ECLI:CZ:US:2022:2.US.2532.22.1
sp. zn. II. ÚS 2532/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. L., zastoupeného JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem, se sídlem Kolínská 1722/16, Praha 3, proti opatření Policie České republiky ze dne 1. srpna 2022 č. j. NCOZ-6022-44/TČ-2022-411400-H a vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. srpna 2022 č. j. 4 VZN 1533/2022-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V návrhu na zahájení řízení doručeném Ústavnímu soudu dne 13. září 2022 se stěžovatel postupem dle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření a vyrozumění s tím, že jimi mělo být zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Přestože je v petitu ústavní stížnosti vedle návrhu na uložení povinnosti umožnit nahlédnutí do policejního spisu navrženo toliko zrušení opatření Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru zahraničních zločineckých struktur (dále jen "policejní orgán"), je z obsahu jejího odůvodnění a povahy věci zřejmé, že směřuje rovněž proti danému vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "VSZP").
2. Obsahy napadeného opatření a vyrozumění jsou stěžovateli dobře známy, Ústavní soud se proto omezí jen na takové jejich shrnutí, které pro vypořádání ústavní stížnosti považuje za dostatečné pro účely jeho stručného odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
3. Ústavní stížnost se věcně vztahuje k postupu policejního orgánu, který stěžovateli, resp. jeho advokátovi, odmítl v dané fázi trestního řízení postupem dle §65 odst. 2 trestního řádu nahlédnutí do spisu, a to z důvodu možnosti ohrožení výsledků přípravného řízení. Žádost o nahlédnutí do spisu podal advokát stěžovatele poté, co bylo stěžovateli osobně policejním orgánem doručeno usnesení o zajištění peněžních prostředků do výše 189 728 EUR na bankovním účtu stěžovatele vydané podle §79a odst. 1 trestního řádu policejním orgánem po předchozím souhlasu státního zástupce dne 14. června 2022 pod č. j. NZOC-6022-05/TČ-2022-411400 (dále jen "usnesení o zajištění"). Z usnesení o zajištění plyne, že policejním orgánem prozatím zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto prostředky byly nástrojem trestné činnosti, a to konkrétně zločinu porušení mezinárodních sankcí dle §410 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Úkony trestního řízení byly ve věci stěžovatele zahájeny na základě trestního oznámení podaného Finančním analytickým úřadem a výsledků vlastního šetření policejního orgánu.
4. Proti opatření policejního orgánu si stěžovatel podal "podnět k přezkoumání správnosti postupu policejního orgánu", který VSZP obsahově posoudilo jako žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle §157a odst. 1 trestního řádu. Hlavní námitkou stěžovatele bylo, že o jeho žádosti o nahlížení do spisu nerozhodl policejní orgán usnesením. VSZP stěžovatele výše napadeným vyrozuměním informovalo o tom, že postup policejního orgánu přezkoumalo a že v něm (stručně řečeno) žádné procesní či jiné pochybení neshledává. VSZP především dospělo k závěru, že o odepření práva nahlédnout do spisu postupem dle §65 odst. 2 trestního řádu policejní orgán není vždy povinen rozhodovat usnesením, nýbrž o něm může rozhodnout i ve formě opatření (bez zvláštních formálních náležitostí). Tento svůj závěr podepřelo VSZP mimo jiné odkazy na (i) dikci §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu, (ii) zákonodárcem v odst. 2 zmíněného ustanovení výslovně předepsanou variantu přezkumu, který není stížnostním řízením (v němž jsou přezkoumávána právě rozhodnutí vydaná ve formě usnesení) a (iii) odbornou komentářovou literaturou.
5. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny, přičemž vznáší především námitky formálního rázu, kdy policejnímu orgánu vytýká nedodržení náležitostí, které mají být na případné rozhodnutí o odepření práva nahlédnout do spisu kladeny zákonnou úpravou. Právo nahlížet do spisu postupem dle §65 trestního řádu označuje stěžovatel za nedílnou součást férového procesu. Stěžovatel nadto tvrdí, že z důvodu zajištění jeho peněžních prostředků usnesením o zajištění tu "legitimní zájem" na nahlížení do spisu "bezpochyby existuje" a policejní orgán mu praktickou realizaci tohoto zájmu rozporovaným postupem nedovoleně znemožnil. Proti usnesení o zajištění by se bylo možno plnohodnotně bránit až poté, co by advokátovi stěžovatele bývalo bylo umožněno nahlédnout do spisu, což se nestalo. Opatření policejního orgánu nadto stěžovatel označuje za "ve své podstatě" nepřezkoumatelné. V samotném závěru stížnosti se pak stěžovatel dovolává ústavně garantovaného práva na vyjádření se k prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny).
6. Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje procesní požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jeho práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, seznámil se s obsahy napadeného opatření policejního orgánu a napadeného vyrozumění VSZP, přihlédl také k obsahu usnesení o zajištění, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním a specializovaným řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k zásahu do stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
9. Dané trestní řízení se nachází dosud ve stádiu přípravného řízení, a tudíž možnosti zásahu Ústavního soudu proti rozhodnutím vydávaným v jeho průběhu jsou výrazně omezeny jen na nejzávažnější vady, které by později byly již dosti dobře neodstranitelné a představovaly by pro stěžovatele citelnou a nezhojitelnou újmu [k tomu srov. např. nález ze dne 16. září 2010 sp. zn. III ÚS 3221/09 (N 197/58 SbNU 741) či usnesení ze dne 5. února 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03 (U 4/32 SbNU 467); rozhodnutí Ústavní soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz)]. Ačkoli lze přitakat stěžovateli v tom ohledu, že odůvodnění napadeného opatření je co do jeho stručnosti hraniční, byl postup policejního orgánu a VSZP za daných okolností ještě ústavně konformní. Samotný fakt, že stěžovateli nebylo orgány činnými v trestním řízení v daném čase prozatím dovoleno nahlédnout do spisu, nemohl v poměrech souzené věci ohrozit jeho právo na spravedlivý proces. V této fázi řízení nejde v policejní praxi o nijak neobvyklý stav. Naopak jde o zákonem výslovně předpokládanou možnost omezení tohoto práva, která má zpravidla určitý taktický význam směřující k omezení možnosti maření vyšetřování, jež je oprávněným zájmem státu při snahách o účinný postih kriminality (k tomu srov. např. nález ze dne 16. září 2010 sp. zn. III. ÚS 3221/09). Požadovat na policejním orgánu v tomto bodě řízení takové odůvodnění odepření nahlédnutí do spisu, které by bylo věcně (tj. meritorně) uspokojivě přezkoumatelné, by ve svém důsledku fakticky popíralo smysl samotné možnosti nahlédnutí do spisu odepřít, neboť by policejní orgán byl již na samém počátku objasňování věci nucen v rámci odůvodnění odepření sdělovat stěžovateli svá další zjištění, souvislosti či jiné údaje, jejichž zpřístupnění by mohlo být s ohledem na účely trestního řízení předčasné. Ústavní soud v zájmu materiálního posouzení věci přihlédl také k obsahu usnesení o zajištění. Toto usnesení obsahuje jednak právní kvalifikaci jednání stěžovatele včetně vymezení mezinárodních sankcí souvisejících s invazí Ruska na Ukrajinu, které měl porušit, jednak přesný popis tří zahraničních plateb v nadlimitní výši v transakční historii bankovního účtu stěžovatele (včetně jejich identifikačních znaků a znění zpráv pro příjemce). Usnesení o zajištění dále obsahuje vylíčení toho, jak měl stěžovatel postupně měnit svá vysvětlení ekonomické podstaty daných obchodů a státní příslušnosti zúčastněných osob, která předkládal své bance v reakci na její dotazy k zmíněným zahraničním platbám. Aniž by se Ústavní soud v tuto chvíli jakkoli autoritativně vyjadřoval k samotnému usnesení o zajištění (jeho přezkum není předmětem nyní vedeného řízení), nemá žádné pochybnosti o tom, že by stěžovatel (a to zejm. při využití odborné právní pomoci advokáta) mohl být objektivně neschopen proti usnesení o zajištění kvalifikovaně a efektivně brojit zákonem stanoveným způsobem. Odůvodnění usnesení o zajištění je natolik jednoznačné a podrobné, že ochrana práv stěžovatele v takto rané fázi trestního řízení nemohla být odepřením práva nahlédnout do policejního spisu ohrožena. K vypořádání námitky stěžovatele proti formě rozhodnutí policejního orgánu odkazuje Ústavní soud na vyrozumění VSZP, které považuje za dostatečně a logicky odůvodněné, a vůči němuž nemá z pozice ochránce ústavnosti cokoli podstatného dodat. Výklad trestního řádu, který v souzené věci zaujalo VSZP, nebyl rozporný s žádným stěžovatelovi ústavně zaručeným právem či svobodou. K argumentu stěžovatele opřenému o právo vyjadřovat se k dokazování ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny pak Ústavní soud uvádí, že v daném momentu trestního řízení, v němž policejní orgán řešil žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu, žádné dokazování ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny neprobíhalo, a proto tato garance není aplikovatelná.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu