ECLI:CZ:US:2022:4.US.826.22.1
sp. zn. IV. ÚS 826/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů E. H. a J. H., zastoupených JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem, sídlem Benešovo nábřeží 3954, Zlín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. ledna 2022 č. j. 59 Co 232/2021-111 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. srpna 2021 č. j. 47 Nc 1017/2021-76, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a nezletilých S. E. a N. E., zastoupených zákonnými zástupci L. E. a N. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé jsou prarodiči vedlejších účastníků, o styk s nimiž usilují. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatelů na úpravu jejich styku s vedlejšími účastníky (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru, že vztahy mezi stěžovateli, rodiči matky vedlejších účastníků, a oběma rodiči vedlejších účastníků jsou velmi špatné, neboť stěžovatelé vystupovali vůči rodičům vedlejších účastníků velmi direktivně, stavěli se negativně k manželovi své dcery kvůli jeho původu, citově dceru vydírali a opakovaně jí vyhrožovali, že nebude-li "po jejich", zveřejní spor na sociálních sítích apod. Dceři stěžovatelů (matce vedlejších účastníků) jejich uvedené chování prokazatelně způsobuje psychické problémy. Několikrát se pokusila o smířlivé kroky vůči stěžovatelům, avšak ti na ně nepřistoupili. Okresní soud proto zamítavým výrokem potvrdil status quo, kdy stěžovatelé vedlejší účastníky nevídají vůbec. Okresní soud dokonce návrh stěžovatelů vyhodnotil jako šikanózní, neboť ti se domáhali styku s vnoučaty vždy jeden víkendový den v každém týdnu, a to s každým vnoučetem odděleně, čímž by pro svůj styk zabrali všechny víkendy v měsíci, a tudíž by nukleární rodině neumožnili trávit víkendy společně.
3. Stěžovatelé napadli rozsudek okresního soudu odvoláním. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud se argumentačně ztotožnil s okresním soudem a zdůraznil, že vedlejší účastníci stěžovatele ani neznají, přičemž N. je neviděl nikdy a S. je viděla naposledy v sedmi měsících věku, tudíž vedlejší účastníci nemají ke stěžovatelům žádný citový vztah, a tedy nestanovením styku jim nemůže být způsobena žádná újma.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé namítají, že soudy svými rozsudky porušily jejich právo na spravedlivý proces, neboť jejich rozhodnutí nesou znaky libovůle. Soudy neprovedly důkazy navržené stěžovateli, zejména účastnický výslech, při němž mohli stěžovatelé, resp. alespoň stěžovatelka, prokázat předpoklady pro styk s vnoučaty. Zároveň by stěžovatelé přesvědčili soudy, že jejich návrh nebyl šikanózní. Určení styku s vnoučaty by pro děti bylo prospěšné, neboť stěžovatelé jsou oba úspěšní v profesním životě, žijí ve spokojeném manželství, jsou finančně zajištěni a vychovávají spolu další dítě, adoptovaného syna J. Stěžovatelé by taktéž prokázali svou citovou vazbu k vnoučatům. Při hodnocení skutkového stavu soudy vycházely z doby, která trvala do poloviny roku 2018, kdy byly vztahy špatné, nicméně nezjišťovaly, jaká je situace nyní.
5. Soudy též porušily §927 občanského zákoníku, neboť z ustálené judikatury k tomuto ustanovení plyne, že styk prarodičů s vnoučaty je za běžných okolností pro obě strany přínosem. Prarodiče tedy mají zcela relevantní právo podílet se na citovém, rozumovém a mravním vývoji svých vnoučat. Soudy pak neprovedly ani jediný důkaz, kterým by potvrdily, případně vyvrátily, tvrzenou citovou vazbu stěžovatelů k vnoučatům.
6. Stěžovatelé podotýkají, že předmětné řízení je svou povahou nesporné, tudíž účelem není vyřešit spor mezi rodiči vedlejších účastníků a stěžovateli, nýbrž vynést rozhodnutí, které bude v souladu s veřejným zájmem, kde by mělo být prioritou řádně zjistit skutkový stav věci.
7. Stěžovatel uznává, že některé e-maily vůči otci vedlejších účastníků nebyly vhodné, nicméně byly u stěžovatele vyvolány bezmocí a stresem z chování otce vedlejších účastníků. Stěžovatelé uvádějí, že od poloviny roku 2018 neučinili žádný rizikový úkon vůči rodičům vedlejších účastníků.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří se účastnili řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje rezervovaně. Tato zdrženlivost plyne i z toho, že ve věcech upravených v druhé části občanského zákoníku není proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek (nejde-li o manželské majetkové právo). Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda napadené rozhodnutí není extrémní, založené na libovůli, respektive jinak porušující právo účastníka řízení na soudní ochranu. V nyní posuzované věci se tak přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení, zda byly za účelem zjištění potřebných kritérií s důrazem na nejlepší zájem dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a ustanovením občanského soudního řádu, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna [srov. usnesení ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/14, nález ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 (N 8/98 SbNU 56) nebo nález ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. III. ÚS 3001/20, veřejně dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Vykazují-li rozhodnutí obecných soudů uvedené nedostatky, budou zpravidla představovat nepřípustný zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a ve spojení s tím do práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny (srov. nález ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 1081/20).
10. Právo styku s vnoučaty je právem, které obecně prarodičům náleží, neboť je zakotveno nejen v §927 občanského zákoníku, ale vyplývá i z mezinárodních úmluv, kterými je Česká republika vázána, konkrétně zejména z čl. 5 Úmluvy o styku s dětmi (vyhlášené pod č. 91/2005 Sb.m.s.), a podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva také spadá pod čl. 8 Úmluvy (např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 7. 2000 ve věci Scozzari a Giunta proti Itálii, stížnosti č. 39221/98 a 41963/98 a ze dne 20. 1. 2015 ve věci Manuello a Nevi proti Itálii, stížnost č. 107/10). Tomu odpovídá právo dítěte (vnoučete) citové vazby, jestliže byly vytvořeny, rozvíjet. Podmínkou pro určení styku soudem je, aby styk byl v nejlepším zájmu dítěte. Vede-li styk s širším příbuzenstvem k napětí v rodině, v nejlepším zájmu dítěte již není (usnesení ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. I. ÚS 2750/07 a ze dne 22. 1. 2015 sp. zn. III. ÚS 3694/14).
11. Právě taková situace nastala v rodině stěžovatelů, kde byl skutkový stav prokázán zcela jasně, a to i bez účastnických výslechů, neboť důkazní situace byla zcela zřetelně vykreslena korespondencí mezi stěžovateli a rodiči vedlejších účastníků. Rodiče vedlejších účastníků dali jasně najevo, že si nepřejí kontakt stěžovatelů se svými dětmi. Účastnické výslechy za této situace nebyly potřebné, neboť by nemohly prokázat nic, co by mohlo změnit závěry soudů. Stěžovatelé jsou osobami, které mají potenciál vedlejší účastníky rozvíjet po všech stránkách, nicméně za daného stavu, kdy mezi stěžovateli a rodiči vedlejších účastníků panují neurovnané vztahy či dokonce vzájemná nevraživost a kdy matka vedlejších účastníků snáší psychicky velmi špatně jakýkoliv kontakt se stěžovateli, nelze dojít k závěru, že je v nejlepším zájmu vedlejších účastníků, aby byl (vůbec) soudně upraven jejich styk se stěžovateli. Vzhledem k tomu, že nezletilí stěžovatele fakticky neznají, nelze takové rozhodnutí považovat za odporující jejich nejlepšímu zájmu.
12. Ústavní soud uzavírá, že napadená rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna, vypořádávají se se všemi námitkami stěžovatelů a z hlediska přezkumné pravomoci Ústavního soudu odpovídají požadavkům kladeným na soudní rozhodnutí v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
13. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu