ECLI:CZ:US:2022:4.US.801.22.2
sp. zn. IV. ÚS 801/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele D. J., zastoupeného JUDr. Veronikou Malenovskou, advokátkou, sídlem Bubeníčkova 112/44, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. prosince 2021 č. j. 19 Co 103/2021-1145, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Z. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem, sídlem Náměstí 22/24, Velké Meziříčí, a nezletilých O. J. a J. J., zastoupených opatrovníkem Městským úřadem v Havlíčkově Brodě, sídlem Havlíčkovo náměstí 57, Havlíčkův Brod, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 1. 2021 č. j. 0 P 92/2019-702 bylo rozhodnuto, že stěžovatel (otec) je oprávněn stýkat se s nezletilými vedlejšími účastníky po dobu prvních tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku každou lichou sobotu v roce od 14:00 hodin do 17:00 hodin a každou sudou středu v roce od 15:00 do 16:00 hodin za asistence asistenčního centra - spolku Jimedis, z. s., Husova 1623/12, Jihlava, po dobu následujících tří měsíců každou lichou sobotu v roce od 9:00 hodin do 18:00 hodin, po dobu následujících tří měsíců v sobotu od 9:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 9:00 hodin do 16:00 hodin a od tří let věku nezletilých v každém lichém týdnu v roce od pátku 16:00 hodin do neděle do 16:00 hodin s tím, že si je ve stanovenou dobu převezme v místě bydliště první vedlejší účastnice (matky) a tamtéž je ve stanovenou dobu předá; zároveň bylo rozhodnuto o její povinnosti nezletilé na styk řádně připravit, ve stanovenou dobu je stěžovateli v místě svého bydliště předat a tamtéž je ve stanovenou dobu od stěžovatele převzít (I. výrok). Návrh vedlejší účastnice na zvýšení výživného byl zamítnut (II. výrok) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení státu (III. výrok) i účastníků (IV. výrok).
3. K odvolání obou rodičů rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu v I. výroku změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými po dobu prvních čtyř týdnů od právní moci rozsudku každý pátek od 9:00 hodin do 18:00 hodin s tím, že si je převezme v asistenčním centru Jimedis, z. s., a následně je odevzdá vedlejší účastnici zpět v místě jejího bydliště, dále po dobu následujících dvanácti týdnů v každém sudém kalendářním týdnu od soboty od 9:00 hodin do neděle do 16:00 hodin a poté každý sudý kalendářní týden od pátku od 16:00 hodin do neděle do 16:00 hodin s tím, že si je ve stanovenou dobu převezme v mateřské škole, kterou nezletilí navštěvují, bez přítomnosti vedlejší účastnice, a nebudou-li nezletilí ten den ve stanovené době v mateřské škole, v místě bydliště vedlejší účastnice, a po ukončení styku je v místě bydliště vedlejší účastnice odevzdá. Vedlejší účastnici byly uloženy povinnosti připravit nezletilé na styk, stěžovateli je ve stanovenou dobu předat a opět si je ve stanovenou dobu ve stanoveném místě převzít (I. výrok). Dále krajský soud změnil rozsudek okresního soudu v II. výroku tak, že stěžovatel je povinen s účinností od 1. 11. 2020 platit pro každého z nezletilých výživné ve výši 2 800 Kč měsíčně, čímž byl zároveň změněn II. výrok rozsudku okresního soudu ze dne 23. 8. 2019 č. j. 0 P 92/2019-132 (II. výrok). Stěžovateli bylo dále stanoveno dlužné výživné za období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2021 ve výši 4 200 Kč pro každého z nezletilých (III. výrok) a povinnost nahradit České republice náklady řízení (IV. výrok). O nákladech řízení státu vůči vedlejší účastnici a nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto, že nikdo z nich nemá právo na jejich náhradu (V. a VI. výrok).
4. Krajský soud rekapituloval, že rodiče nejsou schopni se na čemkoliv domluvit, jejich vztahy jsou nepřátelské. Délka odvolacího řízení byla ovlivněna řadou v mezidobí vydaných předběžných opatření o styku stěžovatele s nezletilými, jednání musela být z důvodů u vedlejší účastnice opakovaně odročována a byla jí soudem rovněž uložena pokuta za neuskutečnění styků. K věci samé krajský soud v souladu s názorem opatrovníka a asistenčního centra Jimedis, z. s., uvedl, že bylo zapotřebí, aby navykací fáze styku probíhala rychleji, nezletilí styk se stěžovatelem zvládají, těší se na něj a rovněž bylo namístě, aby postupně měli prostor k prohlubování kontaktů s polorodou sestrou, kterou má v daných termínech stěžovatel ve své péči. Jako vhodné místo k předávání nezletilých krajský soud určil jejich mateřskou školu s tím, že vedlejší účastnice předání nebude přítomna; pro případy, že však v mateřské škole daný den nebudou, bylo místem předávání určeno bydliště vedlejší účastnice. Nezletilé by pak měl stěžovatel odevzdávat též v jejím bydlišti, jelikož po ní nelze požadovat, aby za stavu, kdy její finanční situace není příznivá (je bez zaměstnání a má tři vyživovací povinnosti), vozila nezletilé do místa bydliště stěžovatele. Náklady stěžovatele spojené s uskutečňováním styku pak krajský soud zohlednil při rozhodování o výživném nezletilých.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel nesouhlasí s tím, jakým způsobem byly napadeným rozsudkem rozloženy povinnosti rodičů při uskutečňování styku. Namítá, že není spravedlivé, aby k předávání nezletilých docházelo pouze v místě bydliště vedlejší účastnice, a nikoliv i v jeho bydlišti. V souladu s judikaturou Ústavního soudu je naopak požadavek rovnoměrného rozvržení překážek spjatých se zajištěním styku s tzv. nepečujícím rodičem, což v posuzované věci nebylo dodrženo. Krajský soud vůbec nevysvětlil, proč se od tohoto požadavku odchýlil, a své rozhodnutí, že veškerá negativa spojená s uskutečňováním styku je nucen nést stěžovatel, dostatečně neodůvodnil. V možnostech stěžovatele není nést veškeré náklady na cesty za nezletilými, přičemž naopak finanční situace vedlejší účastnice umožňuje, aby se na realizaci styku podílela i ona.
6. Stěžovatel v průběhu řízení opakovaně tvrdil, že předávání nezletilých v místě bydliště vedlejší účastnice je v rozporu se zájmy nezletilých, vedlejší účastnice znemožňuje jejich předávání a záměrně je vystavuje stresu; nezletilí jsou jejím jednáním traumatizováni. K předávání nezletilých by mělo docházet výlučně bez přítomnosti vedlejší účastnice, tedy v mateřské škole či asistenčním zařízení. Tomuto požadavku však soud nevyhověl, a to přesto, že vedlejší účastnice styk stěžovatele s nezletilými soustavně z nejrůznějších důvodů maří.
7. Konečně stěžovatel nesouhlasí ani s jemu uloženou povinností nahradit státu náklady řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
9. Usnesením ze dne 26. 4. 2022 č. j. IV. ÚS 801/22-23 Ústavní soud ustanovil opatrovníkem nezletilých Městský úřad v Havlíčkově Brodě (dále jen "opatrovník").
IV.
Vyjádření k věci
10. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
11. Krajský soud vyjádřil názor, že své rozhodnutí o předávání nezletilých ke styku se stěžovatelem v mateřské škole, popřípadě v místě bydliště vedlejší účastnice, proti němuž směřuje stížnostní argumentace především, řádně odůvodnil. Důvody, proč tak učinil, spočívaly zejména v rozdílných finančních a výdělkových poměrech rodičů. Krajský soud rekapituloval, že vedlejší účastnice do 31. 8. 2021 pobírala pouze dávky státní sociální podpory, neboť byla na mateřské dovolené (z toho důvodu byla rovněž osvobozena od soudních poplatků); následně byla po dobu tří měsíců zaměstnaná, pracovní poměr s ní byl nicméně zrušen ve zkušební době a od té doby je hlášena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce; rovněž v průběhu řízení uváděla, že z finančních důvodů bude muset prodat rodinný vůz. Soud dále podrobně rozvedl finanční a výdělkové poměry stěžovatele, k čemuž připomněl, že je s podivem, že stěžovatelův příjem je již léta stabilní, a lze předpokládat, že by s ohledem na vysokoškolské vzdělání, ne zcela obvyklý druh práce a časté cesty do zahraničí mohl dosahovat i příjmu vyššího; nepodařilo se ho však v řízení zjistit, a bylo proto vycházeno ze stěžovatelem uváděných částek. Jde-li o místo předávání nezletilých, soud vycházel z předpokladu, že předávání v mateřské škole je pro oba rodiče pro jejich konfliktní vztahy schůdnější; nebylo možno nicméně vyloučit, že nezletilí tam nebudou přítomni vždy, a bylo proto nezbytné stanovit pro tyto případy místo bydliště vedlejší účastnice. Dále krajský soud zopakoval, proč nevyslyšel stěžovatelův požadavek, aby k předávání nezletilých docházelo za přítomnosti svědka a tak, že vedlejší účastnice bude vzdálena minimálně 500 metrů, a rozvedl též svou argumentaci týkající se nákladů řízení. Jelikož byla vedlejší účastnice osvobozena od soudních poplatků, nepřiznal České republice vůči ní právo na náhradu nákladů řízení; stěžovateli pak uložil povinnost nahradit státu polovinu nákladů, které mu vznikly v souvislosti se znaleckým posudkem, jehož vypracování bylo ve prospěch obou rodičů.
12. Vedlejší účastnice prostřednictvím zvoleného právního zástupce sdělila, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozhodnutím krajského soudu. Dále se podrobně vyjádřila k jednotlivým výtkám stěžovatele, týkajícím se jejího údajného jednání, a vznesla zároveň vlastní výhrady vůči stěžovateli (nevhodné chování, lhaní, nerespektování soudních rozhodnutí, minimální kontakty s nezletilými pro nezájem stěžovatele a další). Jde-li o rozložení povinností spojených s uskutečňováním styku, vedlejší účastnice doplnila, že to byl stěžovatel, kdo se dobrovolně rozhodl odstěhovat se do značné vzdálenosti od nezletilých (90 km), a s výdaji na cesty za nimi tak musel počítat. Tyto výdaje byly navíc zohledněny při rozhodování o výživném, které je z toho důvodu příliš nízké a nepostačuje na pokrytí potřeb nezletilých. Jelikož v postupu krajského soudu nebylo možno spatřovat jakékoliv pochybení, vedlejší účastnice navrhla odmítnutí, případně zamítnutí ústavní stížnosti.
13. Ustanovený opatrovník rekapituloval předchozí průběh řízení a připomněl, že ve věci byla na návrh stěžovatele vydána již celá řada předběžných opatření upravujících styk s nezletilými. V zájmu nezletilých je, aby styk se stěžovatelem upraven byl a aby byl postupně rozšiřován. V současné době i nadále probíhá řízení o změně výchovného prostředí a o výkonu rozhodnutí na návrhy stěžovatele. K datu vyjádření opatrovníka (17. 5. 2022) byl styk stěžovatele s nezletilými uskutečněn pouze dvakrát, a postupné rozšiřování vzájemného kontaktu tak nebylo realizováno. Rodiče setrvávají na svých postojích, stěžovatel odmítá nezletilé přebírat v bydlišti vedlejší účastnice, vedlejší účastnice naopak trvá na tom, že nejsou-li nezletilí z různých důvodů v mateřské škole, má si je stěžovatel převzít v jejím bydlišti.
14. Obdržená vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovateli k replice. Ten v ní podrobně reagoval na argumenty účastníka i vedlejších účastníků řízení, přičemž obsáhlá replika k vyjádření vedlejší účastnice je dokonce strukturována tak, že je v ní postupně vyvraceno doslova vše, co vedlejší účastnice uvedla, včetně podrobné reakce na každý odstavec jejího vyjádření ("Strana 4, 2. odstavec: Není pravda, že jsou všechny matčiny absence u soudních jednání... odůvodněny nebo skutečně omluveny..., Strana 4, 3. odstavec: Není pravda, že by se matka výrazně starala o moji dceru..., Strana 5, 1. odstavec: Není pravda, že by moje dcera bývala nemocná..., Strana 5, 2. odstavec: Není pravda, že bych někdy použil výraz..."). Stručně shrnuto, stěžovatel setrval na své stížnostní argumentaci, má za to, že krajský soud nijak nezdůvodnil, proč jdou veškeré náklady na realizaci styku s nezletilými pouze k jeho tíži, soud se rovněž nevyjádřil k tomu, proč má k předávání nezletilých docházet v bydlišti vedlejší účastnice, a nikoliv i v bydlišti stěžovatele, vedlejší účastnice styk nadále maří a stěžovatel je nucen podávat další návrhy na nařízení předběžných opatření, stejně jako na nařízení výkonu rozhodnutí uložením pokuty; vyjádření vedlejší účastnice obsahuje mnoho nepravdivých tvrzení a lží, jejichž výčet stěžovatel uvádí v závěru repliky.
15. Následně stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu sdělení, v němž informoval o aktuální situaci. Na základě jeho podnětu zahájil Veřejný ochránce práv šetření, jehož předmětem je posouzení postupu opatrovníka nezletilých. Vedlejší účastnice nadále nerespektuje v mezidobí nařízená předběžná opatření o styku stěžovatele s nezletilými. Jednání ve věci samé byla na základě jejích žádostí odročena na neurčito.
16. V dalším sdělení, jež Ústavní soud obdržel, stěžovatel zopakoval, že vedlejší účastnice brání v realizaci styku stěžovatele s nezletilými, což podrobně rozvedl. Pokuta ve výši 2 000 Kč, která jí za to byla soudem uložena, je nedostatečná. V mezidobí bylo rovněž vyhověno žádosti vedlejší účastnice o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, proti čemuž směřující ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2711/22 jako zjevně neopodstatněná. S tímto usnesením stěžovatel rovněž nesouhlasí, což také dále rozvádí. V dalším řízení před obecnými soudy bylo ke zjištění stanovisek nezletilých aktuálně zadáno vypracování znaleckého posudku. S otázkami, které byly znalci soudem položeny, však stěžovatel nesouhlasí, neboť se povětšinou netýkají zkoumání nezletilých, ale jejich rodičů, jsou nevhodné a k rozhodnutí ve věci nepřispějí. Jednání ve věci samé je z důvodu účelového jednání vedlejší účastnice nadále odročováno a není zřejmé, kdy bude ve věci rozhodnuto. Řízení se stále prodlužuje, což má negativní dopad na vztahy nezletilých se stěžovatelem. Ke sdělení stěžovatel rovněž přiložil přípis Veřejného ochránce práv ze dne 21. 9. 2022, obsahující informaci, že po provedeném šetření byl učiněn závěr, že opatrovník se dopustil (v tomto přípisu blíže nespecifikovaného - pozn. Ústavního soudu) pochybení.
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
17. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně právních věcech. Posuzování těchto otázek je především doménou obecných soudů, které mají v řízení nejlepší podmínky pro dokazování a následné spravedlivé rozhodnutí. Do rozhodování těchto soudů Ústavní soud zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu ani v jeho rozhodnutí žádné natolik závažné pochybení, které by mohlo být z hledisek právě uvedených posouzeno jako porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a mohlo by vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.
18. Se stěžovatelem lze souhlasit, že v napadeném rozhodnutí je problematickým aspektem místo předání a převzetí nezletilých ke styku. Z judikatury Ústavního soudu, na kterou stěžovatel odkazuje, skutečně vyplývá, že větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů nemůže jít za standardních okolností k tíži pouze jednoho z nich a že negativa spojená s uskutečňováním styku dítěte s rodičem, který je nemá ve své péči, by měla být co nejrovnoměrněji rozložena mezi oba rodiče; je přitom v zásadně nutno zohlednit nejen finanční zátěž, ale i energii a čas vynakládaný každým z rodičů na uskutečňování styku [viz např. nálezy ze dne 2. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 4156/19 a ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 2996/17 (N 104/89 SbNU 529); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
19. Ústavní soud s respektem k čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle kterého jsou jeho vykonatelná rozhodnutí závazná pro všechny orgány i osoby, přičemž Ústavní soud dává konstantně najevo, že tento příkaz platí i pro něj [již nález ze dne 12. 6. 1997 sp. zn. IV. ÚS 197/96 (N 118/6 SbNU 353)], konstatuje, že v nyní posuzované věci jsou přítomny právě ony nestandardní okolnosti, které zdůrazňoval Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu sp. zn. IV. ÚS 4156/19. Jinak řečeno, toto usnesení se od tohoto nálezu neodchyluje (viz §23 zákona o Ústavním soudu), nýbrž jen naplňuje právní názor v něm vyjádřený o možnosti jiného výsledku v řízení v případě, že budou zjištěny nestandardní okolnosti řešené věci.
20. Že zdaleka ne vždy je rovnoměrné rozložení negativ spojených s uskutečňováním styku dítěte s tzv. nepečujícím rodičem z důvodů spočívajících v konkrétních okolnostech věci možné, konstatoval Ústavní soud např. i v již zmíněném nálezu sp. zn. I. ÚS 2996/17. V takovém případě by se pak obecné soudy měly pokusit alespoň zmírnit dopady do práv toho z rodičů, jenž je v důsledku daných okolností více dotčen, a při jejich "vyvažování" zohlednit (alespoň) náklady na cestu a dobu nutnou k překonání vzdálenosti mezi bydlišti dítěte a tzv. nepečujícího rodiče (viz bod 36 uvedeného nálezu).
21. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí a ze zaslaného vyjádření k ústavní stížnosti je zřejmé, že krajský soud si byl vědom rekapitulovaných závěrů judikatury Ústavního soudu. V souladu s ní vyložil konkrétní důvody, které v současnosti brání tomu, aby se na cestování nezbytném k uskutečnění styku stěžovatele s nezletilými podílela stejnou měrou i vedlejší účastnice (blíže viz bod 19 a 27 odůvodnění rozsudku krajského soudu, příp. jeho vyjádření k ústavní stížnosti), přičemž nastalou nerovnost v povinnostech rodičů alespoň částečně zmírnil při rozhodování o konkrétní výši výživného stěžovatele zohledněním jeho výdajů vynakládaných na cesty za nezletilými. Vysvětlení důvodů, které krajský soud vedly k závěru, že přinejmenším v současné době není namístě rozhodnout o střídání místa předávání nezletilých ke styku tak, jak požadoval stěžovatel, Ústavní soud považuje za dostatečné a z ústavněprávního hlediska udržitelné, byť zároveň lze rozumět tomu, že stěžovatel může nastavený model považovat z osobního hlediska za nespravedlivý. Rozumět však již nelze jeho tvrzením o absenci jakéhokoliv odůvodnění či vysvětlení, proč se krajský soud odchýlil od výše předestřeného požadavku na rovnoměrné rozložení negativ spjatých s uskutečňováním styku. Z odůvodnění napadeného rozsudku totiž, jak je již zřejmé, vyplývá pravý opak, a tato část stížnostní argumentace proto není opodstatněná.
22. K tomu lze doplnit, že domáhá-li se stěžovatel opakovaně ve svých podáních závěrů obsažených v nálezu sp. zn. IV. ÚS 4156/19, nutno podotknout, že pochybení soudů bylo v odkazované věci shledáno v nezohlednění skutečností, jež svědčily o tom, že rovnoměrnému rozložení povinností spjatých s realizací styku nebránily žádné závažné překážky (naopak bylo zjištěno, že matka v minulosti neměla problém s občasným střídáním místa předávání nezletilého a sama ho za otcem vozila, nadto to byla ona, kdo se rozhodl s nezletilým odstěhovat z jejich původního bydliště; bod 27 odůvodnění nálezu sp. zn. IV. ÚS 4156/19). Naproti tomu v posuzované věci překážky takovéhoto rozvržení povinností, tj. střídání rodičů v dojíždění, zjištěny byly.
23. Neopodstatněné jsou i námitky týkající se rozhodnutí krajského soudu, že k předávání nezletilých bude docházet v přítomnosti vedlejší účastnice. Ačkoliv stěžovatel tvrdí opak, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že krajský soud se snažil požadavku stěžovatele vyhovět a nastavit podmínky přebírání nezletilých ke styku tak, aby byly vzájemné kontakty rodičů v zájmu nezletilých omezeny na nezbytnou míru. Krajský soud však zároveň logicky zohlednil i to, že přebírání nezletilých v mateřské škole (a bez přítomnosti vedlejší účastnice) nebude vždy z nejrůznějších důvodů možné, a že tedy k němu bude muset docházet i jinde; určil-li pak pouze pro tyto situace tímto místem bydliště vedlejší účastnice, jež je zároveň bydlištěm nezletilých, nelze takové rozhodnutí považovat za jakkoliv extrémní. Stejně tak nelze spatřovat žádné zásadní pochybení v tom, že po ukončení styku měli být nezletilí předáni taktéž v místě bydliště vedlejší účastnice, neboť již s ohledem na stanovený rozsah styku, resp. na termíny, v nichž mělo na základě napadeného rozhodnutí docházet k předávání nezletilých zpět vedlejší účastnici (pátek večer či sobota a neděle odpoledne), nebylo možno na možnost jejich předání v předškolním nebo jiném k tomu vhodném zařízení zásadně spoléhat.
24. K námitkám proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí nutno uvést, že problematika náhrady nákladů řízení obvykle nepožívá ústavněprávní ochrany, jelikož takový spor pouze výjimečně dosahuje závažnosti způsobilé porušit ústavně zaručená práva účastníka řízení. Ústavní soud do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení zasahuje pouze tehdy, zjistí-li extrémní rozpor napadeného rozhodnutí s principy spravedlnosti nebo zasažení jiného základního práva [srov. nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189)]; k ničemu z toho však s posuzované věci nedošlo. Napadené rozhodnutí obsahuje přesvědčivé zdůvodnění toho, proč bylo o nákladech řízení účastníků i státu rozhodnuto uvedeným způsobem, přičemž Ústavní soud neshledal nic, co by věc mohlo posunout do ústavněprávní roviny.
25. Poukazuje-li stěžovatel opakovaně ve svých podáních na jednání vedlejší účastnice, která jeho styky s nezletilými maří, nejde bez dalšího o důsledek pochybení krajského soudu, k jehož nápravě by byl nezbytný zásah Ústavního soudu, nýbrž především o důsledek neschopnosti rodičů nalézt v zájmu nezletilých společnou řeč. Donucení účastníka řízení k tomu, aby respektoval rozhodnutí obecného soudu, je úkolem především tohoto soudu, a Ústavní soud není oprávněn ho v této činnosti nahrazovat.
26. Jde-li o zbývající námitky obsažené v pozdějších sděleních zaslaných Ústavnímu soudu, stěžovatel v nich poukazuje na další údajná pochybení (nejen) krajského soudu, k nimž mělo dojít v období po podání ústavní stížnosti (odročování jednání ve věci samé, zadání znaleckého posudku soudem, resp. nesouhlas s otázkami, které byly znalci zadány,...). Ústavní soud k tomu však připomíná, že je vázán petitem ústavní stížnosti a předmětem svého přezkumu může učinit pouze ta rozhodnutí, jejichž zrušení stěžovatel navrhl. Brojí-li pak stěžovatel proti usnesení sp. zn. IV. ÚS 2711/22, jímž byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti usnesení okresního soudu, kterým bylo vyhověno návrhu vedlejší účastnice na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nutno konstatovat, že v souladu s poučením, kterého se stěžovateli ve zmíněném usnesení dostalo, není proti usnesení Ústavního soudu odvolání přípustné (srov. též §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); Ústavní soud nadto není příslušný k přezkumu vlastních rozhodnutí. Tyto stěžovatelovy námitky jsou proto materiálně nepřípustné, případně k jejich posouzení není Ústavní soud příslušný.
27. Ke zmíněné námitce proti délce řízení ve věci samé lze doplnit, že má-li stěžovatel skutečně zato, že řízení o úpravu péče o nezletilé je v důsledku jeho odročování zatíženo průtahy, může zvážit využití prostředků nápravy, které mu právní řád dává k dispozici [stížnost na průtahy v řízení podle §164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích, případně žaloba na náhradu škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů].
28. Jelikož Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu