ECLI:CZ:US:2022:3.US.15.22.1
sp. zn. III. ÚS 15/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Martinem Slobodníkem, Ph.D., advokátem se sídlem U Rybníčku 553, Prachatice, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 2021, č. j. 38 T 162/2020-249, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2021, č. j. 4 To 471/2021-256, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 1. 2022, která splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "Krajský soud"), neboť zastává názor, že těmito rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva na ochranu vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Stěžovatelka vystupovala v procesním postavení poškozené v trestním řízení, v jehož rámci byl vydán rozsudek okresního soudu ze dne 17. 3. 2021, č. j. 38 T 162/2020-203, jímž byla stěžovatelka se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 15. 6. 2021 byl okresnímu soudu doručen návrh stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů poškozené vzniklých přibráním zmocněnce v celkové výši 31 660 Kč včetně DPH dle §154 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, podaný prostřednictvím jejího zmocněnce (který ji zastupuje rovněž v tomto řízení o ústavní stížnosti - pozn. Ústavního soudu).
3. Svým napadeným usnesením okresní soud dle §154 odst. 1 trestního řádu ve spojení s §155 odst. 4 trestního řádu a §10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění platném a účinném do 31. 12. 2021 včetně, uložil odsouzenému zaplatit stěžovatelce náklady poškozené související s její účastí na trestním řízení ve výši 27 631,55 Kč.
4. Oproti návrhu provedl okresní soud korekci v neprospěch stěžovatelky, neboť nepřiznal částku účtovanou za úkon právní služby spočívající v účasti jejího zmocněnce na podání vysvětlení jiné osoby před zahájením trestního stíhání. Dále oproti návrhu přiznal částku jen za jeden úkon právní služby spočívající v účasti zmocněnce u hlavního líčení, který byl v návrhu vyúčtován jako dva úkony, neboť hlavní líčení nepřesáhlo dvě hodiny, a také k úkonům právní služby připočítal DPH pouze od 1. 9. 2020, kdy se zmocněnec stal plátcem DPH.
5. Proti tomuto usnesení podal odsouzený stížnost, na jejímž podkladě krajský soud dle §149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení zrušil a sám znovu rozhodl tak, že odsouzenému dle §154 odst. 1, 2 trestního řádu uložil nahradit stěžovatelce náklady související s její účastí na trestním řízení v celkové výši 24 351,36 Kč. Krajský soud se ztotožnil s počty úkonů právní služby, za něž náležela zmocněnci poškozené odměna, nicméně oproti okresnímu soudu snížil sazbu za jednotlivé úkony o 20 % dle §12a odst. 1 advokátního tarifu a také přiznal stěžovatelce DPH za všechny úkony právní služby, neboť pro její přiznání je rozhodují datum uskutečnění daňového plnění, jímž v tomto případě bylo 10. 5. 2021. Těmto úpravám pak odpovídala celková přiznaná částka.
III. Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka po stručné rekapitulaci podstatných bodů průběhu její věci před obecnými soudy namítá, že při výpočtu nákladů vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce neměla být sazba odměny za jeden úkon právní služby snížena o 20 % dle §12a odst. 1 advokátního tarifu. Tento právní předpis jednoznačně v předmětném ustanovení snížení sazby spojuje toliko s ustanoveným zmocněncem poškozeného, zatímco v případě stěžovatelky se jednalo o smluvní zastoupení. Poukázání krajského soudu na to, že nelze vytvářet rozdíly mezi smluvním a ustanoveným zmocněncem poškozeného, neboť by tím byla porušena rovnost a odsouzený ani nemůže ovlivnit, která varianta v jeho věci nastane, považuje stěžovatelka za nepřípadné. Jazykový výklad předmětného ustanovení takovému závěru odporuje a krajský soud se dopustil nepřípustné analogie.
IV. Posouzení Ústavním soudem
7. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Ústavní soud totiž nestojí nad ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci ve státě, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto se musí důsledně vystříhat svévole a bedlivě dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou, jinak by totiž popřel samotný smysl své existence jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je tak Ústavní soud povinen vždy nejprve zkoumat, zda jsou ústavní stížností napadená rozhodnutí způsobilá k vlastnímu meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně garantovaná práva či svobody stěžovatele. Pakliže Ústavní soud dospěje k závěru, že tomu tak není, musí ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. To platí i pro nynější případ.
8. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jádrem řízení před obecnými soudy byla částka, která je ve smyslu §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, tzv. bagatelní [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 3678/12 ze dne 18. 12. 2013 (N 218/71 SbNU 557)]. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, ústavní stížnosti, jejichž věcným jádrem je nepřiznání bagatelní částky, zpravidla postrádají ústavněprávní rovinu a vedou k odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3256/18 ze dne 9. 1. 2019).
9. Tento obecný závěr se uplatní nejen v řízeních o ústavních stížnostech podaných dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu proti rozhodnutím obecných soudů vydaných v občanském soudním řízení, ale rovněž i v jiných typech právních řízení včetně řízení trestního, je-li podstatou ústavní stížnosti právě nepřiznání takové částky (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1182/21 ze dne 4. 1. 2022, bod 7.; usnesení sp. zn. I. ÚS 2314/21 ze dne 14. 9. 2021; usnesení sp. zn. II. ÚS 1944/21 ze dne 5. 8. 2021, bod 6.; usnesení sp. zn. I. ÚS 1706/21 ze dne 27. 7. 2021; bod 9.; usnesení sp. zn. III. ÚS 1946/20 ze dne 2. 12. 2020, bod 24.; usnesení sp. zn. II. ÚS 2886/20 ze dne 12. 11. 2020, bod 10.; aj.)
10. To neznamená, že by za všech okolností byl v těchto věcech Ústavním soudem přezkum odepřen. Pokud konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu, jehož podstatou je spor o bagatelní částku, celou věc do ústavněprávní roviny posouvají, nemůže Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout, a tím i zabránit jejímu věcnému přezkumu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2018/15 ze dne 19. 1. 2016 (N 11/80 SbNU 139)].
11. Takovými okolnostmi mohou být např. zájem na důsledném respektování judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 502/17 ze dne 10. 1. 2018), potřeba sjednotit judikaturu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767), nález sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013 (N 192/71 SbNU 289) či nález sp. zn. II. ÚS 1810/13 ze dne 13. 5. 2014 (N 93/73 SbNU 549)], popření samotné podstaty ústavně zaručeného základního lidského práva či svobody nebo podstatný zásah do nich [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3573/11 ze dne 12. 4. 2012 (N 79/65 SbNU 87) či nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
12. K takovému zásahu může dojít např. libovůlí [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 544/98 ze dne 4. 8. 1999 (N 109/15 SbNU 75)], přehlédnutím procesního úkonu účastníka soudem [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2682/15 ze dne 6. 1. 2016 (N 1/80 SbNU 25)], naprostým opomenutím stěžejního důkazu [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2067/14 ze dne 23. 6. 2015 (N 119/77 SbNU 739)] či nezohledněním zvláštní nespravedlnosti napadeného rozhodnutí vůči stěžovateli [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3523/11 ze dne 7. 3. 2012 (N 48/64 SbNU 599)], např. jde-li o osobu, na niž má napadené rozhodnutí zvlášť tíživý dopad vzhledem k její tísnivé sociální situaci (nález sp. zn. I. ÚS 1705/15 ze dne 14. 3. 2016 (N 40/80 SbNU 495)]. Vždy však současně musí jít o extrémní vybočení z obecných principů spravedlnosti [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17) či nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)]. Např. tak sám o sobě ani zájem na dodržování judikatury Ústavního soudu bez dalšího přesah jednotlivého případu nezakládá (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2117/18 ze dne 16. 4. 2019).
13. V nynější věci je podstatou namítané vady snížení nákladů poškozené v trestním řízení o částku 3 280,19 Kč oproti částce přiznané napadeným usnesením okresního soudu. Dlužno podotknout, že napadeným usnesením okresní soud přiznal stěžovatelce částku o 4 028,45 Kč nižší, než jakou původně nárokovala.
14. Argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti přitom směřuje toliko proti usnesení krajského soudu, a ačkoliv formálně žádá zrušení i napadeného usnesení okresního soudu, žádné námitky proti němu nevznáší, a jak vyplývá z textu napadeného usnesení krajského soudu, ani proti němu nepodala stížnost. Částka 3 280,19 Kč je ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu jednoznačně bagatelní, ostatně bagatelním by byl i celý rozdíl (7 308,64 Kč) mezi částkou stěžovatelkou původně nárokovanou a částkou jí přiznanou krajským soudem.
15. Současně stěžovatelka neuvedla žádnou argumentaci ve prospěch závěru, že i přes bagatelní charakter její věci k porušení některého jejího ústavně zaručeného základního práva či svobody došlo vzhledem ke specifickým okolnostem případu. Její argumentace se vztahuje výlučně k jí tvrzené nesprávnosti právních závěrů krajského soudu spočívajících ve snížení základní sazby odměny za jeden úkon právní služby, neuvádí však žádný jiný důvod, který by mohl ve spojení s namítanou vadou zakládat protiústavnost napadených rozhodnutí vzhledem k mimořádnému kontextu stěžovatelčiny situace.
16. Ústavní soud jen z ústavní stížnosti a z jejích příloh žádné takové specifické okolnosti nevyvodil a prima vista se přístup krajského soudu nezdá být ve fundamentálním rozporu se zásadami spravedlnosti, nejde o přístup zjevně iracionální, svévolný či porušující právo stěžovatelky na přístup soudu. Rozhodnutí krajského soudu je opřeno o konkrétní přezkoumatelnou úvahu, k jejíž správnosti se Ústavní soud vzhledem k bagatelnosti případu nevyjadřuje, která je však výsledkem interpretace a aplikace právních norem provedených způsobem přinejmenším v obecné rovině přípustným.
17. Lze ostatně připomenout, že již v minulosti Ústavní soud za určitých okolností připustil možnost aplikace §12a odst. 1 advokátního tarifu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2021 i na zvoleného, nikoliv ustanoveného obhájce či zmocněnce poškozeného (srov. k tomu např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2624/21 ze dne 19. 10. 2021, bod 11. a další rozhodnutí tam uvedená; či usnesení sp. zn. I. ÚS 1218/21 ze dne 25. 5. 2021, bod 6. a další rozhodnutí tam uvedená).
V. Závěr
18. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí v těchto rozhodnutích ani v postupu předcházejícím jejich vydání neshledal nic, co by v mezích stěžovatelčiných námitek svědčilo o porušení některého z jejích ústavně zaručených základních práv či svobod. Žádné flagrantní porušení některého stěžovatelčina ústavně zaručeného základního práva či svobody neshledal Ústavní soud ani sua sponte. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2022
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu