Město, příklep k vydraženému obchodnímu podílu - 100% podílu v obchodní společnosti Czech Truck Servis, s. r. o., sídlem Jakoubka ze Stříbra 781/44, Olomouc, za nejvyšší podání ve výši 630 000 Kč (výrok I.). Současně jí stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce 14 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává jí složená jistota ve výši 500 000 Kč (výrok II.).
4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka, manželka povinného, odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl, že odvolání stěžovatelky se odmítá (výrok I.) a dále rozhodl, že účastníci řízení a stěžovatelka nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na §218 písm. b) o. s. ř., podle kterého odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Krajský soud uvedl, že okruh účastníků řízení při zpeněžení majetku dlužníka soudním exekutorem na základě uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby k návrhu insolvenční správkyně vylučuje účastenství stěžovatelky na dražbě prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Manželka povinného není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle §76 odst. 2 exekučního řádu, a proto nemá právo podat odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Podala-li stěžovatelka jako manželka povinného proti usnesení o udělení příklepu odvolání, učinila tak jako osoba k podání odvolání neoprávněná.
5. Nad rámec výše uvedeného k odvolací námitce stěžovatelky, že zpeněžení obchodního podílu bránila jí podaná žaloba na vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM"), krajský soud uvedl, že podání takové žaloby nebylo překážkou zpeněžení majetku, neboť takový spor by mohl být překážkou zpeněžení jen toho majetku, který by mohl být přikázán manželu dlužníka. Tak tomu však u obchodního podílu není, neboť podle konstantní judikatury může být v řízení o vypořádání SJM obchodní podíl přikázán jen tomu z manželů, který je společníkem. Jak ostatně stěžovatelka uvádí v podaném odvolání, předmětem SJM je "toliko hodnota předmětného obchodního podílu" (byť podle §709 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za určitých podmínek může být obchodní podíl součástí společného jmění) a tato hodnota bude vypořádána v řízení vedeném na základě stěžovatelkou uplatněné žaloby na vypořádání SJM. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud odvolání stěžovatelky odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§218 písm. b) o. s. ř.].
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou v předmětné věci splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
8. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
9. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
10. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podle poučení obsaženého v rozhodnutí krajského soudu není proti tomuto usnesení přípustné dovolání, avšak sama je přesvědčena o vadnosti tohoto poučení soudu. Stěžovatelka má zato, že z ústavněprávních důvodů dovolání přípustné je, a proto podává z opatrnosti ve lhůtě stanovené zákonem jak dovolání proti tomuto usnesení krajského soudu, tak současně i tuto ústavní stížnost.
11. Podle §229 odst. 4 o. s. ř., může žalobou pro zmatečnost účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
12. Ve stanovisku ze dne 6. 12. 2008 sa. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (79/2009 Sb. ST 26/51 SbNU 839), se uvádí, že podle §229 odst. 4 o. s. ř., může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.
13. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. V této souvislosti se připomíná, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. §28 věta druhá exekučního řádu). Z §52 odst. 2 exekučního řádu se podává, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že je-li exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Ustanovení §254 odst. 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., umožňuje podání žaloby pro zmatečnost, a to z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení ze dne 30. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 2793/2019).
14. Přestože stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 o. s. ř., přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839)].
15. Za dané procesní situace, kdy stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto, a stěžovatelka má k dispozici další opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost, je podaná ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.
16. Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka rovněž návrh na zrušení §320ab o. s. ř., v části "Soud přitom postupuje přiměřeně podle §322 odst. 5, §328b až 330a". Z §74 zákona o Ústavním soudu, plyne, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li ústavní stížnost (jako nosič návrhu) věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona (jeho jednotlivých ustanovení, příp. jiného právního předpisu) předpisu [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351), usnesení ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2165/20, usnesení ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2207/20].
III.
Závěr
17. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Návrh na zrušení části zákonného ustanovení Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. října 2021
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu