ECLI:CZ:US:2022:4.US.2156.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2156/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Auto Tichý, s. r. o., sídlem Rudná 1124/32, Ostrava, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem, sídlem náměstí Republiky 2/1, Opava, proti II. výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2022 č. j. 140 C 7/2022-21, a s ní spojeném návrhu na zrušení §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Martina Tišlera, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
I. České advokátní komoře se postavení vedlejší účastnice nepřiznává.
II. Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného II. výroku rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo na právní zastoupení podle čl. 37 odst. 2 Listiny a právo na rovné zacházení podle čl. 37 odst. 3 Listiny ve spojení s právem nebýt diskriminován na základě majetku podle čl. 3 odst. 1 Listiny (pozn. stěžovatelka se v petitu domáhá zrušení rozsudku v celém rozsahu, nicméně v části II. uvádí, že ústavní stížnost směřuje proti II. výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů soudního řízení - Ústavní soud zohlednil, že stěžovatelčina argumentace se dotýká výlučně II. výroku, a nevyzýval stěžovatelku k odstranění rozporu). S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení advokátního tarifu podle §74 zákona o Ústavním soudu tvrdíc jeho rozpor s výše uvedenými základními právy a s principem rovných práv účastníků před soudem podle čl. 96 odst. 1 Ústavy. Z tohoto důvodu navrhla přerušit řízení o ústavní stížnosti do okamžiku, než o návrhu na zrušení uvedeného ustanovení advokátního tarifu rozhodne plénum Ústavního soudu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce nedoplatek na dlužném nájemném ve výši 9 111,30 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a nahradit náklady řízení v částce 2 089 Kč (II. výrok). Okresní soud přiznal ve sporu úspěšné stěžovatelce odměnu za tři úkony právní služby a aplikoval §14b advokátního tarifu, neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém stěžovatelkou opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahovala 50 000 Kč. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (N 59/69 SbNU 123) uzavřel, že stanovená odměna advokáta odpovídá účelně vynaloženým nákladům.
3. V průběhu řízení navrhla Česká advokátní komora, aby jí Ústavní soud přiznal postavení vedlejší účastnice.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že jí okresní soud v důsledku neoprávněného použití §14b advokátního tarifu nepřiznal plnou výši náhrady nákladů řízení, a tím porušil její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu [srov. nález ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. I. ÚS 800/06 (N 121/46 SbNU 143)] poukázala na pochybení, kterých se okresní soud dopustil, když žalobu posoudil jako formulářovou a napadené ustanovení vyložil v rozporu s jeho smyslem a účelem, a poskytl ochranu dlužníkovi, který není slabší stranou, ale podnikatelem.
5. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že napadené rozhodnutí není svou povahou bagatelní, neboť se potenciálně vztahuje na všechny věřitele na území České republiky, kteří mají více než jednu pohledávku pod 50 000 Kč. Jako hlavní důvod pro zrušení §14b advokátního tarifu uvedla, že je v rozporu s §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. V konkrétních případech je použitím §14b advokátního tarifu přiznána úspěšnému účastníkovi v soudním sporu nepoměrně nižší náhrada nákladů právního zastoupení, než kolik skutečně za právní služby vynaložil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně jejích práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Stěžovatelka zpochybňuje výklad a použití §14b advokátního tarifu v řízení před okresním soudem. Ústavní soud již mnohokrát rozhodoval o ústavních stížnostech proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, přičemž při posuzování této problematiky postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. Podle §142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl; přitom výpočet náhrady nákladů při zastoupení účastníka řízení advokátem je upraven advokátním tarifem. Z uvedeného je zřejmé, že přiznání náhrady nákladů řízení a výpočet jejich celkové výše jsou předmětem úpravy podústavního práva (i podzákonného předpisu), jejichž použití a výklad jsou svěřeny obecným soudům. Ústavní soud do řešení těchto otázek v zásadě nevstupuje, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z metod právního výkladu, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních. O takový případ v posuzované věci nejde.
9. Ústavní soud napadené rozhodnutí posoudil a shledal, že okresní soud dostál požadavku náležitého odůvodnění svého rozhodnutí [např. nález ze dne 24. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 635/04 (N 65/36 SbNU 695)]. Jde-li o naplnění důvodů uvedených v §14b advokátního tarifu, z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že stěžovatelka podala žalobu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci u okresního soudu opakovaně, a že šlo o plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Okresní soud v tomto konkrétním případě přihlédl ke specifickým okolnostem věci a vyslovil, v jaké výši považuje náklady řízení za účelně vynaložené, a svůj názor řádně odůvodnil.
10. Ústavní soud dodává, že stěžovatelkou předestřené tvrzení o porušení základních práv a svobod bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost a návrh s ní spojený na zrušení §14b advokátního tarifu, resp. námitky tam vznesené, v ústavněprávní rovině neobstály (např. usnesení ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. III. ÚS 935/15 nebo ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. IV. ÚS 2474/15; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). O návrhu stěžovatelky na přerušení řízení o ústavní stížnosti již s ohledem na výše uvedené nerozhodoval. V této souvislosti rovněž nevyhověl návrhu České advokátní komory, aby jí bylo přiznáno postavení vedlejší účastnice.
11. V nyní posuzované věci se ústavní stížnost týká nákladů řízení v bagatelní výši. Ústavní soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, když nezjistil nic, co by zakládalo intenzitu porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 či ze dne 6. 12. 2006 sp. zn. III. ÚS 255/05).
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Akcesorický návrh na zrušení §14b advokátního tarifu sdílí osud ústavní stížnosti, pročež byl odmítnut podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu