ECLI:CZ:US:2022:4.US.3.22.1
sp. zn. IV. ÚS 3/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele N. A. M., zastoupeného JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 - Nové Město, proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení obecné kriminality ze dne 2. listopadu 2021 č. j. KRPB-137610-116/TČ-2021-060671 a KRPB-137610-117/TČ-2021-060671, ze dne 29. října 2021 č. j. KRPB-137610-114/TČ-2021-060671 a ze dne 25. října 2021 č. j. KRPB-137610-112/TČ-2021-060671, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán"), kterým došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv a svobod zaručených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že usneseními policejního orgánu ze dne 25. 10. 2021 č. j. KRPB-137610-112/TČ-2021-060671 a ze dne 29. 10. 2021 č. j. KRPB-137610-114/TČ-2021-060671 bylo rozhodnuto o stěžovatelově návrhu na vyloučení pprap. Šimona Bači z konání procesních úkonů v dané trestní věci tak, že uvedený policista vyloučen není. Usneseními policejního orgánu ze dne 2. 11. 2021 č. j. KRPB-137610-116/TČ-2021-060671 a KRPB-137610-117/TČ-2021-060671 byly zamítnuty stěžovatelovy stížnosti proti prvním dvěma rozhodnutím.
3. Aniž by Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení stěžovatelovy argumentace, musel ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.
4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se procesně projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena).
5. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.
6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané řízení bude nadále pokračovat, a je tedy stále věcí orgánů činných v trestním řízení a zejména obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy České republiky). Je především nutné zdůraznit, že námitku porušení zásad nestrannosti postupu orgánů činných v trestním řízení (resp. podjatosti těchto orgánů) lze uplatnit v opravných prostředcích jak proti postupu policejního orgánu (těch už stěžovatel částečně využil, byť proti rozhodnutím o nich nebrojil ústavní stížností), tak v dalších fázích řízení před příslušnými soudy.
7. Proto by rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy řízení nadále pokračuje, bylo v rozporu s procesní i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti (obdobně např. usnesení ze dne 19. 4. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1154/18, ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17, ze dne 13. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3005/17, ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16, ze dne 21. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1982/15, ze dne 29. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1254/13 nebo ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. III. ÚS 555/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz/). Dovolává-li se stěžovatel nálezu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53), není taková námitka v dané věci opodstatněná, neboť tímto nálezem Ústavní soud rozhodoval o možné podjatosti soudce v řízení o povolení obnovy řízení, po němž již nenásledovaly další fáze trestního řízení, v nichž by bylo možné tuto námitku uplatnit.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj