ECLI:CZ:US:2022:2.US.3470.21.1
sp. zn. II. ÚS 3470/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Imperial Karlovy Vary a. s., IČ 45359318, se sídlem U Imperiálu 7/31, Karlovy Vary, zastoupené JUDr. Kateřinou Fílovou, advokátkou, se sídlem Závodní 391/96, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2019, č. j. 43 Cm 29/2007-436, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2020, č. j. 14 Cmo 260/2019-507 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 2021, č. j. 27 Cdo 3153/2020-594, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu tvrzeného porušení svých ústavně zaručených práv.
2. Řízení před obecnými soudy, ve kterém byla vydána napadená rozhodnutí, se zjednodušeně řečeno týkalo určení přiměřenosti protiplnění poskytnutého vytěsněným menšinovým akcionářům obchodní společnosti Imperial Karlovy Vary a. s. (stěžovatelky). Krajský soud v Plzni napadeným usnesením ze dne 28. 2. 2019, č. j. 43 Cm 29/2007-436, určil, že protiplnění poskytnuté menšinovým akcionářům společnosti Imperial Karlovy Vary a. s. (stěžovatelky), jehož výše byla stanovena usnesením valné hromady společnosti ze dne 10. 1. 2006 v částce 4,05 Kč za jednu akcii společnosti o jmenovité hodnotě 5 Kč, je nepřiměřené (výrok I.), určil, že přiměřená výše protiplnění pro vytěsněné menšinové akcionáře společnosti za jednu akcii činí 5,63 Kč (výrok II.), uložil společnosti oznámit rozhodnutí o přiměřené výši protiplnění podle výroku II. všem vytěsněným menšinovým akcionářům způsobem, který ke dni 28. 2. 2007 vyplýval ze stanov společnosti (výrok III.), uložil společnosti zaplatit navrhovateli Ing. Bohumilu Hálovi doplatek na protiplnění za 347.763 ks akcií ve výši 549.465,54 Kč spolu s příslušenstvím (výrok IV.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.), o poplatkové povinnosti (výrok VII.) a o vrácení složených záloh na provedení důkazu (výroky VIII., IX. a X.). Proti tomuto usnesení podali jak navrhovatelé (vedlejší účastníci), tak stěžovatelka odvolání.
3. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů i stěžovatelky napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil; ve výroku II. a IV. je změnil tak, že a) výši přiměřeného protiplnění za akcii při realizaci práva přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře, o němž rozhodla valná hromada společnosti dne 10. 1. 2006, určil částkou 6,93 Kč, a b) uložil společnosti zaplatit navrhovateli Ing. Bohumilu Hálovi částku 1.001.557,44 Kč s příslušenstvím (první výrok), změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích VIII. a IX. co do výše vrácených záloh, jinak je potvrdil (druhý výrok), ve výroku III. je zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku VII. je zrušil (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý a pátý výrok).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
5. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že bylo napadenými rozhodnutími zasaženo její ústavně zaručené právo podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy odlišně posoudily, kdy a zejména jakým způsobem bylo zahájeno řízení před krajským soudem. Konkrétně namítá, že není možné zahájit řízení podáním zaslaným elektronickou poštou (e-mailem). Dále stěžovatelka napadá znalecký posudek, který byl v řízení před soudem prvního stupně vyhotoven za účelem posouzení přiměřenosti protiplnění poskytnutého vytěsněným menšinovým akcionářům, respektive metody, které byly při vyhotovení posudku aplikovány. Stěžovatelka ve svém návrhu klade Ústavnímu soudu rétorické otázky, svá tvrzení však nepodkládá žádnou ústavněprávní argumentací. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje Ústavnímu soudu odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to z důvodu nepříznivé finanční situace v důsledku opatření souvisejících s pandemií Covid-19. Žádost o odložení vykonatelnosti stěžovatelka opakuje také v doplnění ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2022. K ústavní stížnosti stěžovatelka (vedle napadených rozhodnutí) připojila také e-mailovou zprávu ze dne 27. 2. 2007, kterou jeden z vedlejších účastníků podal návrh na zahájení řízení, a dále uplatnění práva na dorovnání výše protiplnění podle §183k odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ze dne 5. 1. 2022.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka vyčerpala ostatní prostředky k ochraně svých práv.
7. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost, jakož i obsah napadených rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, tj. není třetí "superrevizní" instancí ve vztahu k obecným soudům. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. K porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)].
10. Z ustálené judikatury Ústavního soudu také vyplývá povinnost stěžovatelky, právě s ohledem na výše uvedené závěry, uvádět v ústavní stížnosti ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud sice není vázán právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však stěžovatelku nezbavuje povinnosti tvrdit a argumenty podporovat námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá [srov. usnesení ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. II. ÚS 632/06 (U 12/43 SbNU 639) nebo usnesení ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2650/18].
11. Argumenty stěžovatelky, které jsou shrnuty výše v bodě 5 tohoto usnesení, však zřejmě nemají žádný ústavněprávní rozměr, ani nejsou podloženy odkazem na judikaturu Ústavního soudu. První námitka stěžovatelky týkající se momentu zahájení řízení před soudem prvního stupně, respektive podání, kterým bylo toto řízení zahájeno, nemá oporu v napadených rozhodnutích. Stěžovatelka uvádí, že každý z obecných soudů posoudil otázku zahájení řízení odlišně. Z obsahu napadených rozhodnutí je však zřejmé, že všechny obecné soudy považovaly za podání zahajující řízení podání navrhovatele Ing. Aleše Hodiny učiněné faxem dne 28. 2. 2007 (doplněné o originál dne 1. 3. 2007), přičemž podání Ing. Bohumila Hály učiněné e-mailem dne 28. 2. 2007 (doplněné o originál dne 1. 3. 2007) krajský soud považoval za přistoupení dalšího navrhovatele k návrhu vedenému krajským soudem pod sp. zn. 43 Cm 29/2007 ze zákona. Obecné soudy přitom dostatečně přesvědčivě odůvodnily, proč nelze klást účastníku řízení k tíži skutečnost, že se jeho podání nedochovalo ve spise, byť je z jiných listin patrné, že bylo učiněno (srov. např. bod 22 napadeného usnesení vrchního soudu).
12. Druhá námitka stěžovatelky spočívá pouze v polemice s hodnocením důkazů, které provedly obecné soudy, konkrétně s hodnocením provedeného znaleckého posudku. Stěžovatelka ani v souvislosti s touto námitkou nenabízí žádnou ústavněprávní argumentaci. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud není další přezkumnou instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací činnosti nezávislých soudů, neshledá-li v ní zásadní pochybení ústavněprávního charakteru. Ve své rozhodovací praxi zachovává zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů, neboť nesprávná interpretace hmotného či procesního práva zásadně nemůže založit porušení základního práva na spravedlivý proces, vyjma situací, zasáhla-li by některé z ústavních subjektivních práv [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)].
13. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. V této procesní situaci návrh podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sdílí osud "meritorně neprojednatelné" ústavní stížnosti. O tomto návrhu Ústavní soud nevydával samostatné rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době poté, co ji obdržel.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu