ECLI:CZ:US:2022:1.US.480.22.1
sp. zn. I. ÚS 480/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Zemědělství Blatná, a. s., sídlem Čechova 32, Blatná, zastoupené Mgr. Václavem Hebkým, advokátem, sídlem Uruguayská 380/17, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2022 č. j. 19 Co 29/2022-274 a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. prosince 2021 č. j. 107 Nc 6001/2021-251, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Josefa Vaňka, Věry Ernestové a Ing. Miroslava Jeníčka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 1. 11. 2021 č. j. 107 Nc 6001/2021-168 nařídil předběžné opatření, kterým stěžovatelce jako odpůrkyni uložil povinnost zdržet se nakládání s nemovitostmi specifikovanými ve výroku I. bodu 1 tohoto usnesení. Současně ve výroku I. bodu 2 uložil vedlejším účastníkům jako navrhovatelům, aby ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podali návrh ve věci samé, a to žalobu o určení neplatnosti kupních smluv o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Okresní soud poukázal na to, že stěžovatelka přistoupila k převodu předmětných nemovitostí, které užívá ke své podnikatelské činnosti, bez vědomí valné hromady. Tím došlo k naplnění §74 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř."), neboť v uvedených okolnostech soud spatřuje důvody zatímní úpravy poměrů účastníků. Proto okresní soud postupem podle §76 odst. 1 písm. d) o. s. ř., omezil dispoziční oprávnění stěžovatelky, resp. uložil stěžovatelce povinnost zdržet se nakládání s pozemky uvedenými ve výroku I. bodu 1 usnesení. Současně podle §76 odst. 3 o. s. ř., uložil vedlejším účastníkům, aby podali u soudu návrh na zahájení řízení ve věci samé.
3. Usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření napadla stěžovatelka odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 6. 12. 2021 č. j. 19 Co 1318/2021-238 bylo usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrzeno.
4. Podáním ze dne 2. 11. 2021 stěžovatelka navrhla, aby okresní soud zrušil předběžné opatření, neboť důvody pominuly, resp. nikdy neexistovaly. Nebylo třeba zatímně upravovat poměry účastníků, vedlejší účastníci mohli rovnou podat žalobu a následně by katastr zaevidoval spor a provedl zápis poznámky spornosti. Stěžovatelka dále navrhla, aby soud vedlejším účastníkům jako navrhovatelům uložil povinnost složit doplatek jistoty ve výši 350 000 Kč, neboť jistotu složenou vedlejšími účastníky ve výši 50 000 Kč považuje s ohledem na hodnotu realizovaného prodeje (39 000 000 Kč) za nepřiměřenou. Stěžovatelka poukázala na to, že podstatná část finančních prostředků z prodeje pozemků měla být použita na úhradu jejích splatných závazků. Z důvodu nařízení předběžného opatření lze očekávat, že reálně hrozí uplatnění úroků z prodlení a smluvních pokut, když řada smluvních partnerů stěžovatelky vyčkávala s úhradou závazků po realizaci prodeje pozemků.
5. Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh stěžovatelky na zrušení předběžného opatření (výrok I.) a zamítl také návrh stěžovatelky, aby soud uložil vedlejším účastníkům povinnost složit doplatek jistoty ve výši 350 000 Kč (výrok II.). Okresní soud konstatoval, že stěžovatelka ve svém návrhu soud nepřesvědčila, že důvody pro nařízení pominuly, že tedy není nezbytně nutné dále trvat na zatímní úpravě poměrů, a proto její návrh jako nedůvodný zamítl. Okresní soud neshledal ani důvody, pro které by měl vedlejším účastníkům uložit složení doplatku jistoty ve výši 350 000 Kč, a proto i tento návrh stěžovatelky zamítl jako nedůvodný.
6. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud napadeným usnesením uvedené usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud stejně jako okresní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky na zrušení předběžného opatření není důvodný. Stěžovatelka neprokázala, že by důvody pro existenci předběžného opatření odpadly. Podle krajského soudu je zde stále potřeba zatímně upravit poměry účastníků. Z obsahu spisu je zřejmé, že vedlejší účastníci podali žalobu na určení neplatnosti kupních smluv o převodu vlastnictví k nemovitým věcem dne 27. 12. 2021, žaloba tak byla podána ve lhůtě stanovené usnesením okresního soudu o nařízení předběžného opatření. Poukázala-li stěžovatelka na věcnou nepříslušnost Okresního soudu ve Strakonicích, odkázal krajský soud na odůvodnění svého usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření, ve kterém byla tato otázka vyřešena. Navrhla-li stěžovatelka, aby soud uložil navrhovatelům složit doplatek jistoty ve výši 350 000 Kč, krajský soud poukázal na to, že již ve svém výše uvedeném usnesení uvedl, že jistota složená ve výši 50 000 Kč je v souladu s §75b odst. 1 o. s. ř. Poukázala-li stěžovatelka v podaném odvolání na aktuální hospodářskou situaci, která ohrožuje zemědělské obchodníky podobného rázu, a to mimo jiné z důvodu inflace, vyšších cen elektřiny a dalších energií či pohonných hmot, hrozby snižování dotací pro podniky hospodařící na půdě přesahující 150 ha apod., pak tyto okolnosti samy o sobě podle krajského soudu nemohou být důvodem pro uložení povinnosti vedlejším účastníkům složit doplatek jistoty v požadované výši 350 000 Kč. Krajský soud poukázal na to, že tyto okolnosti hospodaření stěžovatelky vedlejší účastníci podaným návrhem na nařízení předběžného opatření nijak nezpůsobili.
II.
Argumentace stěžovatelky
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy porušily čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť její vlastnické právo je nezákonně omezeno a není mu poskytnuta odpovídající ochrana, když ochranu prostřednictvím stanovení přiměřené jistoty oba soudy odmítly. Stěžovatelka uvádí, že soudy chrání majetek vedlejších účastníků (akcionářů stěžovatelky) v rozsahu vyšším než majetek stěžovatelky před jejich nezákonným zásahem prostřednictvím návrhu na nařízení předběžného opatření.
8. Stěžovatelka dále tvrdí, že postupem soudů došlo k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť věc byla projednávána nezákonným soudcem. Stěžovatelka namítá, že k projednání věci jsou příslušné krajské soudy a odkazuje na §9 odst. 2 písm. n) o. s. ř., či §9 odst. 2 písm. f) o. s. ř. Veškerá dosavadní rozhodnutí soudů v dané věci tak byla učiněna soudy věcně nepříslušnými.
9. Odůvodnění napadených rozhodnutí podle stěžovatelky nereflektuje zásah do jejích práv spočívající v omezení dispozice s majetkem v hodnotě téměř 40 000 000 Kč. Stěžovatelka tak musí hledat jiné cesty, jak udržet chod provozu svého závodu, přičemž tyto cesty jsou spojeny s určitými náklady, které by za situace, kdy by nedošlo k nařízení předběžného opatření, nemusela nést.
10. Stěžovatelka uvádí, že zákaz dispozice s majetkem v rozsahu 39 000 000 Kč jí způsobuje problémy v provozu závodu. Jistota v rozsahu 50 000 Kč je ve vztahu k zákazu dispozice s majetkem v rozsahu 39 000 000 Kč neadekvátní, nepokryje ani smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení, které stěžovatelce věřitelé naúčtují do doby skončení sporu na určení neplatnosti kupních smluv ze dne 15. 10. 2022. Navrhovaná jistota ve výši 400 000 Kč (tedy doplatek 350 000 Kč) je podle stěžovatelky přiměřená.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
13. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
14. Ústavní soud poukazuje na to, že ve své judikatuře se opakovaně vyjádřil k problematice rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních. Přitom zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Na druhou stranu však předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. III. ÚS 394/01 (U 10/25 SbNU 379), ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 1094/16].
15. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16].
16. Z dosavadní judikatury Ústavního soudu také vyplývá, že podstatu přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních může tvořit jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297), body 13 a 14; a další judikaturu tam citovanou; obdobně nález ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 743/19 (N 118/94 SbNU 400), body 22 a 23; či nález ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 3524/19 (N 215/97 SbNU 293), bod 13].
17. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání (zrušení) předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání (zrušení) předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení (zrušení) předběžného opatření předcházel [srov. např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
18. V předmětné věci podstatu ústavní stížnosti představuje pouze polemika stěžovatelky s důvody, které oba soudy vedly k nevyhovění jejímu návrhu na zrušení předběžného opatření. Stěžovatelka namítá, že důvody pro nařízení předběžného opatření pominuly, resp. nikdy neexistovaly, a dále namítá, že jistota v rozsahu 50 000 Kč je ve vztahu k zákazu dispozice s majetkem v rozsahu 39 000 000 Kč nepřiměřená. Takové námitky však nejsou způsobilé zpochybnit ústavní konformitu napadených usnesení.
19. Jde-li o námitku věcné nepříslušnosti okresního soudu, Ústavní soud poukazuje na odůvodnění usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření, ve kterém krajský soud výstižně poukázal na to, že vedlejší účastníci namítají neplatnost kupních smluv o převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům na třetí osoby, nejde tedy o spor ze vztahů mezi akcionáři a členy orgánů obchodní korporace týkající se výkonu funkce členů orgánu podle §9 odst. 2 písm. f) o. s. ř., a nejde ani o spor týkající se nakládání se závodem nebo jeho částí podle §9 odst. 2 písm. n) o. s. ř. Krajský soud proto dospěl ke správnému závěru, že věcně příslušným k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je Okresní soud ve Strakonicích jako soud prvního stupně.
20. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je pak možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by bylo možné je označit jako svévolné, Ústavní soud nezjistil. Nedošlo ani k jinému pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky, a které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení (zrušení) předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.
21. Ústavní soud shrnuje, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. V závěrech ve věci jednajících soudů Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup.
22. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu