infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.06.2022, sp. zn. IV. ÚS 871/22 [ usnesení / FILIP / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:4.US.871.22.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2022:4.US.871.22.1
sp. zn. IV. ÚS 871/22 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. M. H. a 2. P. H., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, sídlem Střelecká 437/4, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 6. ledna 2022 č. j. 55 To 478/2021-524 a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. října 2021 č. j. 1 T 147/2009-509, a s ní spojeným návrhem na zrušení čl. II bod 1 zákona č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v České Lípě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1, čl. 38, 39 a 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 a 95 Ústavy. 2. Dále stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil čl. II bod 1 zákona č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "napadené ustanovení"). 3. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresní soud v České Lípě (dále jen "okresní soud") zamítl návrh 2. stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 1 T 147/2009. V ní byl 1. stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu pytláctví podle §178a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Návrh na povolení obnovy řízení byl odůvodněn, stručně řečeno, tím, že ke skutku (zastřelení dvou daňků) mělo dojít na území obce Dolní Krupá, a tedy v okrese Mladá Boleslav, a tudíž ve Středočeském kraji. Všechna rozhodnutí v dané věci tak byla vydána místně nepříslušnými orgány (Libereckého kraje). Při veřejném zasedání se 1. stěžovatel s návrhem na povolení obnovy řízení ztotožnil. Nadto uvedl, že v původním trestním řízení došlo rovněž k porušení práva na zákonného soudce, neboť v jeho průběhu došlo k obměně složení senátu odvolacího soudu. Okresní soud návrh zamítl s tím, že námitka místní nepříslušnosti soudu (resp. orgánů činných v trestním řízení) není novou skutečností, která by mohla vést k jinému rozhodnutí o vině (resp. trestu či náhradě škody), podle §278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Místo činu bylo specifikováno v obžalobě, a tudíž je soudy v původním řízení znaly. Institut obnovy řízení navíc cílí na nápravu skutkových pochybení, což nesprávně určená místní příslušnost není. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v usnesení ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 520/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). I rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tz 69/2009, na nějž odkazoval navrhovatel, byl vydán v řízení o stížnosti proti porušení zákona, a nikoliv v řízení o povolení obnovy řízení. Námitka nesprávného složení senátu odvolacího soudu mohla být uplatněna včas v dovolacím řízení. 4. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé stížnosti, které Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zamítl napadeným usnesením s odůvodněním, že tvrzená místní nepříslušnost není důvodem pro povolení obnovy řízení podle §278 odst. 1 trestního řádu. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé namítají, že skutečnost spáchání trestného činu v jiném okrese (resp. kraji) je nutné považovat za soudům neznámou novou skutečnost podle §278 odst. 1 trestního řádu. V původním řízení se soudy touto otázkou podle stěžovatelů vůbec nezabývaly. Stěžovatelé jsou toho názoru, že jejich případ se odlišuje od případu, v němž bylo vydáno usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 520/20, neboť stěžovatelé uplatnili odlišnou argumentaci oproti tehdejšímu stěžovateli. Soudy v dané věci rovněž nerespektovaly závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tz 69/2009. Obdobné závěry pak uvádí rovněž nález Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 110/20. Ve srovnatelné situaci, v jaké se ocitl stěžovatel Robert Tempel, úspěšný u Evropského soudu pro lidská práva, jsou i stěžovatelé. Soudy tak ignorovaly závažná porušení ústavních práv v původním řízení. Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že v trestním řízení vedeném u soudu v jiném okrese (resp. kraji) by došlo ke zproštění obžaloby. 6. U napadeného ustanovení (viz sub 2) stěžovatelé namítají, že podle napadeného ustanovení dochází k vyloučení soudců z původního řízení pro řízení o povolení obnovy řízení až u návrhů podaných po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Takové ustanovení je podle stěžovatelů v rozporu s právem na zákonného soudce. Soudci rozhodující v původním řízení jsou pro řízení o povolení obnovy řízení zatíženi svými předsudky. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Těžiště argumentace stěžovatelů spočívá v tvrzení, že soudy měly povinnost povolit obnovu trestního řízení, neboť bylo nově zjištěno, že údajný skutek byl spáchán na území jiného okresu (resp. kraje). Této námitce Ústavní soud nepřisvědčil. Závěry obecných soudů považuje za ústavně souladné. Argumentace stěžovatelů zřejmě vychází z mylného přesvědčení, že vydání rozhodnutí místně nepříslušným orgánem činným v trestním řízení je důvodem pro povolení obnovy řízení. Nicméně žádné zákonné ustanovení (tím méně pak ústavní pořádek) takový postup nezaručuje. Naopak z důvodu ochrany principu právní jistoty procesní předpisy pro mimořádné opravné prostředky stanovují výjimečné předpoklady, za nichž jim lze vyhovět. Neexistuje nějaké obecné ústavní právo na to, aby jakákoliv eventuální nezákonnost mohla být kdykoliv v budoucnu napravena prostřednictvím jakéhokoliv opravného prostředku. Jak již uvedly soudy, obnova řízení je institutem, který slouží pouze k nápravě skutkových vad pravomocných rozhodnutí v trestním řízení, a to ještě pouze za situace, že tato skutková vada může vést k jinému rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Skutečnost, že námitka místní nepříslušnosti je pro řízení o povolení obnovy řízení irelevantní, již Ústavní soud potvrdil v minulosti (viz usnesení ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 520/20). Žádné rozhodnutí Ústavního soudu přitom nepotvrzuje opak. Dovolávají-li se stěžovatelé nálezu ze dne 27. 7. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 110/20, je k tomu třeba uvést, že jeho závěry se vůbec netýkají podmínek vyhovění návrhu na povolení obnovy řízení podle §277 a násl. trestního řádu. Nález byl vydán v obnoveném řízení podle zákona o Ústavním soudu, a to poté, co bylo shledáno porušení práv stěžovatele Evropským soudem pro lidská práva. Ani jeho rozhodnutí se však nikterak netýkalo podmínek, za nichž lze v České republice obnovit pravomocně skončené trestní řízení. Stejně irelevantní je po daný případ rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009 sp. zn. 4 Tz 69/2009. Ani ten se netýkal podmínek pro vyhovění návrhu na povolení obnovy řízení. 9. V posuzované věci by nově zjištěná skutečnost, že skutek byl spáchán v jiném okrese, mohla mít relevanci toliko tehdy, platily-li by v tomto okrese jiné trestněprávní předpisy normy. Tak tomu však zjevně není. Tvrzení stěžovatelů, že 1. stěžovatel by v jiném okrese nebyl odsouzen, je pouhou nepodloženou spekulací, která by beztak nebyla pro řízení o povolení obnovy řízení relevantní, neboť jde o právní, a nikoliv skutkovou vadu. Bylo věcí oprávněných osob, aby tuto námitku vznesly během původního řízení. Zamítnutím návrhu tak soudy nejen neporušily princip zákonnosti trestního řízení, ale naopak postupovaly s ním v souladu (čl. 36 odst. 4 Listiny). 10. Dovolávají-li se stěžovatelé porušení čl. 90 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)]. 11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 12. K návrhu podle §74 zákona o Ústavním soudu na zrušení napadeného ustanovení (viz blíže sub 2) je třeba uvést, že s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí "osud" samotné ústavní stížnosti [podle §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, odpadá tím současně i základní procesní předpoklad pro posouzení s ním spojeného návrhu na zrušení zákona nebo jeho ustanovení [srov. např. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)]. Nadto je třeba upozornit, že tuto námitku stěžovatel vznesl až v řízení před Ústavním soudem a navzdory čl. 95 odst. 2 Ústavy se nedomáhal ochrany svých ústavních práv v řízení před obecnými soudy. Konečně, právní stav, v němž soudce, který rozhodoval v původním trestním řízení, rozhodoval v souladu se zákonem i o návrhu na povolení obnovy řízení, Ústavní soud vždy akceptoval jako ústavně souladný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2022 Josef Fiala v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2022:4.US.871.22.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 871/22
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 6. 2022
Datum vyhlášení  
Datum podání 30. 3. 2022
Datum zpřístupnění 29. 7. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Česká Lípa
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ústí nad Labem
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Česká Lípa
Soudce zpravodaj Filip Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 220/2021 Sb.; kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; čl. II bod 1
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.4, čl. 38 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §18, §278, §283 písm.d
  • 220/2021 Sb., čl. II odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
Věcný rejstřík obnova řízení
příslušnost/místní
trestní řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-871-22_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 120284
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-08-05