ECLI:CZ:US:2022:4.US.3118.21.1
sp. zn. IV. ÚS 3118/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., zastoupeného Mgr. Jiřím Zemanem, advokátem, sídlem Kotlářská 989/51a, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2021 č. j. 13 Co 110/2021-1358 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. března 2021 č. j. P 239/2014-1293, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a J. R. a nezletilého T. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 3 a čl. 8 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud Brno - venkov (dále jen "okresní soud") uložil vedlejší účastnici (dále jen "matka"), matce nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý"), povinnost sdělit stěžovateli jako otci nezletilého (dále též jen "otec"), údaje o úplném výpisu z účtu specifikovaného v napadeném rozsudku za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020 (výrok I.). Dále jí uložil povinnost sdělit otci údaje o úplném výpisu z tohoto účtu za dobu od 1. 1. 2021 do budoucna, s účinky vykonatelnosti dnem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí tak, že údaje za jednotlivé měsíce budou sděleny vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynutí každých po sobě jdoucích šesti měsíců od ledna 2021, alternativně je matka povinna otci zajistit přístup k uvedenému účtu do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (výrok II.). Matce rovněž uložil povinnost sdělit otci údaje o nakládání s nespotřebovaným výživným pro nezletilého, placeným otcem nezletilého, a o hrazení mimořádných výdajů nezletilého z výživného pro nezletilého placeného otcem, a to vždy do 10. dne měsíce následujícího po uplynutí každých po sobě jdoucích šesti měsíců od ledna 2021, za dobu od 1. 1. 2021 do budoucna s vykonatelností dnem doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (výrok III.). V neposlední řadě rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
3. Proti rozsudku okresního soudu podala matka odvolání. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") byl rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. změněn tak, že matka je povinna doručovat otci měsíční výpisy z výše uvedeného účtu, počínaje výpisem z účtu za srpen roku 2021, a to vždy do posledního dne měsíce následujícího po měsíci, jehož se příslušný výpis z účtu týká. Návrh otce, aby mu matka byla povinna doručit měsíční výpisy z výše uvedeného účtu, za období od 31. 8. 2020 do 31. 7. 2021 byl zamítnut (výrok I.). Výrokem II. byl rozsudek okresního soudu ve výroku III. změněn tak, že návrh otce, aby matce byla uložena povinnost předložit mu vyúčtování výživného s uvedením mimořádných výdajů nezletilého a jak bylo naloženo s nespotřebovaným výživným, a to ode dne 9. 12. 2020 a dále do budoucna, se zamítá. Řízení o návrhu otce, aby matce byla uložena povinnost předložit mu vyúčtování výživného s uvedením mimořádných výdajů nezletilého a jak bylo naloženo s nespotřebovaným výživným za období od 16. 1. 2020 do 8. 12. 2020, bylo zastaveno. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
4. Požadavek otce na zasílání výpisů z účtu, na kterém je uložena spořicí část výživného pro nezletilého, považoval krajský soud za legitimní a důvodný, neboť na tomto účtu se nachází finanční prostředky spořicí složky výživného. Podle krajského soudu je otec oprávněn být informován o tom, jak je s těmito prostředky nakládáno. Ostatně i matka se zasíláním výpisů z účtu otci souhlasila, v průběhu řízení otci výpisy z účtu za období do července roku 2021 i doručila. I když krajský soud předpokládal, že matka by otci výpisy z účtu zasílala v zájmu jistoty a předcházení novému sporu mezi rodiči, který nepřiměřeně zatěžuje i nezletilého, matce uložil povinnost doručovat otci měsíční výpisy z účtu i nadále. Okresní soud tedy rozhodl ve výrocích I. a II. v zásadě správně, ovšem uloženou povinnost formuloval nejasným a neurčitým způsobem, a také ji formuloval v rozporu se zněním návrhu otce. V zájmu vykonatelnosti rozhodnutí krajský soud tuto formulaci změnil uvedeným způsobem. Současně krajský soud změnil výroky I. a II. rozsudku okresního soudu i tak, že návrh otce za období od 31. 8. 2020 do 31. 7. 2021 zamítl, neboť za toto období již matka svou povinnost splnila, a návrh otce je tak ke dni rozhodnutí krajského soudu v tomto rozsahu nedůvodný.
5. Požadavek otce na vyúčtování běžného výživného s uvedením mimořádných výdajů nezletilého a s tím, jak bylo naloženo s nespotřebovaným výživným, shledal krajský soud nedůvodným. Podle krajského soudu má otec sice (v obecné rovině) jako nepečující rodič právo požadovat po matce jako pečujícím rodiči vyúčtování hospodaření s běžným výživným, takovému návrhu lze však vyhovět jen tehdy, jsou-li kvalifikované a důvodné pochybnosti o úrovni správy jmění nezletilého (výživného) prováděné matkou, což v předmětné věci nebylo zjištěno. Otec neuvedl žádné konkrétní skutečnosti svědčící pro závěr, že matka s běžným výživným nenakládá řádně a ve prospěch nezletilého. Otec opakovaně uváděl, že má pouze "důvodné podezření", že výživné je matkou užíváno k uspokojování výživy jí samotné, jejího partnera a jejich dítěte. Toto podezření se však otci prokázat nepodařilo a ani jiné skutečnosti svědčící pro závěr "zneužívání" běžného výživného nikoliv ve prospěch nezletilého nevyšly v řízení najevo. Krajský soud poznamenal, že i kdyby matka běžné výživné každý měsíc zcela nespotřebovala, je skutečností, že může odkládat část nespotřebovaného výživného stranou a použít jej později na mimořádné výdaje. Podle krajského soudu otec také přehlíží, že odůvodněné potřeby nezletilého dítěte jsou jen jedním z kritérií pro stanovení výše výživného a že tomuto hledisku pro určování výživného předchází právo nezletilého podílet se na životní úrovni otce. Nezletilý má tedy právo profitovat z životní úrovně otce, která je kvantifikována pravomocně stanoveným běžným výživným ve výši 20 000 Kč měsíčně, z něhož má nezletilý právo, prostřednictvím matky, uhrazovat nejen samozřejmé a nezbytné potřeby, ale také koníčky, kulturu, výlety, dovolené apod. Krajský soud poukázal na to, že aby matka mohla vyúčtovat nespotřebovanou část běžného výživného, musí nejprve provést vyúčtování spotřebovaného výživného. Aby bylo vyúčtování přesné a úplné, jak otec podle obsahu všech svých podání nepochybně požaduje, musela by matka skutečně vést "účetnictví", a proto krajský soud nesouhlasil s okresním soudem, že uložená povinnost matku nijak nadbytečně nezatěžuje. Navíc matce uložená povinnost předkládat otci vyúčtování výživného by byla jen další zátěží psychiky nezletilého, který by nepochybně musel být do procesu vyúčtovávání také vtahován. Krajský soud proto považoval návrh otce na vyúčtování výživného za rozporný se skutečností, že potřeby nezletilého jsou matkou, i za přispění výživného otce, zabezpečovány dostatečně.
II.
Argumentace stěžovatele
6. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2012 sp. zn. III. ÚS 3771/11 a ze dne 3. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 2508/19 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ze kterých dovozuje, že právo na vyúčtování výživného bude moci být uplatňováno tam, kde jsou zjištěny skutečnosti svědčící pro závěr, že druhý rodič jmění řádně nespravuje, a dále tam, kde je výše výživného taková, že umožňuje tvorbu úspor - což je přesně posuzovaný případ, kdy sama matka opakovaně uvádí, že celé běžné výživné nespotřebuje.
7. Stěžovatel uvádí, že z jednání matky bylo v průběhu řízení před okresním soudem zjištěno, že matka otci řádné vyúčtování nepředávala, že běžné výživné není spotřebováno a umožňuje tvorbu úspor - což bylo krajským soudem opomenuto.
8. Stěžovatel dále namítá, že jde-li o spořící složku výživného, předala matka mu vyúčtování až poté, co převedla prostředky nezletilého na nově zřízený spořící účet specifikovaný v napadených rozhodnutích. Jak bylo naloženo s prostředky nezletilého před zřízením tohoto účtu, není stěžovateli známo a podle výše uvedeného by měl být jeho nárok na uvedené zjištění zachován a to od 25. 1. 2020 do 13. 8. 2020. Stěžovatel dále uvádí, že matka z jím poukázaného výživného uhradila náklady na právní zastoupení ve výši 10 000 Kč, které vznikly matce v souvislosti s odvolacím řízením. Otec v tomto spatřuje další porušení povinností při správě jmění dítě, kterého se matka dopustila a jež otci oznámila po právní moci rozhodnutí touto stížností napadeného rozsudku odvolacího soudu.
9. Jde-li o běžné výživné, stěžovatel krajskému soudu vytýká, že na jedné straně je mu přiznáno právo na prokázání hospodaření se spořící složkou výživného, a to předkládáním kompletních výpisů z účtu, na kterých se výživné nachází. V souvislosti s nakládáním s běžným výživným, kdy podle otce bylo prokázáno, že matka s tímto výživným nehospodaří řádně a současně bylo prokázáno (s ohledem na vyšší běžné výživné a skutečnost, že toto výživné není spotřebováno), že toto umožňuje tvorbu dalších úspor, které jsou rovněž podle soudů obou stupňů součástí jmění dítěte, otec informován není a nemusí být, což je v přímém rozporu s usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3771/11. Stěžovatel poukazuje na to, že účelem práva na vyúčtování je nejen ochrana nepečujícího rodiče (spočívající v umožnění získat informace o spravování výživného, aby mohl dostát povinnostem, jež jsou obsahem rodičovské odpovědnosti), ale zejména ochrana nezletilého dítěte. Právo na vyúčtování zajišťuje, aby hospodaření s výživným bylo transparentní, a působí preventivně před porušením povinností řádného hospodáře podobně jako u jiných institutů, jejichž podstatou je spravování cizího majetku. Jako analogii uvádí otec příklad opatrovníka jmenovaného pro správu jmění dítěte (viz §950 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tak i poručníka (§934 odst. 1 občanského zákoníku), kteří předkládají soudu nejméně jednou ročně účty ze správy jmění dítěte. Zakotvení této povinnosti považuje stěžovatel za logické - je-li někdo odpovědný či spoluodpovědný za činnost a jednání někoho jiného, musí mít možnost přístupu k informacím o jednání a hospodaření této jiné osoby.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
12. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
13. Ústavní soud není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; podle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak úkolem Ústavního soudu je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19).
14. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy posuzované věci věnovaly náležitou pozornost. Krajský soud přisvědčil otci, že má právo být informován o tom, jak je s prostředky tvořícími spořící složku výživného nakládáno, a proto matce stanovil povinnost doručovat otci měsíční výpisy z výše uvedeného účtu, počínaje výpisem z účtu za srpen roku 2021 (když ostatně i matka se zasíláním výpisů z účtu otci souhlasila). Krajský soud, jak vyplývá z obsahu jeho rozhodnutí, také dostatečně objasnil, proč neshledal důvody pro vyhovění návrhu otce na vyúčtování běžného výživného s uvedením mimořádných výdajů nezletilého a s tím, jak bylo naloženo s nespotřebovaným výživným (s poukazem na zákonnou povinnost matky spravovat jmění nezletilého s péčí řádného hospodáře). Krajský soud konstatoval, že podezření otce o řádnosti hospodaření matky s běžným výživným se mu prokázat nepodařilo a ani jiné skutečnosti svědčící pro závěr "zneužívání" běžného výživného nikoliv ve prospěch nezletilého nevyšly v řízení najevo. Na odůvodnění tohoto rozhodnutí lze tak odkázat a konstatovat, že dostatečně objasňuje učiněné závěry a nevykazuje tak prvky libovůle. Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z toho vyvozenými, což by z důvodu porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, proto zjištěn nebyl [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)].
15. Odkazuje-li stěžovatel na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3771/11 a sp. zn. I. ÚS 2508/19, Ústavní soud poznamenává, že v případě soudních rozhodnutí v tak individualizovaných věcech, jakými jsou spory o úpravu poměrů nezletilých dětí a spory v souvisejících věcech, lze stěží hovořit o precedenční závaznosti jejich závěrů (obsažených zpravidla v nálezech Ústavního soudu), neboť obzvláště v těchto věcech je nutno přihlížet ke konkrétním okolnostem dané věci. Ústavní soud konstatuje, že závěry krajského soudu obsažené v napadeném rozhodnutí, nejsou v rozporu se závěry obsaženými ve stěžovatelem odkazovaných usneseních Ústavního soudu. Ústavní soud zejména poukazuje na to, že v usnesení sp. zn. III. ÚS 3771/11 přisvědčil obecnému soudu, že je jistě právem otce, aby požadoval vyúčtování toho, jak je s výživným, jde-li o tvorbu úspor pro děti, nakládáno s tím, že byly-li by zjištěny skutečnosti svědčící pro závěr, že matka jmění dětí řádně nespravuje, pak lze činit konkrétní opatření. V posledně odkazovaném usnesení sp. zn. I. ÚS 2508/19 Ústavní soud zdůraznil, že ani s pomocí zásady zákazu přepjatého formalismu nelze bez dalšího dovodit požadavek na extenzivní či tvůrčí výklad zákonné úpravy. Ústavní soud tak v dané věci sice v obecné rovině neshledal důvod pro to, aby nepečujícímu rodiči bylo upřeno právo na vyúčtování hospodaření s výživným (když i výživné je součástí jmění dítěte, které rodiče spravují s péčí řádného hospodáře, srov. §896 občanského zákoníku), ale toto právo spojil především s kvalifikovanými pochybnostmi o úrovni správy jmění dítěte prováděné pečujícím rodičem, tj. budou-li zjištěny dostatečně závažné okolnosti zpochybňující tvrzení pečujícího rodiče. V posuzované věci však takové pochybnosti o tom, že matka jmění nezletilého řádně nespravuje, zjištěny nebyly.
16. Pro úplnost Ústavní soud k námitce stěžovatele, že jeho nárok na informace o hospodaření měl být zachován i pro období od 25. 1. 2020 do 13. 8. 2020, poukazuje na to, že řízení o návrhu otce, aby matce byla uložena povinnost předložit mu vyúčtování výživného s uvedením mimořádných výdajů nezletilého a jak bylo naloženo s nespotřebovaným výživným za období od 16. 1. 2020 do 8. 12. 2020, bylo zastaveno. Jak uvedl krajský soud v napadeném rozhodnutí, důvodem bylo částečné zpětvzetí návrhu otcem při jednání okresního soudu dne 9. 12. 2020, okresní soud však řízení v tomto rozsahu nezastavil, neboť dospěl k závěru, že nejde o návrhové řízení, a proto tuto nesprávnost okresního soudu napravil krajský soud, který řízení za uvedené období, po vyslovení souhlasu matky s částečným zpětvzetím návrhu, zastavil. Jde-li o požadavek na výpisy z účtu se spořící složkou výživného za období do července roku 2021, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že za toto období matka výpisy otci doručila, a proto návrh otce za období od 31. 8. 2020 do 31. 7. 2021 krajský soud zamítl, neboť za toto období matka svou povinnost splnila.
17. V posuzované věci bylo napadené rozhodnutí krajského soudu odůvodněno způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Krajský soud hodnotil především nejlepší zájem nezletilého způsobem, jemuž není co vytknout. Ústavní soud v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení základních práv stěžovatele. V závěrech uvedeného soudu Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování.
18. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu