ECLI:CZ:US:2022:2.US.383.22.1
sp. zn. II. ÚS 383/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele S. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Aulickým, advokátem se sídlem Dolní Valy 3940/2, Hodonín, proti příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. listopadu 2021, sp. zn. 17 Nt 605/2021, k provedení domovní prohlídky, a příkazu Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. listopadu 2021, sp. zn. 17 Nt 604/2021, k prohlídce jiných prostor, a kterou se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením a vydání věcí, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených příkazů, a to pro porušení čl. 10 odst. 1, čl. 12 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z napadených příkazů k prohlídkám a z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl v době vydání příkazů podezřelým ze zločinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 2, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Na základě důvodného podezření, že se v prostorách a na pozemcích, kterých je stěžovatel uživatelem, mohou nalézat stěžejní důkazy (střelné zbraně a jejich části) pro trestní řízení, jejichž opatření při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků lze považovat za úkon neodkladný a neopakovatelný, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hodoníně návrh k Okresnímu soudu v Hodoníně k vydání příkazů k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků. Soud návrhům vyhověl a příkazy vydal. Samotné prohlídky byly policejním orgánem provedeny dne 9. 12. 2021, tedy v době vymezené příkazy.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel nejprve zcela popírá, že by se v trestné činnosti dalšího podezřelého jakkoli angažoval. Dále tvrdí, že odůvodnění provedení prohlídek orgány činné v trestním řízení staví na informacích, které podle názoru stěžovatele policejní orgán získal z odposlechů telefonických rozhovorů mezi stěžovatelem, jeho manželkou a JUDr. Drobečkem. Stěžovatel uvádí, že použití takových informací však není možné, neboť mezi ním a JUDr. Drobečkem v tu dobu již existoval vztah advokát - klient a záznamy o telefonátech tak měly být bez dalšího zničeny.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
5. Ústavní soud připomíná, že dle ustálené judikatury je možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud je takto povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má tedy své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006).
6. Domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001 sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59) poukázal na povahu nedotknutelnosti obydlí jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť, spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která vyžaduje restriktivní výklad zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (či jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (popř. i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem soud pokládá zákonem stanovené podmínky za splněné [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263)].
7. Ústavní soud má za to, že v posuzované věci odůvodnění příkazů plně odpovídá zákonným požadavkům a vyhovuje i principům proporcionality i subsidiarity z pohledu možného zásahu do základních práv či svobod stěžovatele. Z hlediska subsidiarity prohlídek je nutno zdůraznit, že nebylo možno získat důkazy důležité pro trestní řízení jinak než právě prohlídkou v prostorách a na pozemcích užívaných stěžovatelem, neboť méně invazivní metody by mohly mít za následek skrytí předmětů, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, mimo dosah orgánů činných v trestním řízení. Ochota podezřelých ke spolupráci s orgány činnými v trestním řízení samozřejmě nemá žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k výsledku samotného trestního řízení, neboť primárním zájmem podezřelých je obvykle zabránit zahájení trestního stíhání, ostatně je ústavně zaručeným právem podezřelého, resp. obviněného vyplývajícím z čl. 37 odst. 1 Listiny, resp. z čl. 40 odst. 4 Listiny neobviňovat sám sebe, tudíž jakákoliv procesní taktika podezřelých či obviněných, která fakticky vede ke zmaření důkazů, nemůže být těmto osobám kladena k tíži z hlediska jejich viny. Nařízení a provedení prohlídek lze považovat zároveň za zásah přiměřený, neboť důkazy získanými v průběhu prohlídek mohla být objasněna relativně závažná trestná činnost. Všechny uvedené informace vyplývají z odůvodnění příkazů.
8. Z odůvodnění příkazů naopak nikterak nevyplývá, že by informace o podezření ze spáchání trestné činnosti plynuly z odposlechů telefonních hovorů. Stěžovatel bude mít prostor argumentaci týkající se původu získání informací o podezření uplatnit vůči orgánům činným v trestním řízení s ohledem na vývoj trestního řízení.
9. Ústavní soud má na základě uvedeného za to, že byly naplněny všechny zákonné požadavky kladené na příkazy k prohlídkám, přičemž napadený příkaz i postup Policie ČR dostál i ústavněprávním požadavkům a lze jej považovat za ústavně souladný.
10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu