ECLI:CZ:US:2023:1.US.1511.23.1
sp. zn. I. ÚS 1511/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele A. P., zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 3. dubna 2023 č. j. 1 KZV 18/2019-343 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení, ze dne 20. prosince 2022 č. j. KRPA-416139/TČ-2016-000092, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení, sídlem Krakovská 1362/14, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Policie České republiky, Krajského ředitelství hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 2. oddělení (dále jen "policejní orgán"), dne 30. 11. 2020 pod č. j. KRPA-416139/TČ-2016-000092 zahájil úkony trestního řízení pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit neznámý pachatel ve spolupráci s obchodní společností X. S ohledem na to, že provedeným šetřením se nepodařilo zajistit důkazy umožňující zahájení trestního stíhání konkrétní osoby podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl policejní orgán v záhlaví specifikovaným usnesením o odložení věci podle §159a odst. 5 trestního řádu.
3. Stěžovatel coby poškozený v daném trestním řízení podal proti usnesení policejního orgánu stížnost, kterou státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítla jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení namítá, že mu předmětným trestným činem byla způsobena majetková škoda a že trestní oznámení podal na konkrétní pachatele, avšak trestní řízení bylo vedeno proti neznámému pachateli. Stěžovatel má za to, že trestní řízení neproběhlo řádně a nebylo provedeno adekvátní vyšetřování, čímž došlo k porušení jeho shora uvedených základních práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
6. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Ústavního soudu, řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod je zásadně vybudováno na principu přezkumu pravomocně skončených věcí [srov. např. usnesení ze dne 19. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 293/97 (U 22/9 SbNU 467), usnesení ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 38/10 (U 1/60 SbNU 759), usnesení ze dne 3. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 1336/10 (U 7/57 SbNU 621) či nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz] a na zásadě subsidiarity ústavní stížnosti [srov. např. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475) či nález ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 3383/14 (N 163/82 SbNU 565)]. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
7. Z tohoto pohledu nabývá v případě nyní posuzované věci zásadního významu zjištění, že stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by před podáním ústavní stížnosti podal podnět k výkonu dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně jeho práv [srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14 (U 14/74 SbNU 623), usnesení ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 34/19, aj.]. Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatel tedy měl možnost přezkumu postupu Městského státního zastupitelství v Praze v rámci instančního dohledu ze strany Vrchního státního zastupitelství v Plzni. Této možnosti však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiloženém rozhodnutí nevyužil.
8. Nevyčerpání procesního prostředku ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu činí ústavní stížnost nepřípustnou, proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2023
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj