ECLI:CZ:US:2022:4.US.3223.21.2
sp. zn. IV. ÚS 3223/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2021 č. j. 3 To 214/2021-2012 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. března 2021 č. j. 11 T 139/2015-1970, a ústavní stížnosti téhož stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. března 2021 č. j. 11 T 139/2015-1976, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a M. W. a N. P., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami IV. ÚS 3223/21 a IV. ÚS 3224/21 a které Ústavní soud v souladu s §63 zákona o Ústavním soudu a §112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 4. 1. 2022 spojil ke společnému řízení, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1976 rozhodl o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, které je stěžovatel (odsouzený) povinen nahradit poškozené - první vedlejší účastnici.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020 podle §149 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z podnětu stížnosti stěžovatele napadené usnesení okresního soudu zrušil, a nově rozhodl, že podle §154 odst. 1, §155 odst. 4 trestního řádu a podle §7 a §10 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, per analogiam, je stěžovatel povinen nahradit první vedlejší účastnici náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním její zmocněnkyně advokátky JUDr. Hany Sayehové, a to za následující úkony právní služby: 1. převzetí a příprava zastoupení [§7, §10 odst. 5, §12a odst. 2, §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu] 30. 9. 2014 - plná moc - 1 úkon za 1 500 Kč, 2. projednání věci s poškozenou [§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu] 16. 6. 2015 - porada s klientem přesahující jednu hodinu, 1 úkon za 1 500 Kč, 3. prostudování spisu u policejního orgánu [§11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu] 24. 6. 2015 (9:53 - 11:37 hod.) 1 úkon za 1 500 Kč, 4. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 14. 10. 2015 (08:20 - 09:25 hod.) 1 úkon za 4 080 Kč, 5. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 4. 12. 2015 (08:25 - 11:44 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 6. sepis návrhu na odškodnění [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] 17. 12. 2015 - písemné podání ve věci samé 1 úkon za 4 080 Kč, 7. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 22. 1. 2016 (08:57 - 11:08 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 8. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 18. 3. 2016 (08:25 - 10:35 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 9. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 26. 4. 2016 (08:25 - 11:05 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 10. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 6. 6. 2016 (08:40 - 11:10 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 11. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 4. 8. 2016 (08:35 - 11:30 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 12. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 30. 9. 2016 (08:15 - 10:15 hod.) 1 úkon za 4 080 Kč, 13. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 26. 1. 2017 (08:40 - 09:37 hod.) 1 úkon za 4 080 Kč, 14. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 22. 3. 2017 (08:15 - 10:51 hod.) 2 úkony za 4 080 Kč, celkem 8 160 Kč, 15. sepis doplnění návrhu na odškodnění [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] 21. 6. 2017 - písemné podání ve věci samé 1 úkon za 5 000 Kč, 16. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 8. 9. 2017 (08:30 - 10:40 hod.) 2 úkony za 5 000 Kč, celkem 10 000 Kč, 17. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 25. 10. 2017 (08:15 - 08:53, 10:00 - 10:50 hod.) 1 úkon za 5 000 Kč, 18. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 11. 12. 2017 (09:00 - 10:20 hod.) 5 000 Kč, 19. účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 14. 12. 2017 (10:15 - 10:55 hod.) - 1/2 úkon, vyhlášení rozsudku 2 500 Kč, 20. projednání věci s poškozenou [§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu] 18. 1. 2018 - další porada s klientem přesahující jednu hodinu 5 000 Kč, 21. sepis odvolání [§11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu] 25. 1. 2018 - odvolání 5 000 Kč, 22. účast u veřejného zasedání [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 16. 5. 2019 (12:30 - 14:38 hod.) 2 úkony za 5 000 Kč, celkem 10 000 Kč, 23. účast u veřejného zasedání [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 4. 6. 2019 (12:30 - 13:02 hod.) - 1/2 úkon, vyhlášení rozsudku 2 500 Kč, 24. režijní paušál [§13 odst. 4 advokátního tarifu] 32 x 300 Kč 9 600 Kč; celkem 137 540 Kč (I. výrok). V částce 119 860 Kč návrh první vedlejší účastnice na uložení povinnosti stěžovateli nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnkyně, zamítl (II. výrok).
4. Okresní soud usnesením ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1970 rozhodl, že podle §154 odst. 1, §155 odst. 4 trestního řádu a podle §7 a §10 odst. 5 advokátního tarifu per analogiam, je stěžovatel povinen nahradit poškozené - druhé vedlejší účastnici - náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním jejího zmocněnce advokáta JUDr. Josefa Jurase, a to za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§7, §10 odst. 5, §12a odst. 2, §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu] 14. 10. 2015 - plná moc - 1 úkon za 5 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 4. 12. 2015 (08:25 - 11:44 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 22. 1. 2016 (08:57 - 11:08 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 18. 3. 2016 (08:25 - 10:35 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 26. 4. 2016 (08:25 - 11:05 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 6. 6. 2016 (08:40 - 11:10 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 4. 8. 2016 (08:35 - 10:47 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) shora uvedené vyhlášky] 30. 9. 2016 (08:15 - 10:15 hod.) 5 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 10. 11. 2016 (08:25 - 8:30, 9:00 - 10:28 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 26. 1. 2017 (08:40 - 09:37 hod.) 5 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu], 22. 3. 2017 (08:15 - 10:51 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 8. 9. 2017 (08:30 - 10:40 hod.) 10 000 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) shora uvedené vyhlášky] 25. 10. 2017 (08:15 - 08:53, 10:00 - 10:50 hod.) 5 000 Kč, účast u hlavního líčení (§14 odst. 2 advokátního tarifu) 21. 11. 2017 - odročeno bez jednání - náhrada za promeškaný čas 2 500 Kč, účast u hlavního líčení [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 11. 12. 2017 (09:00 - 10:20 hod.) 5 000 Kč, sepis odvolání [§11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu] 26. 1. 2018 - 5 000 Kč, účast u veřejného zasedání [§11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu] 16. 5. 2019 (12:30 - 14:38 hod.) 5 000 Kč, režijní paušál (§13 odst. 4 advokátního tarifu) 20 x 300 Kč - 6 000 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % z 133 500 Kč, 28 035 Kč, tedy celkem 161 535 Kč (I. výrok). V částce 92 989 Kč návrh zmocněnce poškozené na uložení povinnosti odsouzenému nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, zamítl (II. výrok).
5. Krajský soud usnesením ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 214/2021-2012 s poukazem na §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu stížnost stěžovatele zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti, která byla před spojením obou návrhů ke společnému řízení vedená pod sp. zn. IV. ÚS 3223/21, vytýká, že krajský soud mu usnesením ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020 nezákonně uložil povinnost k zaplacení extrémně vysokých nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, čímž bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv.
7. První vedlejší účastnice přihlásila do trestního řízení nárok na náhradu nemajetkové újmy, podle stěžovatele je proto nutné vycházet z §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, který stanoví tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč pro všechny případy, kdy je uplatňována nemajetková újma, bez ohledu na to, v jaké výši je uplatňována. Odměna advokáta vypočtená z této tarifní hodnoty činí za 1 úkon právní služby částku 3 100 Kč. Krajský soud však stanovil odměnu ve výši 1 500 Kč za úkon (do doby vyčíslení nároku), 4 080 Kč za úkon (v době od vyčíslení nároku na částku 100 000 Kč), 5 000 Kč za úkon (za dobu od navýšení nároku na částku 350 000 Kč), když u odměny ve výši 4 080 Kč a 5 000 Kč je postup při jejím výpočtu nezákonný.
8. Dále stěžovatel obecným soudům vytýká, že zmocněnkyni poškozené byla přiznána odměna za 32 úkonů právní služby, když tato zmocněnkyně účtovala odměnu za účast u 14 hlavních líčení, což je neúčelné a nepřiměřené. Důvodná byla její účast u prvního a druhého hlavního líčení, kdy vypovídala vedlejší účastnice, zatímco její přítomnost při dalších hlavních líčeních byla neúčelná. Poukazuje-li soud např. na rozhodnutí, z něhož vyplývá, že zmocněnec je psychickou podporou pro poškozeného pro ulehčení průběhu trestního řízení, tak tento argument se dá vztáhnout toliko na hlavní líčení, v němž poškozený vypovídá jako svědek. Nad tento rozsah již nejde o úkony k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody.
9. Stěžovatel namítá, že trestní řízení nebylo vedeno pro majetkový trestný čin, nicméně byl v majetkové rovině potrestán de facto dvakrát, a to povinností zaplatit vedlejší účastnici částku 160 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy v penězích a dále částku 137 540 Kč na jí vynaložených nákladech. V této souvislosti odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020 sp. zn. IV. ÚS 680/20 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), ze kterého se podává, že povinností uhradit náklady nemá být postih pachatele nepřiměřeně umocněn. Stěžovatel přitom musí nejen strpět nepeněžitý trest, ale i uhradit částku přibližně 600 000 Kč.
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti, která byla před spojením obou návrhů ke společnému řízení vedená pod sp. zn. IV. ÚS 3224/21, uplatňuje námitky obdobné těm, které jsou rekapitulovány výše. Vytýká, že v souvislosti s nároky druhé vedlejší účastnice byly aplikovány §10 odst. 5 a §12a odst. 2 advokátního tarifu v rozhodném znění, nikoli §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Stanovily-li obecné soudy odměnu ve výši 5 000 Kč za úkon právní služby, jsou jejich rozhodnutí nezákonná. Stěžovatel opět nesouhlasí se závěry obecných soudů o účelnosti a přiměřenosti úkonů právní služby. Soudy zmocněnci druhé vedlejší účastnice přiznaly odměnu za 25 úkonů právní služby, když zmocněnec účtoval odměnu za účast u 14 hlavních líčení, což je neúčelné a nepřiměřené. Obecné soudy nevyhodnotily účast zmocněnce na všech hlavních líčeních, kterých se účastnil, jako neúčelnou, v důsledku čehož mu určily odměnu za účast na všech hlavních líčeních, kterých se účastnil, aniž by zvažovaly a zkoumaly potřebu a účelnost jeho účasti u všech hlavních líčení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Jde-li o usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1976, které zrušil krajský soud usnesením ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán eventuálně jej zrušit podruhé).
12. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnosti (v části) směřující vůči ostatním rozhodnutím, tj. usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1970 a usnesením krajského soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 214/2021-2012 a ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020, byly podány včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána tato rozhodnutí. Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavních stížností
13. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]; v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
14. Adhezní řízení, byť nesporně představuje součást trestního řízení, vykazuje značná specifika, jež ho od samotného trestního řízení odlišují. Jeho předmětem je náhrada újmy, jakožto soukromoprávního nároku poškozeného. Náhrada nákladů adhezního řízení je obecně upravena v §154 trestního řádu, ze kterého plyne, že předmětem náhrady nejsou všechny náklady, které poškozenému v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení vznikly, nýbrž pouze náklady vynaložené účelně.
15. Ústavní soud k rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - zejména pak v adhezním řízení - opakovaně zdůrazňuje, že je maximálně zdrženlivý, a to i právě s ohledem na tu skutečnost, že má být poskytována náhrada nákladů toliko účelně vynaložených. I přes široký prostor pro úvahu, který zákon v tomto směru soudům poskytuje a který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování otázky nákladů řízení v judikatuře obecných soudů, zde nicméně zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá jak zákonu, tak i učiněným skutkovým zjištěním [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)].
16. Jak bylo konstatováno výše, stěžovatel vytýká, že v souvislosti s nároky vedlejších účastnic byly aplikovány §10 odst. 5 (per analogiam) a §12a odst. 2 advokátního tarifu v rozhodném znění, nikoli §9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Stěžovatelova úvaha nicméně není podložená argumentací odůvodňující, proč je výklad podaný obecnými soudy neústavní. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016 sp. zn. Tpjn 300/2016, uveřejněné pod č. 2/2017 Sb. rozh. tr., v bodě 20. konstatuje, že pro samotné vyčíslení nákladů vzniklých poškozenému přibráním zmocněnce - advokáta je významná sazba mimosmluvní odměny stanovená v advokátním tarifu, přičemž je nutno vycházet z §10 odst. 5 advokátního tarifu, který stanoví podmínky pro výši odměny při zastupování poškozeného v trestním řízení a vychází z §7 a násl. advokátního tarifu. Neshledává přitom důvod pro rozlišování mezi nároky na náhradu škody, nemajetkové újmy v penězích a vydání bezdůvodného obohacení. Na podporu stěžovatelova názoru nelze odkazovat ani na související judikaturu Ústavního soudu, která aplikovatelnost §10 odst. 5 advokátního tarifu per analogiam za srovnatelných podmínek nezpochybňuje; srov. kupř. nález Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 3555/19 či usnesení ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 1479/19, popř. též usnesení ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 a ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3103/17.
17. Úprava obsažená v §12a odst. 2 advokátního tarifu v rozhodném znění zahrnuje limit sazby odměny za jeden úkon právní služby, tedy její uplatnění nebylo k tíži stěžovatele, nýbrž v jeho prospěch (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1404/18, ze dne 2. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1137/19 a ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 1976/19).
18. V obecné rovině lze připomenou, že povinnost uhradit náklady zmocněnce poškozeného má odsouzený pachatel trestného činu, nicméně jeho postih nesmí být předmětným postupem obecných soudů ještě nepřiměřeně umocněn. Je nutné respektovat rovněž požadavek účelného vynaložení nákladů. Ani v tomto směru však Ústavní soud neshledal exces. Obecné soudy objasnily důvody, pro které shora konkretizované náklady vyhodnotily jako účelně vynaložené, přičemž do této kategorie zařadily náklady na účast zmocněnců u jednotlivých hlavních líčení, kde vystupoval aktivně, kladl svědkům otázky a přednesl i závěrečnou řeč. Soudy s poukazem na nález ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 289/12 (N 170/67 SbNU 83) dospěly k závěru, že při posuzování účelnosti vynaložených nákladů nelze zohlednit, zda bylo zastoupení zmocněncem v konkrétním případě nutné či nikoliv, a to ani s ohledem na složitost věci či na osobní poměry poškozeného. Dále konstatovaly, že rozhodování o právu poškozeného na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce nemůže být podmíněno mírou jeho procesní aktivity, když tento faktor může hrát roli jedině při stanovení výše náhrady nákladů, nikoli však roli determinující pro přiznání či naopak nepřiznání práva na náhradu předmětných nákladů, neboť by v takovém případě šlo o faktické znemožnění výkonu tohoto práva, což není slučitelné s principem ochrany práv soudní mocí podle čl. 4 a 90 Ústavy. Tyto své úvahy obecné soudy ústavněprávně konformním způsobem odůvodnily tím, že přítomnost zmocněnce pro poškozeného představuje i psychickou podporu nebo alespoň ulehčení v průběhu trestního řízení. Diskrepanci dosahující ústavněprávní roviny přitom nepředstavuje postup obecných soudů, které stěžovateli uložily povinnost nahradit náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody i v souvislosti s účastí u hlavního líčení, v němž vedlejší účastnice nevypovídaly jako svědkyně. Obecné soudy též výstižně odkázaly na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18.
19. Ústavní soud, který není povolán k výkladu podústavního práva (zde dokonce práva podzákonného) a ani k jeho sjednocování, proto uzavírá, že za situace, kdy soudy zvolily ze dvou možných výkladů jeden, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní, nevidí žádný rozumný důvod tento jejich závěr z hlediska ochrany ústavnosti jakkoliv zpochybňovat.
20. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnosti zčásti (ohledně usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1976, které již zrušil krajský soud) jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a zčásti (co do ostatních v záhlaví označených rozhodnutí, tj. usnesení okresního soudu ze dne 10. 3. 2021 č. j. 11 T 139/2015-1970 a usnesení krajského soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 214/2021-2012 a ze dne 23. 9. 2021 č. j. 3 To 215/2021-2020) jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu