ECLI:CZ:US:2022:3.US.3266.22.1
sp. zn. III. ÚS 3266/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2022 č. j. 33 Cdo 2287/2022-348, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 28. 11. 2022, jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zastaveno dovolací řízení z důvodu nedostatku povinného zastoupení (§241b odst. 2, §104 odst. 2 občanského soudního řádu).
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami, podání neobsahuje žádnou argumentaci a není zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), byť informuje, že podala dne 22. 11. 2022 žádost o jeho přidělení. Z tohoto důvodu požádala o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora. Stěžovatelka volila takový postup, přestože není u České advokátní komory se svými žádostmi opakovaně úspěšná (srov. body 6 a 7 usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2898/22 či body 4 až 6 usnesení ze dne 1. 9. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2217/22).
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi (jen za posledních šest let podala více než 100 ústavních stížností), přičemž byla vyzývána k odstranění jejich vad a upozorňována na následky spojené s jejich neodstraněním (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 3399/16, sp. zn. I. ÚS 3518/17, sp. zn. II. ÚS 3891/17, sp. zn. II. ÚS 3975/17, sp. zn. III. ÚS 2346/20).
Stěžovatelce jsou tedy známé formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupena advokátem již při jejím podání. Přesto stěžovatelka nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní soud má proto za to, že neustálé zachovávání dosavadního postupu, spočívajícího ve vydávání výzev k odstranění vad podání, není namístě, pouze by stěžovatelku podpořilo v jejím obstrukčním přístupu.
Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [stejně jako v řízeních o jiných stěžovatelčiných ústavních stížnostech - viz např. usnesení ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 951/18, ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. III. ÚS 1039/18, ze dne 17. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3300/21, ze dne 15. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 367/22, ze dne 14.11.2022 sp.zn. II.ÚS 3033/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)] a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2022
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj