ECLI:CZ:US:2022:1.US.3325.21.1
sp. zn. I. ÚS 3325/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele V. Ž., t. č. Lesní Jakubov 44, zastoupeného Mgr. Jakubem Reitschmiedem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 3 To 253/2021-90 ze dne 6. října 2021 a Okresního soudu v Třebíči č. j. 13 PP 25/2021-84 ze dne 10. srpna 2021, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Třebíči, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Třebíči (dále jen "soud prvního stupně") zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 10 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 143/2019 ze dne 5. února 2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 76/2020 ze dne 6. dubna 2020, trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 6/2017 ze dne 24. ledna 2017, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 6/2017 ze dne 3. září 2019, a trestu odnětí svobody v trvání 269 dnů, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 145/2017 ze dne 16. ledna 2018, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 73 T 145/2017 ze dne 23. června 2020. Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti usnesení soudu prvního stupně zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obecným soudům vytýká, že se dostatečně nezabývaly okolnostmi svědčícími v jeho prospěch a možnostmi řádného života po propuštění.
3. Stěžovatel je přesvědčen o dosažení účelu trestu v jeho případě, lze předpokládat, že při podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody povede řádný život. Uvádí, že splnil první dvě podmínky pro podmíněné propuštění (vykonání požadované části trestu a prokázání polepšení se), při hodnocení třetí podmínky (prognózy vedení řádného života) obecné soudy vycházely jen z jeho trestní minulosti, respektive z jednání, pro které mu byl trest odnětí svobody uložen. Obecné soudy k jeho tíži hodnotily jeho trestní minulost, v čemž stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv - nepřípustné dvojí přičítání, neboť jeho trestní minulost byla posuzována již při ukládání trestů a byla tak porušena zásada in dubio pro reo. K tomu odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především na nálezy sp. zn. III. ÚS 1735/10 ze dne 12. května 2011 (N 90/61 SbNU 405) a sp. zn. III. ÚS 611/2000 ze dne 22. března 2001 (N 51/21 SbNU 439). Stížnostnímu soudu vytýká, že rozhodl dříve, než mohl písemně odůvodnit svoji stížnost podanou do protokolu po vydání usnesení soudem prvního stupně. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že napadeným usnesením byl zkrácen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje jejich zrušení.
4. Mimo jednoznačného ověření naplnění první podmínky pro podmíněné propuštění (uplynutí času), je posouzení dalších dvou požadavků (polepšení se a prognózy vedení řádného života) náročnější a je svěřeno obecným soudům, aby na základě dostupných informací objektivně zkoumaly, byly-li splněny. Obecné soudy musí i bez návrhu důkladně a zákonem stanoveným způsobem zjišťovat naplnění všech požadavků. Podmíněně propustit lze jen osoby, od nichž lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života; tento nenárokový institut má motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Lze-li předpokládat (snazší) resocializaci odsouzeného, bylo sledovaného účelu dosaženo a další výkon trestu již není potřebný (například usnesení sp. zn. III. ÚS 208/12 ze dne 23. února 2012, všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Rozhodování obecných soudů však není mechanickým algoritmem a pouhé naplnění definované řady požadavků automaticky nevede k rozhodnutí o podmíněném propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (čl. 39 Listiny), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, pro jejíž užití musí existovat podmínky.
5. Soud prvního stupně hodnotil aktivitu stěžovatele v průběhu jeho posledního výkonu trestu odnětí svobody (2 odměny, žádný kázeňský trest a jeden záznam o kladném poznatku), jeho pracovní i ubytovací možnosti po propuštění, a to ve vztahu k jeho předchozím (12) trestům, z toho tří nepodmíněných, u nichž konstatoval, že neměly požadovaný dopad na chování stěžovatele. Uvedené okolnosti proto vyhodnotil jako nedostatečné pro vyslovení závěru o možném vedení řádného života. Stížnostní soud rozhodl (6. října 2021) o neodůvodněné stížnosti (podané do protokolu dne 10. srpna 2021), neboť nezjistil žádné pochybení soudu prvního stupně a s jeho závěry se ztotožnil.
6. Přiznaly-li obecné soudy minulosti stěžovatele vyšší váhu a dospěly-li k závěru, že je zde obava z pokračování v trestné činnosti, nejde o porušení práva stěžovatele na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) či dvojího přičítání - porušení zásady ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny). Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem (čl. 39 Listiny), s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je jen výjimkou. Právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) zajištuje každému rozhodování o jeho věci nezávislým a nestranným soudem podle předem zákonem stanovených podmínek, nejde však o záruku, že rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení; stejně tak právo na kontradiktorní řízení (čl. 38 odst. 2 Listiny) nepředstavuje záruku, že návrhy, které účastník řízení předloží, budou bezvýhradně akceptovány a bude jim kladen význam, jaký účastník očekává. Nesouhlas stěžovatele s napadenými usneseními je pochopitelný, neznamená ale, že bylo zasaženo do jeho zaručených práv.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu