ECLI:CZ:US:2022:2.US.112.22.1
sp. zn. II. ÚS 112/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Simony Boříkové, zastoupené JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 5, proti jinému zásahu Okresního soudu Plzeň-jih spočívajícímu v nepřihlížení k odvolání stěžovatelky v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-jih ve věci sp. zn. 11 C 13/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a ústavní stížnost
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá přezkoumání postupu Okresního soudu Plzeň-jih ve věci vedené pod č. j. 11 C 13/2021, spočívajícího v nepřihlížení k odvolání stěžovatelky ze dne 15. 11. 2021 proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 9. 2021, č. j. 11 C 13/2021-54. Uvedeným postupem bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka po Ústavním soudu požaduje, aby prvostupňovému soudu zakázal pokračovat v zásahu do práva stěžovatelky na soudní ochranu a přikázal projednat stěžovatelovo odvolání, resp. předat toto odvolání nadřízenému soudu.
2. Konkrétní pochybení prvostupňového soudu spočívá dle stěžovatelky v tom, že podání (odvolání) v rozporu se skutečností nepovažoval za opatřené zaručeným elektronickým podpisem, a k podání tedy nepřihlížel, ačkoliv tak učinit měl.
3. Ze spisového materiálu vyplývá, že ve věci samé proběhlo řízení o zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím. Dne 30. 9. 2021 byl vydán rozsudek č. j. 11 C 13/2021 - 54, kterým byla žalované stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 000 Kč se zákonným úrokem 2 prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 500 000 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení a nahradit náklady řízení částkou 95 725 Kč k rukám jeho právního zástupce, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek byl doručen do datové schránky právního zástupce žalobce dne 7. 11. 2021 a právního zástupce žalované dne 1. 11. 2021.
4. Proti tomuto rozsudku podal právní zástupce stěžovatelky dne 15. 11. 2021 odvolání, které zaslal soudu e-mailem. V přiloženém záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu založeném na č. l. 60 je uvedeno, že podpis, kterým byl dokument elektronicky podepsán, není kvalifikovaným elektronickým podpisem, není uznávaný a certifikát je neplatný. Téhož dne zástupce stěžovatelky zaslal soudu e-mailem kopie printscreenu obrazovky počítače s údajem "Digitální podpis této zprávy je platný a je považován za důvěryhodný", opět zprávou s absentujícím kvalifikovaným elektronickým podpisem (záznam založený na č. l. 63). Jak plyne ze spisového materiálu, originál odvolání soudu ve lhůtě tří dnů dodán nebyl.
5. Dne 11. 1. 2022 informoval soud přípisem zástupce stěžovatelky o tom, že k elektronickému podání ze dne 15. 11. 2021 označenému jako "11 C 13/2021 - odvolání žalované" nebude v souladu s ustanovením §42 odst. 2 o. s. ř. přihlíženo. Na to reagoval právní zástupce stěžovatelky opětovně zasláním kopie printscreenu obrazovky počítače s údajem "Digitální podpis této zprávy je platný a je považován za důvěryhodný". Zároveň uvedl, že tímto dokládá, že odvolání bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, přičemž odpověď na výzvu dle záznamu obsahuje platný podpis (č. l. 67).
II. Předpoklady projednání ústavní stížnosti
6. Ústavní soud se předně zabýval samotnými předpoklady projednání ústavní stížnosti a shledal, že tyto naplněny nejsou.
7. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Tímto jiným zásahem může být i nečinnost soudu spočívající v průtazích, které ve své podstatě porušují právo stěžovatele na projednání věci v přiměřeném čase a (v tomto případě) i právo stěžovatele na faktický přístup k soudu druhého stupně.
8. Ústavní stížnost je ovšem nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. V uvedených ustanoveních se tak odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. To znamená, že ústavní stížnost je toliko krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
9. Stěžovatelka po Ústavním soudu požaduje, aby prvostupňovému soudu přikázal jednat - projednat odvolání, resp. předat toto odvolání nadřízenému soudu. Pokud Ústavní soud shledá stížnost na průtahy důvodnou, může obecnému soudu přímo uložit, aby ve věci neprodleně jednal a v průtazích nepokračoval. To odpovídá základnímu právu jednotlivce na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Při rozhodování o průtazích v řízení Ústavní soud vyžaduje, aby stěžovatel prokázal, že před podáním ústavní stížnosti využil svého práva stěžovat si na domnělé průtahy kvalifikovaným způsobem, v opačném případě ústavní stížnost odmítá [viz usnesení sp. zn. III. ÚS 169/96 ze dne 31. 7. 1996 (U 15/5 SbNU 589), usnesení sp. zn. IV. ÚS 328/03 ze dne 4. 11. 2003].
10. V současné době lze konstatovat, že tímto kvalifikovaným prostředkem k ochraně práva stěžovatelky je návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 60/04 (N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.), usnesení ze dne 10. 10. 2005 sp. zn. IV. ÚS 638/05, usnesení ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 95/16. V této rovině stěžovatelka neprokázala (ani netvrdila), že by uvedené prostředky ochrany čerpala před tím, než se na Ústavní soud obrátila, přičemž tímto kvalifikovaným způsobem by nebyla ani neformální komunikace s okresním soudem (shrnuta v části I. tohoto rozhodnutí), založená v předloženém spise okresního soudu (podle §174 a odst. 2 zákona o soudech a soudcích návrh na určení lhůty se podává u soudu, vůči kterému jsou průtahy v řízení namítány).
11. Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatelka nedostála podmínkám zásady subsidiarity uplatňující se v řízení o ústavní stížnosti. Její návrh je tak nepřípustný, neboť ve věci nebyly neuplatněny žádné opravné procesní prostředky. Ústavní soud tak konstatuje, že stěžovatelka učinila nepřípustný návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, který je na místě odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2022
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj