ECLI:CZ:US:2022:1.US.432.22.1
sp. zn. I. ÚS 432/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Karla Makala, Ireny Bandyové, Blanky Polívkové a Heleny Makalové, zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem K Brusce 124/6, Praha 6 - Hradčany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 27 Cdo 918/2021-256, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2020 č. j. 4 Co 184/2019-199 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018 č. j. 53 Co 95/2009-151, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Petra Makala, Ladislava Makala a Ing. Rudolfa Makala, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2009 č. j. 53 Co 95/2009-374 byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví stěžovatelů (v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaných) a vedlejších účastníků (v řízení před obecnými soudy v postavení žalobců), vyjma vedlejšího účastníka Ing. Rudolfa Makala, k nemovitostem, nařízen jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje mezi účastníky, mezi nimiž však nebyl Ing. Rudolf Makal, který nebyl veden jako spoluvlastník předmětných nemovitostí.
2. Výše uvedený rozsudek napadli stěžovatelé a vedlejší účastník Ing. Rudolf Makal žalobami pro zmatečnost podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu, které byly zamítnuty napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále též "soud prvního stupně") ze dne 19. září 2018 č. j. 53 Co 95/2009-151. Stěžovatelé tvrdili, že projednání dědictví po panu Rudolfu Makalovi, jejich otci, bylo od počátku neplatné, a že vedlejšímu účastníkovi Ing. Rudolf Makalovi byla odňata možnost jednat před soudem. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost je účastníkem jen ten, kdo byl účastníkem původního řízení; vedlejší účastník Ing. Rudof Makal nebyl účastníkem původního řízení a není ani veden jako spoluvlastník dotčených nemovitostí. Soud prvního stupně navíc shledal podání žaloby pro zmatečnost jako opožděné.
3. Vrchní soud v Praze (dále též "soud druhého stupně") se v napadeném usnesení ze dne 12. srpna 2020 č. j. 4 Co 184/2019-199 zcela ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně.
4. Dovolání stěžovatelů (jakož i dovolání vedlejšího účastníka Ing. Rudolfa Makala) proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně bylo odmítnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 27 Cdo 918/2021-256. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl podle §243c odst. 1 a 2 občanského soudního řád jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a občanského soudního řádu a nebylo přípustné ani podle §237 občanského soudního řádu. Nejvyšší soud se s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi ztotožnil se závěrem soudu druhého stupně, podle něhož důvod zmatečnosti spočívající ve skutečnosti, že vedlejšímu účastníkovi Ing. Rudolfu Makalovi byla odňata možnost jednat před soudem, neměl procesní způsobilost a nebyl v řízení řádně zastoupen, netýká stěžovatelů, a proto nejsou oprávněni podat žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v §229 odst. 3 občanského soudního řádu [stejně jako z důvodu uvedeného v §229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu] týkajícího se vedlejšího účastníka Ing. Rudolfa Makala.
5. Ústavní stížnost Ing. Rudolfa Makala proti výše uvedenému usnesení Nejvyššího soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. února 2022 sp. zn. II. ÚS 433/22.
II. Obsah ústavní stížnosti
6. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 a z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina") a z čl. 6, čl. 13 a čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále došlo k diskriminaci podle čl. 3 odst. 1 Listiny a k porušení ústavně zaručeného základního práva podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též "Ústava").
7. Stěžovatelé spatřují nesprávnost napadených rozhodnutí zejména v tom, že nalézací soudy neshledaly, že stěžovatelé spolu s vedlejším účastníkem Ing. Rudolfem Makalem tvoří nerozlučné společenství ve smyslu §91 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť předmětem řízení u obecných soudů bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem; vedlejší účastník Ing. Rudolf Makal však nebyl mezi účastníky přibrán. Stěžovatelé namítají, že tím bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, neboť řízení neproběhlo se všemi osobami, které podle zákona mají být účastníky řízení. Stěžovatelé dále tvrdí, že jejich žaloba byla podána včas a odkazem na dědické řízení zdůvodňují, proč měl být vedlejší účastník Ing. Rudolf Makal účastníkem řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, k jejichž porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)].
10. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře opakovaně formuloval požadavky na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 405/03 ze dne 23. 2. 2006 (N 45/40 SbNU 373). Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší soud i soudy prvního a druhého stupně se s argumentací stěžovatelů ústavně konformním způsobem vypořádaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Skutečnost, že se stěžovatelé s právními hodnoceními neztotožňují, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou.
11. Obsah ústavní stížnosti představuje toliko polemiku se závěry Nejvyššího soudu a soudy nižších stupňů a opakování námitek již uplatněných v předchozích řízeních. Tato polemika je však vedena v rovině práva podústavního a stěžovatelé nesprávně předpoklají, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu běžnému "instančnímu" přezkumu. V kontextu výše vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 247/16]. Odpovědi na přednesené otázky přitom byly stěžovatelům spolehlivě podány Nejvyšším soudem i soudy obou nižších stupňů, přičemž žádné nedostatky řízení před nimi Ústavní soud neshledal.
16. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže stěžovatelům přisvědčit, že by napadená rozhodnutí porušila jejich ústavně zaručená práva.
17. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu