ECLI:CZ:US:2021:4.US.3026.20.2
sp. zn. IV. ÚS 3026/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a ze soudkyně a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka ve věcech ústavních stížností obchodní společnosti LISSA s.r.o., sídlem Václavská 226/2, Brno, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1 - Nové Město, a to ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2020 č. j. 15 Co 111/2020-857, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2020 č. j. 20 C 230/96-837, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017 č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. března 2016 č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2015 č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2014 č. j. 20 C 230/96-568, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014 č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2013 č. j. 26 Co 560/2012-498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2012 č. j. 15 Co 38/2012-397, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20, a ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2021 č. j. 33 Cdo 3637/2020-890, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. srpna 2020 č. j. 15 Co 111/2020-857, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2020 č. j. 20 C 230/96-837, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. 30 Cdo 1058/2018-761, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2017 č. j. 26 Co 262/2016-697, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. března 2016 č. j. 20 C 230/96-641, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2015 č. j. 26 Co 311/2015-611, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2014 č. j. 20 C 230/96-568, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014 č. j. 30 Cdo 1447/2014-543, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2013 č. j. 26 Co 560/2012-498 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2012 č. j. 15 Co 38/2012-397, vedené pod sp. zn. I. ÚS 2190/21, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Petry Hrachy, insolvenční správkyně dlužnice PMC, s.r.o., advokátky, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Soudkyně Kateřina Šimáčková je vyloučena z projednání a rozhodování věcí vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20 a I. ÚS 2190/21.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 10. 2020 a o níž je vedeno řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20, navrhla stěžovatelka zrušení několika rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto ve věci žaloby společnosti PMC, s.r.o. proti stěžovatelce o určení vlastnického práva k nemovitostem, jakož i v navazující věci žaloby pro zmatečnost, v níž bylo k odvolání stěžovatelky potvrzeno zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci žaloby pro zmatečnost podala stěžovatelka současně také dovolání, které bylo následně odmítnuto. Dne 30. 7. 2021 podala stěžovatelka novou ústavní stížnost, která směřovala nejen proti již napadeným rozhodnutím obecných soudů, ale i proti mezitím vydanému usnesení dovolacího soudu. Řízení o této ústavní stížnosti je vedeno pod sp. zn. I. ÚS 2190/21.
2. V průběhu řízení předložil soudce zpravodaj ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3026/20 plénu Ústavního soudu návrh usnesení, kterým se obě výše uvedené ústavní stížnosti spojují ke společnému řízení. Spojení věcí navrhla ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2190/21 také stěžovatelka.
3. V návaznosti na uvedený návrh spojovacího usnesení soudkyně Kateřina Šimáčková prohlásila, že ve věci vedené před Městským soudem v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 20 C 230/96, v níž byla vydána ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí, v letech 1996 a 1997 jako advokátka zastupovala společnost PMC, s.r.o. Domnívá se proto, že je u ní dán důvod vyloučení soudkyně Ústavního soudu podle §36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
4. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci jsou příslušnými k projednání a rozhodnutí jednotlivých ústavních stížností I. senát a IV. senát Ústavního soudu, přičemž soudkyně Kateřina Šimáčková není členkou ani jednoho z nich. Vzhledem k tomu, že byl podán návrh na spojení obou ústavních stížností, o kterém bude rozhodovat plénum Ústavního soudu složené ze všech jeho soudců, se ovšem tato soudkyně bude podílet na projednání a rozhodování věci, byť půjde jen o jediné procesní rozhodnutí. Ještě před rozhodnutím o spojení věcí má tak plénum Ústavního soudu povinnost rozhodnout o tom, zda je u ní dán důvod vyloučení.
5. Podle §36 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (odst. 1). Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu (odst. 2). Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů (odst. 3).
6. Prohlášení soudkyně Kateřiny Šimáčkové je plně v souladu s obsahem spisu vedeného u městského soudu pod sp. zn. 20 C 230/96, z něhož vyplývá, že jako advokátka podala na základě plné moci ze dne 3. 9. 1996 jménem společnosti PMC, s.r.o. žalobu proti stěžovatelce (doručenou městskému soudu dne 4. 9. 1996) a následně tuto společnost zastupovala v předmětném řízení. Ukončení právního zastupování sdělila městskému soudu podáním ze dne 7. 7. 1997. Je tedy zřejmé, že soudkyně Kateřina Šimáčková byla ve věci, o které je nyní rozhodováno v řízeních o obou ústavních stížnostech, činná jako advokátka zastupující původního žalobce (nyní dlužníka, jehož insolvenční správkyně má v řízení před Ústavním soudem postavení vedlejší účastnice), a tudíž je dán důvod jejího vyloučení podle §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Skutečnost, že k ukončení zastupování došlo před více než 24 lety, nemá na existenci tohoto zákonného důvodu vyloučení žádný vliv.
7. Z těchto důvodů plénum Ústavního soudu podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodlo tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2021
Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu