ECLI:CZ:US:2022:4.US.1257.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1257/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky městské části Praha 8, sídlem Zenklova 1/35, Praha 8 - Libeň, zastoupené Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem, sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1 - Nové Město, proti II. a III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. února 2022 č. j. 91 Co 331/2021-293, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti DEREZA, společnost s ručením omezeným, sídlem Libocká 685/43d, Praha 6 - Liboc, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení II. a III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") uvedeného v záhlaví, s tvrzením o porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 95 odst. 1 a čl. 100 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se domáhá na stěžovatelce zaplacení náhrady škody v celkové výši 4 823 458 Kč za účast ve zrušeném zadávacím řízení na specifikované veřejné zakázce. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 25. 5. 2021 č. j. 26 C 9/2018-257 žalobu zamítl (I. výrok) a uložil vedlejší účastnici povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 236 724 Kč (II. výrok). Obvodní soud uvedl, že nárok na náhradu škody nelze přiznat, neboť ho vedlejší účastnice uplatnila po uplynutí promlčecí lhůty, a také proto, že nesplnila kvalifikační předpoklady zadávací dokumentace a ve výsledku by muselo dojít k jejímu povinnému vyloučení ze zadávacího řízení.
3. K odvolání vedlejší účastnice městský soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2022 č. j. 91 Co 331/2021-293 potvrdil I. výrok rozsudku obvodního soudu (I. výrok) a ve II. výroku ho změnil tak, že částka náhrady nákladů řízení činí 2 642 Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil (II. výrok), a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (III. výrok). Městský soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice především nesplnila předpoklady pro účast v zadávacím řízení (zohlednil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 4. 2015 č. j. ÚOHS-S89/2015/VZ-10115/2015/531/Jdo) a byla tak přetržena příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním stěžovatelky a škodou, kterou nárokuje. Promlčením se pro nadbytečnost již nezabýval. Uvedl, že ohledně náhrady nákladů řízení vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu, podle které se u statutárních měst a jejich městských částí presumuje existence dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoc advokátů, není-li v příslušném řízení prokázán opak. Ve výsledku měl za to, že stěžovatelka účelnost vynaložených nákladů na právní zastoupení neprokázala.
4. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 26 C 9/2018 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice podala proti rozsudku městského soudu v celém jeho rozsahu dovolání.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka rekapituluje skutkový stav a výsledek řízení, vztahující se k výrokům rozhodnutí o nákladech řízení. Vytýká městskému soudu, že se řádně nezabýval její argumentací, nevypořádal se se všemi předloženými důkazy, kterými dokládala složitost a unikátnost souzené věci. Stěžovatelka uplatnila řadu námitek, včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu a rozsudků Evropského soudního dvora, na které městský soud podle jejího názoru reagoval nedostatečně. Uzavřela, že z odůvodnění rozsudku městského soudu není zřejmé, z jakého důvodu účelnost nákladů právního zastoupení neprokázala. Z těchto důvodů, a pro existenci opomenutých důkazů, městský soud svým postupem zasáhl do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených zákonem o Ústavním soudu a shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
7. Ústavní soud ve své judikatuře dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)] a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci [srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2891/08 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
8. V posuzované věci stěžovatelka dovolání proti výroku o věci samé nepodala, neboť bylo rozhodnuto v její prospěch a toto rozhodnutí respektovala. Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustné, neměla již k dispozici žádný procesní prostředek, kterým by se mohla proti rozhodnutí městského soudu o náhradě nákladů řízení bránit. Přípustnost její ústavní stížnosti však vylučuje skutečnost, že dovolání podala vedlejší účastnice a v době podání ústavní stížnosti (a rozhodnutí o ní) ještě nebylo řízení o dovolání skončeno. Nelze přehlédnout, že kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, mohl by nejen zrušit nebo změnit rozsudek městského soudu ve výroku ve věci samé, ale také zrušit akcesorické výroky o nákladech řízení (§243e o. s. ř.). Tím by otevřel prostor k tomu, aby se městský soud opět zabýval i náklady řízení a aby při rozhodování o nich přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. Přezkoumával-li by Ústavní soud napadené výroky rozsudku městského soudu o nákladech řízení před rozhodnutím Nejvyššího soudu o vedlejší účastnicí podaném dovolání, nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, nýbrž by tím, byť jen nepřímo, mohl předjímat i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 či usnesení ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19).
9. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání proti výroku ve věci samé, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele. Odporovalo by principu efektivity a hospodárnosti řízení, kdyby Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti, kterou je samostatně napaden pouze výrok o nákladech řízení, již nyní přezkoumával její důvodnost (viz usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1112/20, bod 17.).
10. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí nynější ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatelku nepoškozuje na jejím právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení bude mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (při splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj