ECLI:CZ:US:2022:4.US.467.22.1
sp. zn. IV. ÚS 467/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Drylock Technologies NV, Spinnerijstraat 12, Zele, Belgické království, zastoupené advokátem JUDr. Karlem Čermákem, Ph.D., LL.M., sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021 č. j. 3 Cmo 170/2021-107, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ONTEX CZ, s. r. o., sídlem Vesecko 491, Turnov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") o zastavení řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Tvrdí, že napadeným usnesením vrchního soudu došlo k porušení jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, práva na ochranu výsledků duševní činnosti podle čl. 34 odst. 1 Listiny a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se návrhem na nařízení předběžného opatření podaným u městského soudu dne 20. 7. 2021 domáhala toho, aby se vedlejší účastnice zdržela výroby, nabízení a prodeje v České republice, jakož i vývozu, dětských plen nesoucích označení Mamia Ultra Dry, a rovněž se zdržela shora uvedeného u dětských plen, jejichž obal odpovídal některému z vyobrazení uvedených v návrhu, jakož i plen obsahujících netkaný materiál pojený pod ryskou o gramáži alespoň 15 g/m2. Návrh odůvodnila tak, že v jednání vedlejší účastnice spatřuje naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže a zásah do práv k patentu. Městský soud usnesením dne 23. 7. 2021 č. j. 2 Nc 1033/2021-44, které nabylo právní moci dne 12. 8. 2021, zamítl návrh na vydání předběžného opatření s tím, že pro účely nařízení předběžného opatření nelze mít v dostatečné míře za osvědčené, že vedlejší účastnice je výrobcem předmětných dětských plen.
3. Dne 18. 8. 2021 podala stěžovatelka u městského soudu další návrh na nařízení předběžného opatření. Městský soud usnesením ze dne 23. 8. 2021 č. j. 2 Nc 1036/2021- 90 řízení o nařízení předběžného opatření zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Uvedl, že jde o totožný návrh mezi týmiž účastníky řízení, pročež je v dané věci založena překážka věci pravomocně rozhodnuté. Již v předchozím návrhu ze dne 20. 7. 2021 se totiž stěžovatelka domáhala téhož, co požaduje v posledním návrhu ze dne 18. 8. 2021. Rovněž vymezení skutkových okolností je v obou návrzích shodné. Z toho důvodu bylo podle městského soudu nezbytné, aby došlo k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení.
4. Proti usnesení městského soudu podala stěžovatelka odvolání. V něm uvedla, že překážka věci pravomocně rozhodnuté u předběžných opatření nevzniká. Judikaturu obecných soudů připouštějící uplatnění překážky rei iudicatae na rozhodnutí o předběžných opatřeních označila za překonanou, a to zejména s ohledem na §75b odst. 1 o. s. ř. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím potvrdil vrchní soud usnesení městského soudu jako správné. Zdůraznil, že překážka věci pravomocně rozhodnuté platí i pro řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, přičemž odkázal na §159a odst. 4 o. s. ř. a na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Nebylo přitom sporu o tom, že v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 18. 8. 2021 šlo o totéž právo týkající se týchž osob, jako v návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 20. 7. 2021. Ten přitom vyplýval ze stejných skutkových tvrzení, resp. ze stejného skutku, když v návrhu ze dne 18. 8. 2021 stěžovatelka pouze doplnila důkazy k pasivní věcné legitimaci vedlejší účastnice. Tyto důkazy však prokazatelně existovaly už v době rozhodování o předchozím návrhu ze dne 20. 7. 2021. Odkazuje-li stěžovatelka na §75b odst. 1 o. s. ř., ten si podle vrchního soudu vyložila mylně, neboť "jeho smyslem není vyloučení překážky věci rozhodnuté pro řízení o předběžných opatřeních", ale stanovení možnosti soudu sankcionovat navrhovatele výzvou k doplatku jistoty za totožný či obdobný návrh a naplňovat tak povinnost soudu zabránit zneužívání procesního práva.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka rekapituluje průběh řízení před soudy a uvádí, že rozhodnutí vrchního soudu je rovněž rozporné s čl. 28, 30 a 50 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen "TRIPS"), které vyžadují účinnou ochranu práv z průmyslového vlastnictví.
6. Jelikož dochází "prokazatelně k masivnímu, pokračujícímu zásahu" do práv stěžovatelky, měly jí soudy poskytnout soudní ochranu a vyhovět jejímu návrhu na vydání předběžného opatření. Vrchní soud podle ní jednal svévolně a protiústavně. Odkazuje přitom na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. III. ÚS 2834/21 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) vydané v řízení, jehož účastníkem byla právě stěžovatelka. Z něj má vyplývat, že nic nebrání tomu, aby byly doplněny podklady potřebné k uplatnění nároku na nařízení předběžného opatření a byl podán návrh nový. Stěžovatelka tedy nesouhlasí s tím, že by bylo možné uplatnit překážku věci pravomocně rozhodnuté na předběžná opatření. Vrchní soud navíc svým rozhodnutím popřel "základní princip práv z průmyslového vlastnictví, tedy možnost vyloučit ostatní z užití chráněných předmětů bez souhlasu majitele...".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když proti usnesení vrchního soudu nebylo přípustné dovolání [§238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti stojícím mimo soustavu soudů, nikoliv další revizní instancí v systému soudnictví [viz např. nález ze dne 12. 3. 1997 sp. zn. I. ÚS 157/96 (N 26/7 SbNU 165)]. V řízení o ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky. Za zjevně neopodstatněnou považuje Ústavní soud ústavní stížnost zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám nebo vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelky.
9. Těžištěm ústavní stížnosti je tvrzení, že v řízení o nařízení předběžného opatření nelze při rozhodování uplatnit překážku věci pravomocně rozhodnuté. S touto námitkou se však vrchní soud vypořádal, přičemž jeho závěr není z ústavněprávního hlediska nikterak vybočující. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že rovněž podle soudobé právní nauky se překážka věci pravomocně rozhodnuté uplatní i u rozhodnutí ve věcech předběžných opatření. Platí tedy, že "pokud byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut, řízení o návrhu na předběžné opatření odůvodněné stejnými skutkovými okolnostmi je na místě zastavit" (viz ŠÍNOVÁ, R., ŠTEVČEK, M. In ŠÍNOVÁ, R., HAMUĽÁKOVÁ, K. a kol. Civilní proces, Obecná část a sporné řízení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 162).
10. Vrchní soud též uvedl, že překážka věci pravomocně rozhodnuté u rozhodnutí o předběžném opatření není přímo vyloučena ani §75b odst. 1 o. s. ř., který upravuje toliko složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. Rovněž z důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád, vyplývá, že smyslem §75b o. s. ř. "je předcházet nežádoucím účinkům návrhů, které lze ze zpětného pohledu považovat za nedůvodné či zneužívající. Jde přesto o návrhy, které jsou způsobilé projít testem pro nařízení předběžného opatření. Nedůvodnost či zneužívající povaha těchto návrhů se projevuje v opakovaném požadavku na uložení téže nebo obdobné povinnosti s odkazem na obdobný skutkový základ. V těchto případech je důvodné předpokládat, že předběžné opatření slouží spíše jako prostředek procesního nátlaku na druhou stranu ve snaze využít její minimální možnosti obrany. Z tohoto důvodu je voleno preventivní opatření, které spočívá v možnosti uložit osobě doplatek jistoty".
11. V posuzované věci přitom šlo o situaci, kdy skutkový stav nebyl ani obdobný (tj. alespoň v části pozměněný), ale zcela totožný jako v předchozím řízení o návrhu ze dne 20. 7. 2021. Tento závěr ostatně ani sama stěžovatelka nezpochybňuje. Stěžovatelka v návrhu ze dne 18. 8. 2021 pouze doplnila některé důkazy k prokázání pasivní věcné legitimace vedlejší účastnice. Odkazuje-li stěžovatelka na usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 12. 2021 sp. zn. III. ÚS 2834/21 (jeho bod 12 in fine), je třeba uvést, že stěžovatelka sice v obecné rovině může podat nový návrh na vydání předběžného opatření opřený o další tvrzení, ta však musí mít odlišný skutkový základ oproti předchozímu návrhu (viz bod 11 výše). Je-li skutkový stav, z něhož stěžovatelka opakovaně dovozuje týž nárok proti téže osobě, stále totožný, nelze návrh na nařízení předběžného opatření projednat pro existenci negativní procesní podmínky v podobě rei iudicatae (viz bod 11 výše). Nad rámec odůvodnění usnesení vrchního soudu Ústavní soud podotýká, že výjimkou ze shora uvedeného je situace, kdy navrhovatel "tento nový návrh opře o další skutečnosti, které mu v době zamítnutí původního neúspěšného návrhu nebyly známy, a zároveň tuto neznalost sám nezavinil... Jde tedy o kombinaci principu tzv. intencionální efektivity ... a jisté odpovědnosti navrhovatele za to, že již k původnímu návrhu na vydání předběžného opatření tvrdil a osvědčoval nebo prokazoval veškeré již existující skutečnosti, které mu měly a mohly být známy" [SVOBODA, K. Řízení v prvním stupni. Civilní proces z pohledu účastníka. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 184; přiměřeně viz též nález ze dne 4. 6. 1997 sp. zn. I. ÚS 31/97 (N 69/8 SbNU 183)]. V posuzované věci však stěžovatelka uváděla důkazy, které mohla uplatnit již v návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 20. 7. 2021 (viz bod 4 výše). Ani tento závěr stěžovatelka kvalifikovaným způsobem nevyvrací. Za této situace není na místě, aby Ústavní soud kasačně zasahoval do rozhodování obecných soudů.
12. Jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že povinnost opakovaně projednávat totožné návrhy na nařízení předběžného opatření ve vztahu k právům z průmyslového vlastnictví nevyplývá ani ze stěžovatelkou zmíněných ustanovení dohody TRIPS. O návrhu na vydání předběžného opatření již bylo jednou řádně rozhodnuto, přičemž posouzení stěžovatelkou namítaného porušení práv k patentu a nekalé soutěže vedlejší účastnicí se budou obecné soudy dále věnovat v řízení ve věci samé.
13. Ústavní soud neshledal pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatelky a které by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu