ECLI:CZ:US:2022:1.US.2160.22.1
sp. zn. I. ÚS 2160/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti H. H. (dříve V. V.), t. č. Věznice Rapotice, Lesní Jakubov 44, Náměšť nad Oslavou, zastoupeného Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem Bráfova třída 764/50, Třebíč, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v provádění srážek z účtu stěžovatele, vedeného Vězeňskou službou České republiky - Věznicí Rapotice od 1. 1. 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 9. 8. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doplněn podáním doručeným dne 26. 9. 2022. Jeho prostřednictvím se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zakázal pokračovat v provádění srážek z účtu stěžovatele zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky - Věznicí Rapotice (dále jen "vedlejší účastník") od 1. 1. 2022 v rozsahu jdoucím nad rámec stanovený v §25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "zákon o výkonu trestu odnětí svobody"). Stěžovatel současně požaduje, aby Ústavní soud přikázal vedlejšímu účastníkovi, aby bezprostředně po doručení tohoto nálezu umožnil stěžovateli disponovat s jednou polovinou peněžních prostředků zaslaných mu na tento účet - do úhrady pohledávek stěžovatele vyjmenovaných v §25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, však pouze za účelem hrazení poskytnutých zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění a na nákup podle §23 zákona o výkonu trestu odnětí svobody - a zbývající část peněžních prostředků užila na úhradu jiných vykonatelných pohledávek za stěžovatelem ve smyslu §25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem vedlejšího účastníka došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, který je invalidním důchodcem s invaliditou třetího stupně, vykonává u vedlejšího účastníka trest odnětí svobody. Stěžovatel podal dne 23. 1. 2022 u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") žalobu proti nezákonnému zásahu vedlejšího účastníka spočívajícímu v provádění srážek z účtu zřízeného a vedeného vedlejším účastníkem od 13. 1. 2022 v rozsahu jdoucím nad rámec stanovený v §25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Zdrojem peněžních prostředků, které stěžovatel obdržel dne 13. 1. 2022 od České správy sociálního zabezpečení Praha, byly dávky důchodového zabezpečení, které pocházely z jeho invalidního důchodu. Stěžovatel v žalobě navrhoval, aby krajský soud deklaroval nezákonnost zásahu vedlejšího účastníka spočívajícího ve zbavení dispozičního práva k polovině přijatých peněžních prostředků přijatých od dne 13. 1. 2022 na účtu vedeném vedlejším účastníkem, a aby vedlejšímu účastníkovi zakázal, aby zbavoval stěžovatele uvedeného dispozičního práva. Krajský soud usnesením ze dne 3. 6. 2022 č. j. 29 A 12/2022-83 žalobu stěžovatele odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel se jí domáhal vydání rozhodnutí ve věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Krajský soud přitom odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 2. 2019 č. j. Konf 1/2018-6, v němž shledal, že o takových žalobách nemá rozhodovat soud ve správním soudnictví, ale soudy v občanském soudním řízení v souladu s §7 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, o které nebylo dosud Nejvyšším správním soudem rozhodnuto a probíhá řízení vedené pod sp. zn. 1 As 150/2022.
Stěžovatel uvádí, že měla být i přes existenci závazného rozhodnutí zvláštního senátu jeho žaloba krajským soudem věcně projednána, a to v souladu s nálezem sp. zn. IV. ÚS 1351/16. Stěžovatel dovozuje, že má právo domáhat se nápravy cestou zásahové žaloby podle s. ř. s. za situace, je-li vedlejší účastník povinen aplikovat a střežit dodržování úpravy obsažené v §25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, která nespadá do sféry soukromého práva a která by sama o sobě měla bránit kompletnímu exekučnímu postižení vedlejším účastníkem spravovaného příjmu stěžovatele.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky pro jeho projednání stanovené, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Z §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu se zásadou subsidiarity (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08) může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy proti rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález sp. zn. III. ÚS 441/04 nebo stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13).
V posuzovaném případě je patrné, že stěžovatel proti rozhodnutí krajského soudu podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu podle §102 s. ř. s., avšak řízení vedené pod sp. zn. 1 As 150/2022 nebylo dosud pravomocně skončeno.
Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 29/18 nebo I. ÚS 3200/21), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný.
Pokud jde o návrh, aby Ústavní soud přikázal vedlejšímu účastníku umožnění dispozice s peněžními prostředky, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) a §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, zčásti jako návrh nepřípustný a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj