ECLI:CZ:US:2021:4.US.3458.20.1
sp. zn. IV. ÚS 3458/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Špetíka, zastoupeného Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2020 č. j. 71 Co 111/2020-572 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2019 č. j. 33 C 212/2012-505, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a MUDr. Miroslavy Rosypalové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 12. 2020, stěžovatel navrhl zrušení výroku č. II a III v záhlaví specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a výroku II, III a IV Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, aby vedlejší účastnice (žalovaná) zaplatila stěžovateli částku ve výši 240 000 Kč s příslušenstvím. Dále okresní soud uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení vedlejší účastnici ve výši 344 160 Kč, České republice ve výši 25 455 Kč a pojišťovně vystupující na straně žalované jako vedlejší účastnice ve výši 1 479 Kč.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 19 120 Kč.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že současně s podáním této ústavní stížnosti podal dovolání, avšak z opatrnosti podává i ústavní stížnost, neboť může dojít k odmítnutí dovolání.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že splněny nejsou.
6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [viz např. usnesení ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 207/05 (U 12/37 SbNU 747)].
7. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek nápravy, který nastupuje až poté, co veškeré procesní prostředky, které mají stěžovatelé k ochraně svých práv, byly vyčerpány, resp. kdy náprava před jinými orgány veřejné moci zákonem předvídaným postupem není možná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19, SbNU 79).
8. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
9. V nyní posuzované věci sám stěžovatel uvedl, a Ústavní soud ověřil toto tvrzení u okresního soudu a Nejvyššího soudu, že podal současně s ústavní stížností také dovolání. To bylo doručeno okresnímu soudu prostřednictvím stěžovatelovy advokátky dne 11. 12. 2020, o kterém dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Z uvedeného je patrno, že stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek (§72 odst. 3 či 4 zákona o Ústavním soudu) sice uplatnil, před podáním ústavní stížnosti jej však "nevyčerpal", tedy nedosáhl pravomocného rozhodnutí o něm.
10. Vzhledem k tomu, že soudní řízení dále probíhá, nutno považovat tuto ústavní stížnost za předčasnou, respektive za nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Probíhá-li nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, vyčkával-li by naopak na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, aniž by proto byl důvod.
11. Nebude-li stěžovatel v dovolacím řízení úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky dovolacího řízení, i kdyby bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné pro nesplnění podmínek §237 občanského soudního řádu. Odmítnutí nynější ústavní stížnosti stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by jím podané dovolání neuspělo, bude se moci bránit novou ústavní stížností i proti výsledku dovolacího řízení.
12. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2021
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj