ECLI:CZ:US:2022:2.US.640.22.1
sp. zn. II. ÚS 640/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1) V. Ž. a stěžovatelky 2) nezl. M. Ž., zastoupené zákonným zástupcem V. Ž., proti zásahu Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci ve věci přípisu č. j. 2 KZN 3092/2020-77 a 2 KZN 3135/2019-62 ze dne 27. 12. 2021, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 3. 3. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele 1) a nezletilé stěžovatelky 2) označené jako ústavní stížnost směřující proti postupu Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci ve věci přípisu č. j. 2 KZN 3092/2020-77 a 2 KZN 3135/2019-62 ze dne 27. 12. 2021.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou formálních náležitostí ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že návrh stěžovatele 1) není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků [§34 ve spojení s §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30, §31 téhož zákona).
3. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
4. V nyní posuzovaném případě soudce zpravodaj nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovateli 1) dostalo opakovaně v předchozích řízeních (naposledy v řízení sp. zn. II. ÚS 471/21). Za daného stavu věci lze dovodit jeho informovanost a nové poučování by bylo ryze formalistické a bezpředmětné. Pro neefektivnost dalšího vyzývání a poučování soudce zpravodaj návrh stěžovatele 1) odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Dále se Ústavní soud zabýval otázkou aktivní legitimace nezletilé stěžovatelky 2) k podání ústavní stížnosti. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilé jakožto poškozené v trestním řízení - jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti - byl z důvodu kolize zájmů ustanoven opatrovník (Mgr. Veronika Jansová, advokátka), přičemž dle tvrzení zákonného zástupce je zastupování ustanovenou opatrovnicí pouze formální a neúčinné, a proto je stěžovatel 1) jakožto zákonný zástupce nezletilé oprávněn zastupovat stěžovatelku 2) v řízení před Ústavním soudem sám.
6. Ústavní soud k tomuto konstatuje, že za účelem ochrany práva nezletilých stěžovatelů na přístup k Ústavnímu soudu a předcházení systematickému odepírání spravedlnosti určité skupině osob [viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") se vyvinula komplementární linie judikatury, z níž plyne, že v případech kolize zájmů mezi rodičem a dítětem je oprávněn podat ústavní stížnost jménem dítěte právě obecným soudem ustanovený kolizní opatrovník [v podrobnostech lze plně odkázat na nález sp. zn. II. ÚS 2866/17 ze dne 28. 2. 2018 (N 39/88 SbNU 535) či usnesení sp. zn. I. ÚS 3444/16 ze dne 9. 11. 2016 a sp. zn. I. ÚS 3443/19 ze dne 26. 5. 2020]. Pro úplnost je třeba také dodat, že právě uvedené neznamená, že Ústavní soud by nemohl pro účely řízení o ústavní stížnosti dítěti ustanovit jiného opatrovníka, případně s ohledem na rozumovou a volní vyspělost dítěte zjistit jeho vlastní názor na podání ústavní stížnosti. V nyní posuzovaném případě však pro takový postup neshledal žádné důvody. Pokud jde o samotné dítě, je třeba zejména zohlednit, že stěžovatelka 2) má sedm let, což Ústavní soud nepovažuje za věk, kdy by se mohla kvalifikovaně vyjádřit k otázce, zda chce podat ústavní stížnost. Za této situace je třeba ústavní stížnost nezletilé stěžovatelky 2), která byla podána pouze jejím zákonným zástupcem, odmítnout pro neoprávněnost navrhovatele.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost stěžovatele 1) odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatelky 2) odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj