ECLI:CZ:US:2022:3.US.956.22.1
sp. zn. III. ÚS 956/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Gabriely Kůsové, zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, advokátem se sídlem gen. Svobody 339, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022 č. j. 33 Cdo 869/2021-401, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 13. 10. 2020 č. j. 22 Co 148/2020-354 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 10. 2019 č. j. 111 C 16/2018-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka uzavřela se zhotovitelem dne 2. 9. 2014 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba dřevostavby. Smlouva byla následně měněna dodatky č. 1 - 6, jejichž předmětem bylo i navýšení ceny díla o částku 100 633 Kč. Dílo bylo dokončeno a předáno bez výhrad. Stěžovatelka za dílo zaplatila celkem 3 000 000 Kč. Smlouvou o dílo byla sjednána cena díla v bodě III. 3.1. v celkové výši 4 258 450 Kč včetně DPH, s tím, že dále byly rozvedeny platební podmínky pro jednotlivé dokončené etapy díla (zhotovení základové desky 306 015 Kč včetně DPH, dodání prefabrikovaných dílů hrubé stavby 1 725 000 Kč včetně DPH, zhotovení stavby zvenčí 366 735 Kč včetně DPH, stavba na klíč 1 860 000 Kč včetně DPH). Zhotovitel se po stěžovatelce žalobou domáhal nezaplacené částky kupní ceny ve výši 1 359 083 Kč, kterou stěžovatelka uznala jako dluh, co do důvodu i výše.
3. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit zhotoviteli částku ve výši 1 278 916 Kč (výrok I.), žalobu do částky ve výši 80 167 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud výše citovaným rozsudkem výrok I. nalézacího soudu potvrdil, výrok II. změnil tak, že uložil stěžovatelce povinnost zaplatit zhotoviteli 80 167 Kč a stanovil podmínky splatnosti této částky a rozhodl o nákladech řízení. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelky odmítl.
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla zhotovitelem ujištěna, že cena díla činí 1 860 000 Kč (dle smlouvy jde o etapu stavby na klíč) a dále poukazuje na neexistenci vydaných faktur ze strany zhotovitele. Dále namítá, že obecné soudy neprovedly jí navrhované důkazy, konkrétně výslech manžela stěžovatelky, který byl přítomen sjednávání smlouvy o dílo a také dotaz na finanční úřad týkající se existence fakturace zhotoveného díla.
5. Ústavní soud konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to, ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. II. ÚS 566/06 (N 32/44 SbNU 393) konstatuje, že do myšlenkových operací soudce, resp. do jejich konečného výsledku v podobě rozhodnutí Ústavní soud svou kasační pravomocí zasáhne jen tehdy, jestliže zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku soudce o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (podobně viz nálezy sp. zn. II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02 a další). O takový exces se v tomto případě nejednalo. Obecné soudy považovaly stěžovatelkou navržené důkazy za nadbytečné, neboť v řízení bylo dostatečně prokázané, že tvrzení týkající se ceny díla považují za zcela účelové, když prostým přečtením smlouvy není možné dojít k závěru, že cena díla je sjednána pouze ve výši 1 860 000 Kč. Dále, v souladu se smlouvou, konstatovaly, že právo na zaplacení zhotoviteli vzniklo zhotovením a předáním díla. Nejvyšší soud srozumitelně a řádně odůvodnil, proč nemůže v dané věci přistoupit k projednání podaného dovolání. V postupu a závěru obecných soudů v nyní projednávané věci proto Ústavní soud nespatřuje žádná pochybení, která by mohla dosahovat protiústavní intenzity.
7. Stěžovatelka vede v ústavní stížnosti polemiku s právními závěry obecných soudů; ze strany obecných soudů se však jedná o výklad a aplikaci podústavního práva a výklad jednotlivých ustanovení smlouvy uzavřené mezi stěžovatelkou a zhotovitelem, argumentace stěžovatelky tak postrádá ústavněprávní rozměr. Je zjevné, že stěžovatelka nesprávně předpokládá, že Ústavní soud na základě jeho ústavní stížnosti podrobí napadená rozhodnutí běžnému "instančnímu" přezkumu.
8. Nesouhlas stěžovatelky s výsledkem řízení neznamená porušení jí uváděných práv. Její nesouhlas je zřejmý jak z ústavní stížnosti, tak také z podkladů, které zaslala přílohou. Rozhodnutí obecných soudů jsou zde, dle názoru Ústavního soudu velmi nevhodně, komentována ručně psanými poznámkami typu "absurdní", " jsou úplně vedle" apod. Ústavní soud musí podotknout, že právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky.
9. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu