ECLI:CZ:US:2022:2.US.1980.22.1
sp. zn. II. ÚS 1980/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele Murada Babaeva, zastoupeného JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem Dubská 390/4, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 84/2022-375 ze dne 19. dubna 2022, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 10 Co 84/2022-386 ze dne 23. května 2022, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Okresní soud v Teplicích (dále jen "nalézací soud") usnesením č. j. 27 C 48/2022-156 ze dne 5. 2. 2022 vyhověl návrhu stěžovatele na uložení předběžného opatření a uložil obchodním společnostem 1. LANNUTTI CZECH, s. r.o., 2. DLB Czech,s.r.o., 3. CM TRANSPORT TACHOV s.r.o., 4. EXPRES CZ s.r.o., 5. A D H s.r.o., 6. LUKDA trans spol. s r.o., 7. TLH transport & logistika, s.r.o., 8. LAGARDE SPEDITION spol. s r.o. a 9. Romanu Štajnclovi, IČO 69397724, aby se zdrželi vjezdu jimi provozovaných vozidel o hmotnosti nad 3,5 tuny do obce K. za účelem využití služeb opravny silničních vozidel nebo služeb myčky nákladních vozidel provozovaných Penax - Petr Sýba, IČO 27346765 s Petrem Kubíkem, IČO 11448211 v areálu na adrese K. Nalézací soud dále stěžovateli uložil povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1 000 Kč.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 19. 4. 2022, č. j. 10 Co 84/2022-375, usnesení nalézacího soudu podle §102 odst. 1 a §76 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu změnil tak, že návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření ve vztahu k výše žalovaným uvedeným pod čísly 1. a 8. zamítl. Dalším napadeným usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 10 Co 84/2022-386, shodné usnesení nalézacího soudu změnil tak že návrh stěžovatele zamítl i ve vztahu k výše uvedeným žalovaným pod čísly 2., 3., 7. a 9. V odůvodnění uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že navrhovaná úprava poměrů je zapotřebí. Stěžovatel údajně prokázal vlastnictví nemovitostí, na nichž se dle znaleckého posudku a fotodokumentace nachází trhliny, a že žalovaní vjíždějí do areálu K. nákladními vozidly. V obci je přitom značení zakazující vjezd automobilů nad 3,5 tuny s výjimkou obsluhy. Stěžovatel vede několik správních řízení a podává několik podnětů týkajících se vjezdů žalovaných do obce nákladními vozidly. Uvedená dopravní značka zakazující vjezd nákladním automobilům určité hmotnosti je již v obci po dobu několika let umístěna, což nepodporuje potřebu zatímní úpravy poměrů. Navíc zakazovat předběžným opatřením civilního soudu jednání, které je již zakázáno Magistrátem města Teplice se odvolacímu soudu jeví jako nadbytečné. Závěrem soud uvedl, že pokud žalovaní svým jednáním porušují dopravní předpisy, měl by věc řešit jiný orgán než soud. Navíc se stěžovatel předběžným opatřením domáhá stejného rozhodnutí jako ve věci samé.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: stěžovatel je přesvědčen o tom, že nákladní automobily provozované žalovanými, které vjíždějí do obce K., průjezdem v blízkosti nemovitosti ve vlastnictví stěžovatele tyto nemovitosti poškozují. V místě je přitom dopravní značení zakazující vjezd automobilů nad 3,5 tun s výjimkou obsluhy. Stěžovatel zmiňuje i své zdravotní obtíže, které mají souviset s tímto jednáním žalovaných. Tvrdí, že jím oznámená protiprávní jednání ze strany žalovaných Magistrát města Teplice odložil bez projednání. Neuspěl ani s žalobou proti nezákonnému zásahu magistrátu spočívajícím v nezahajování přestupkových řízení. Soustavným porušováním veřejného práva žalovanými působí zásah do stěžovatelova práva civilního. Stěžovatel tvrdí, že po vydání prvotního vyhovujícího usnesení nalézacího soudu se situace v obci konečně zlepšila. Tvrdí, že jiný efektivní prostředek ochrany nemá k dispozici. Stěžovatel požádal o odložení vykonatelnosti napadených usnesení.
5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
6. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
7. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil k rozhodování obecných soudů o předběžných opatřeních. Přitom zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Na druhou stranu však předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci.
8. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny), a současně nebylo projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297), body 13 a 14, a další judikaturu tam citovanou; obdobně nález ze dne 25. 6. 2019 sp. zn. III. ÚS 743/19 (N 118/94 SbNU 400), body 22 a 23, či nález ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 3524/19 (N 215/97 SbNU 293), bod 13; ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)].
9. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými usneseními odvolacího soudu byla porušena ústavní práva stěžovatele, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Odklad vykonatelnosti napadených usnesení, které stěžovatel navrhoval, by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má totiž ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94). Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu