ECLI:CZ:US:2022:1.US.1027.22.1
sp. zn. I. ÚS 1027/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Rydvana a Marcely Rydvanové, zastoupených JUDr. Radkou Rutar, Ph.D., advokátkou, sídlem V Pálce 117, Křenice, proti II. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2021 č. j. 28 Co 150/2018-448, a s ní spojeném návrhu na zrušení §238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CASPER UNION s. r. o., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ústavní stížností spojují návrh na zrušení v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení pro rozpor s totožnými ústavně zaručenými právy.
1. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že vedlejší účastnice se žalobou u Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") domáhala po stěžovatelích zaplacení 121 163,16 Kč jako pohledávky ze smlouvy o půjčce. Stěžovatelé část dluhu v průběhu řízení uhradili, vedlejší účastnice v daném rozsahu vzala žalobu zpět a řízení bylo v dané části zastaveno. Okresní soud poté rozsudkem ze dne 2. 6. 2021 č. j. 112 C 8/2015-407 žalobu vedlejší účastnice zamítl (v celém zbývajícím rozsahu, tj. co do 98 334,44 Kč s příslušenstvím; I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání vedlejší účastnice napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejší účastnici 47 912,42 Kč s příslušenstvím, ve zbylé části jej potvrdil (I. výrok), uložil stěžovatelům zaplatit vedlejší účastnici 21 451,30 Kč jako náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok) a rozhodl, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (III. výrok).
3. Dne 12. 4. 2022 stěžovatelé proti v záhlaví uvedenému rozsudku brojili dovoláním.
1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti doručené ústavnímu soudu dne 14. 4. 2022 nesouhlasí se svojí povinností hradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudem prvního stupně. Krajský soud podle stěžovatelů nezohlednil, že vedlejší účastnice od počátku řízení vycházela z chybné výše dluhu; vedlejší účastnice uměle a neoprávněně částku navyšovala a zatajovala přijaté platby. Částka požadovaná vedlejší účastnicí byla modifikována až k námitkám stěžovatelů, vedlejší účastnice vzala žalobu zpět až v průběhu soudního řízení a úspěšná byla toliko co do částky 47 912,42 Kč, což odpovídá méně než 40 % žalované částky. Stěžovatelé proto vytýkají krajskému soudu, že poměr úspěchu vedlejší účastnice vůči jejich neúspěchu posoudil přehnaně formalisticky, aniž zohlednil celkový kontext věci [srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 3070/14 (N 9/84 SbNU 131)].
2. Akcesorický návrh na zrušení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který zakládá nepřípustnost dovolání proti rozhodnutí v části týkající se nákladů řízení, stěžovatelé odůvodňují nežádoucí nejednotností právní úpravy přístupu k dovolacímu soudu. O nákladech řízení má rozhodovat Nejvyšší soud jako "vrcholný orgán obecných soudů", nikoli Ústavní soud. Proto stěžovatelé mimo jiné brojí proti napadenému výroku přímo ústavní stížností.
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost směřuje proti nákladovému výroku rozhodnutí odvolacího soudu. Jak Ústavní soud zjistil u okresního soudu, ve věci probíhá rovněž dovolací řízení na podkladě dovolání stěžovatelů směřujícího proti všem výrokům v záhlaví uvedeného rozsudku. Jde proto o návrh nepřípustný.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
5. Ústavní soud v usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19 (U 8/94 SbNU 435) vyslovil, že má-li účastník řízení za to, že k porušení jeho základního práva nebo svobody došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale také výrokem o nákladech řízení, přičemž proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle §237 o. s. ř., pak je s ohledem na oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout, takovéto dovolání procesním prostředkem, který zákon účastníkovi řízení k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) i ve vztahu k tomuto výroku. Není rozhodné, že dovolání toliko proti nákladovému výroku takovýmto procesním prostředkem není pro nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než dovolací soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Obdobně Ústavní soud rozhodl v mnoha dalších věcech, viz např. usnesení ze dne 14. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1694/20, ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 2574/21 či ze dne 21. 2. 2022 sp. zn. I. ÚS 143/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Protože v nyní posuzované věci napadený výrok může být dotčen rozhodovací činností Nejvyššího soudu, stěžovatelé za dané procesní situace podali ústavní stížnost předčasně. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jejich právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení ze dne 17. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 29/18 či ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3200/21), případnou novou ústavní stížnost stěžovatelů proti rozhodnutím obecných soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný (i shledal-li by Nejvyšší soud dovolání nepřípustné ze zákona). Deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, není oprávněn posléze říci, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná.
1. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. S ústavní stížností spojený návrh na zrušení v záhlaví uvedeného zákonného ustanovení sdílí jako návrh akcesorický její osud (§74 zákona o Ústavním soudu), a proto jej Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona rovněž odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu