ECLI:CZ:US:2022:1.US.243.22.1
sp. zn. I. ÚS 243/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele R. Č., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Vítkovická 3276/2a, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 111/2021-58 ze dne 20. prosince 2021, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl usnesením č. j. 0 PP 318/2021-38 ze dne 12. listopadu 2021 žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého ve výroku specifikovanými rozsudky obecných soudů. Stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě (dále jen „stížnostní soud“) napadeným usnesením zamítl jako opožděnou.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti namítá vadné vyhodnocení data podání stížnosti stížnostním soudem. Uvádí, že stížnost podal dne 29. ledna 2022, ve lhůtě odvozené od doručení písemného vyhotovení zamítavého usnesení soudu prvního stupně způsobem, který je obvyklý ve výkonu trestu odnětí svobody; jeho písemnost ale byla, i s ohledem na „covidová“ opatření, zaevidována až den následující. Z data 30. ledna 2022 vycházel stížnostní soud, který podání označil za pozdní, a stížnost zamítl.
3. Po odstranění vad podání (zajištění právního zastoupení) Ústavní soud vyžádal vyjádření stížnostního soudu, Věznice Heřmanice i spis soudu prvního stupně a z nich zjistil, že stěžovatel se souběžně s podáním ústavní stížnosti obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství, které jej informovalo o možnosti požádat o navrácení lhůty, což stěžovatel následně učinil. Stížnostní soud z informací Věznice Heřmanice objektivizoval tvrzení stěžovatele a v důsledku toho vydal usnesení č. j. 1 To 111/2021-85 ze dne 18. března 2022, jímž shora napadené usnesení zrušil a o stížnosti rozhodl věcně. Vyjádření poskytl Ústavní soud stěžovateli k případné replice, stěžovatel však již nereagoval.
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), může fyzická osoba podat ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí; takovým rozhodnutím nemůže být rozhodnutí (již) neexistující, zrušené v důsledku mimořádného postupu stížnostního soudu. Rozhodnutí, které právně neexistuje, není způsobilé vyvolat vůči stěžovateli jakékoliv (negativní) účinky a nemůže být ani předmětem ústavního přezkumu [viz například usnesení sp. zn. Pl. ÚS 38/10 ze dne 9. února 2011 (U 1/60 SbNU 759), sp. zn. III. ÚS 1999/08 ze dne 27. listopadu 2009, sp. zn. II. ÚS 2570/11 ze dne 8. 11. 2012 a všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz)].
5. Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a odmítl ji podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj