ECLI:CZ:US:2023:1.US.3087.22.1
sp. zn. I. ÚS 3087/22
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele O. D., zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem, sídlem Krupská 28/30, Teplice, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 13. září 2022 č. j. 2 ZN 4538/2021-57, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 13. září 2022 č. j. 2 ZN 4538/2021-57 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto usnesení se ruší.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení podle §158 trestního řádu ze dne 18. prosince 2021 vyplývá, že stěžovateli bylo toho dne sděleno hlídkou Policie České republiky, že vozidlo, které řídí a jehož je provozovatelem, je v pátrání jako odcizené a že je v této věci šetřen trestný čin zpronevěry. Stěžovatel následně vyhověl výzvě podle §78 odst. 1 trestního řádu k vydání vozidla jako věci, která může podléhat zajištění podle §79c odst. 1 trestního řádu.
2. Usnesením Policie České republiky, místního oddělení Pankrác (dále též "policejní orgán"), ze dne 13. ledna 2022 bylo rozhodnuto o vydání vozidla stěžovateli podle §80 odst. 1 trestního řádu, neboť už nebylo potřeba k dalšímu řízení, nepřicházelo v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání a nebylo pochyb o právu stěžovatele k němu. V odůvodnění bylo uvedeno, že pátrání po vozidle bylo vyhlášeno na základě zahájení úkonů trestního řízení ve věci možného přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 trestního zákoníku, kterou měl spáchat podezřelý tak, že zprostředkoval prodej vozidla na základě plné moci vystavené jednatelkou poškozené společnosti a peníze z prodeje si ponechal pro vlastní potřebu. Vozidlo bylo nejprve dne 26. ledna 2021 přepsáno na fyzickou osobu, z ní pak dne 6. května 2021 na právnickou osobu a ta jej dne 11. listopadu 2021 nechala přepsat na stěžovatele. Policejní orgán rozhodl o vrácení vozidla stěžovateli, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel nabyl vozidlo v dobré víře a legálním způsobem, jelikož při realizaci koupě převzal veškeré potřebné doklady včetně klíče a nemohl předpokládat, že by vlastnická práva na vozidlo mohl nárokovat někdo jiný.
2. Na základě stížnosti poškozené společnosti bylo výše uvedené usnesení policejního orgánu zrušeno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále též "obvodní státní zastupitelství") ze dne 18. února 2022 podle 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu a policejnímu orgánu byla uložena povinnost o věci znovu jednat a rozhodnout. Státní zástupkyně v usnesení uvedla, že ve věci je sporná otázka vlastnického práva, a proto nebyly splněny podmínky pro vydání podle §80 odst. 1 trestního řádu. Konstatovala, že z hlediska posouzení vlastnického práva je klíčová otázka, zda podezřelý neprodal vozidlo svémocně a bez vědomí poškozené společnosti. Pokud by tomu tak bylo, bylo by nutné posoudit převod z hlediska nabytí od neoprávněného ve smyslu §1109 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, což lze pouze u věcí nezapsaných ve veřejném seznamu; aplikace tohoto ustanovení se podle obvodního státního zastupitelství nejevila jako přiléhavá, neboť osobní automobily jsou evidovány v registru vozidel, a v takovém případě by absence oprávnění k prodeji mohla mít za následek neplatnost kupní smlouvy. Obvodní státní zastupitelství uložilo policejnímu orgánu, aby posoudil, zda byl podezřelý k prodeji vozidla oprávněn, jak tvrdil ve své výpovědi.
3. Usnesením policejního orgánu ze dne 18. března 2022 bylo vozidlo uloženo do úschovy podle §80 odst. 1 trestního řádu z důvodu, že na něj uplatňuje právo jiná osoba a existují tedy pochybnosti o vlastnickém právu k němu. Toto usnesení bylo následně zrušeno podle §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu usnesením obvodního státního zastupitelství ze dne 6. dubna 2022 z důvodu nesplnění zákonné podmínky pro rozhodnutí o uložení věci do úschovy. V odůvodnění bylo uvedeno, že z hlediska posouzení vlastnického práva k vozidlu je jedinou stále nevyjasněnou skutečností otázka, zda došlo k převodu vozidla podezřelým jednáním majícím povahu trestného činu; vyjasnění této otázky lze očekávat již v rámci trestního řízení a nejsou známy žádné další důvody pro vznik občanskoprávního sporu.
4. Stěžovatel zažádal dne 14. dubna 2022 o vrácení věci podle §78 odst. 7 trestního řádu. Uvedl, že jednatelka poškozené společnosti udělila k prodeji vozidla plnou moc, a nelze tak mít pochybnosti o řádném převodu vlastnického práva, ani kdyby podezřelý zpronevěřil zmocnitelovy peníze. I v případě neplatné plné moci by bylo nutné převod vlastnictví posuzovat podle §1109 písm. b) nebo c) občanského zákoníku jako nabytí v dobré víře od neoprávněného. Stěžovatel upozornil, že obvodní státní zastupitelství mylně považuje registr vozidel za veřejný seznam.
5. Přípisem policejního orgánu ze dne 19. dubna 2022 bylo stěžovateli sděleno, že vozidlo nelze vrátit, neboť dosud nebylo rozhodnuto o právoplatném majiteli. Proti přípisu podal stěžovatel dne 25. dubna 2022 stížnost, v níž upozornil, že policejní orgán měl ohledně jeho žádosti o vrácení vozidla rozhodnout usnesením, a zopakoval argumenty vztahující se k nabytí vlastnictví vozidla.
6. Usnesením ze dne 7. července 2022 rozhodl policejní orgán o vrácení vozidla stěžovateli. V odůvodnění uvedl, že první majitel zakoupil vozidlo prostřednictvím internetového portálu a měl k dispozici ověřenou plnou moc udělenou poškozenou společností, jíž byl podezřelý zplnomocněn k převodu vozidla a veškerým dalším úkonům s tím souvisejícím. Na základě plné moci zajistil podezřelý zrušení povinného ručení, o čemž byla poškozená společnost elektronicky vyrozuměna, a vozidlo se tak 10 měsíců volně pohybovalo s novými majiteli. První nabyvatel vozidla, natož pak stěžovatel, nemohli podle policejního orgánu vědět o jakémkoliv protiprávním jednání ze strany podezřelého. Z podrobného odůvodnění plyne, že policejní orgán nahlíží na prověřovanou věc jako na zpronevěru finančních prostředků, nikoliv zpronevěrou vozidla. Prodej a převod byl podle policejního orgánu proveden zcela dle právních norem, jelikož podezřelý disponoval plnou mocí, a poškozená společnost si může nárokovat pouze finanční hotovost, nikoliv vozidlo, které bylo legálním způsobem prodáno.
7. Napadeným usnesením obvodního státního zastupitelství ze dne 13. září 2022 bylo usnesení policejního orgánu o vrácení věci zrušeno podle §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu jako nezákonné a neodůvodněné. Stížnost poškozené společnosti proti usnesení o vrácení vozidla byla posouzena jako opožděná, obvodní státní zastupitelství však přezkoumalo uvedené usnesení v rámci svých dozorových oprávnění a dospělo k závěru, že není zcela objasněno, zda je ve věci dáno podezření ze spáchání trestného činu, či nikoliv, a usnesení policejního orgánu o vrácení věci "lze tedy považovat ... jako předčasné." V odůvodnění napadeného usnesení je uvedeno, že policejní orgán provádí prověřování ve věci podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit bývalý zaměstnanec poškozené společnosti tím, že bez vědomí a souhlasu majitele prodal jemu svěřená vozidla dalším osobám, a z dosud opatřených podkladů není možné učinit jednoznačný závěr o průběhu skutkového děje. Za současného stavu prověřování tak nelze mít za to, že by stěžovatel byl osobou, o jejímž právu na věc není žádných pochyb.
8. Usnesením policejního orgánu ze dne 27. října 2022 bylo vozidlo uloženo do úschovy podle §80 odst. 1 trestního řádu z důvodu, že na něj uplatňuje právo jiná osoba a existují tedy pochybnosti o vlastnickém právu k němu. V odůvodnění policejní orgán uvedl, že se dosud nepodařilo zjistit skutečnost, zda byl podezřelý oprávněn k prodeji vozidla, nebo se dopustil trestného činu, a z důvodu uplatňování vlastnictví stěžovatelem i poškozenou společností vznikly pochybnosti o právu na věc. Stěžovatelova stížnost proti usnesení policejního orgánu byla zamítnuta usnesením obvodního státního zastupitelství dne 3. ledna 2023 jako nedůvodná.
II. Obsah ústavní stížnosti
9. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny.
10. Stěžovatel upozorňuje, že je zbaven možnosti nakládat se svým vozidlem na základě nezákonného napadeného usnesení, které není odůvodněné a nevypořádává se s jím dříve uvedenou argumentací, ani s argumentací policejního orgánu.
11. Stěžovatel tvrdí, že pro posouzení jeho vlastnictví k vozidlu je zcela nerozhodné, zda byl v posuzované věci spáchán trestný čin či nikoliv. Stěžovatel konstatuje, že byl již několikátým kupujícím v pořadí, jednal v dobré víře a je zcela nerozhodné, zda mezi původním vlastníkem vozidla a jeho zaměstnancem došlo ke spáchání jakéhokoliv trestného činu. Pokud poškozená společnost jako původní vlastník neudělila podezřelému k prodeji plnou moc, nabyl stěžovatel vlastnictví podle §1109 písm. b) nebo c) občanského zákoníku. Pokud plná moc udělena byla, nabyl stěžovatel vlastnictví standardním způsobem od předchozího vlastníka. Podle stěžovatele nevyplývá ze spisu žádná skutečnost, že by nebyl při koupi vozidla v dobré víře. Napadeným nezákonným usnesením je stěžovateli působena škoda v podobě nutnosti opatřit si náhradní vozidlo a v rostoucích nákladech právního zastoupení.
12. Stěžovatel namítá, že obvodní státní zastupitelství nereagovalo na jeho upozornění, že registr vozidel není veřejným seznamem. Tvrzení obvodního státního zastupitelství o nemožnosti učinit jednoznačný závěr o průběhu skutkového děje považuje stěžovatel za vágní a nereflektující zjištění učiněná policejním orgánem. Obvodní státní zastupitelství neuvedlo konkrétně, v čem spatřuje nejasnost skutkového děje a jaký by mohla mít tato nejasnost vliv na platnost převodu vlastnického práva. Své konstatování nepodložilo žádným odkazem na relevantní právní předpis. Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení neobsahuje řádné odůvodnění ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
III. Vyjádření účastníka řízení
13. Obvodní státní zastupitelství k podané ústavní stížnosti uvedlo, že se jedná o skutkově složitou věc, kdy proti sobě stojí tvrzení poškozené společnosti a tvrzení podezřelého, že byl k prodeji vozidla zmocněn. S ohledem na délku probíhajícího řízení, kdy zatím nebylo možné učinit závěr o tom, zda se v dané věci jedná o podezření ze spáchaného trestného činu, a s ohledem na existující pochybnosti o vlastnictví vozidla, je jeho uložení do úschovy podle obvodního státního zastupitelství odůvodněné; stěžovatel může své argumenty uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních.
14. Obvodní státní zastupitelství nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že na vlastnické právo nemůže mít vliv jednání mající povahu trestného činu. Stěžovatel měl vozidlo zakoupit prostřednictvím autobazaru, přičemž zákon výslovně stanoví, v jakých případech se na takové nabytí nepoužije ustanovení §1109 občanského zákoníku upravující nabytí věci v dobré víře. Obvodní státní zastupitelství proto považuje ústavní stížnost za "neodůvodněnou".
IV. Replika stěžovatele k vyjádření účastníka řízení
15. Stěžovatel ve své replice uvádí, že postup obvodního státního zastupitelství byl zpočátku pravděpodobně založen na omylu a neznalosti soukromoprávních předpisů ohledně registru vozidel, ve svých následných rozhodnutích však pokračuje v uvádění dalších nelogických a neopodstatněných závěrů s cílem legitimizovat své původní nezákonné rozhodnutí. Stěžovatel opakuje své stanovisko, že i v případě neudělení plné moci poškozenou společností by vlastnické právo k vozidlu nabyl přinejmenším postupem podle §1109 písm. c) občanského zákoníku, neboť není ani ze strany vedlejšího účastníka pochyb o tom, že poškozená společnost svému zaměstnanci vozidlo svěřila dobrovolně. V takovém případě nemůže mít vliv na platnost převodu vlastnického práva skutečnost, že osoba, která se z důvěry vlastníka stala detentorem, převede vlastnické právo na jiného. Stěžovatel trvá na svém stanovisku, že je zcela nerozhodné, zda došlo ke spáchání trestného činu či nikoliv, nebo zda byla udělena platná plná moc k převodu vlastnického práva k vozidlu.
16. Stěžovatel zdůrazňuje, že vozidlo zakoupil nikoliv od autobazaru, ale pouze jeho prostřednictvím od předchozího vlastníka. Proto není přiléhavá argumentace ustanovením §1110 občanského zákoníku, které nadto předpokládá pozbytí věci ze strany vlastníka ztrátou nebo svévolným odnětím.
V. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
17. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
18. Ústavní stížnost byla zaslána poškozené společnosti Sirona s. r. o. (dříve MALEJA.CZ s. r. o.), ta se k ní však ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
VI. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
19. Ústavní soud nejprve připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci a související zásadu své zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Zmíněné zásady se přitom specificky projevují též v případě posuzování ústavních stížností brojících proti zásahům orgánů veřejné moci učiněným v průběhu přípravného řízení trestního. Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Trestní řízení je přitom zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Možnost ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je tak třeba vykládat restriktivně. Kasační pravomoc Ústavního soudu se může projevit pouze tehdy, byly-li v řízení porušeny ústavní procesní principy či jsou závěry rozhodnutí v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
20. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o vrácení, o vydání či o uložení věci do úschovy podle §80 odst. 1 trestního řádu prolomil Ústavní soud jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování [např. nález sp. zn. IV. ÚS 325/98 ze dne 22. října 1998 (N 130/12 SbNU 239)].
21. Podle §80 odst. 1 trestního řádu platí, že není-li věci, která byla podle ustanovení §78 trestního řádu vydána, nebo podle ustanovení §79 trestního řádu odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb; v pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na ni činí nárok, se upozorní, aby nárok uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
22. Ústavní soud připomíná, že v odůvodnění soudních rozhodnutí či rozhodnutí jiných orgánů veřejné moci musí být každá zásadní námitka vypořádána, byť povinnost řádně odůvodnit své rozhodnutí neznamená nutnost detailně odpovědět na každý argument stěžovatele. Porušením práva na spravedlivý proces může být zejména stereotypní odůvodnění či nereagování soudu či jiného orgánu veřejné moci na tvrzení, které si vyžaduje specifickou odpověď, neboť je pro výsledek řízení rozhodující. Taková tvrzení pak vyžadují explicitní a jasnou odpověď soudu či jiného orgánu veřejné moci (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 1473/22 ze dne 26. července 2022).
23. Požadavek náležitého odůvodnění představuje jednu z ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývající zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny [nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. června 1995 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. února 2004 (153/2004 Sb., N 15/32 SbNU 131)]. Pro účastníka řízení musí být z rozhodnutí zřejmé, jaká skutková zjištění rozhodující orgán učinil a jakým způsobem je právně vyhodnotil. Jeho skutkové a právní závěry nesmí být projevem libovůle a musí odpovídat obecně akceptovaným metodám výkladu práva. Nezbytný rozsah odůvodnění se vždy odvíjí od předmětu řízení a povahy rozhodnutí, jakož i od návrhů a argumentů uplatněných účastníky řízení, se kterými se rozhodující orgán musí adekvátně vypořádat [usnesení sp. zn. IV. ÚS 360/99 ze dne 25. října 1999 (U 68/16 SbNU 363), nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. září 2009 (N 207/54 SbNU 565)]. Rozhodnutí, které řádné odůvodnění postrádá nebo jehož odůvodnění se nezabývá námitkami, které mohly mít význam pro rozhodnutí ve věci samé, je nepřezkoumatelné, což může mít a zpravidla má za následek porušení práva dotčeného účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny [např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. března 1997 (N 24/7 SbNU 153), nález sp. zn. IV. ÚS 304/98 ze dne 12. října 1998 (N 120/12 SbNU 177), nález sp. zn. II. ÚS 435/09 ze dne 2. června 2009 (N 129/53 SbNU 623) nebo nález sp. zn. II. ÚS 1162/17 ze dne 18. ledna 2018 (N 8/88 SbNU 103) ].
24. Z odůvodnění usnesení policejního orgánu ze dne 11. července 2022 o vydání vozidla stěžovateli jsou zcela patrné důvody, které vedly policejní orgán k závěru o vlastnictví předmětného vozidla (srov. bod 6 výše). Policejní orgán dostatečně odůvodnil svůj závěr, že fyzická osoba, na niž podezřelý na základě úředně ověřené plné moci udělené poškozenou společností převedl předmětné vozidlo, nemohla vědět o protiprávním jednání z jeho strany, tím méně o takovém jednání mohl vědět stěžovatel jako poslední majitel dotčeného vozidla. Policejní orgán konstatoval, že na základě šetření bylo stanoveno, že se jedná o zpronevěru finančních prostředků, nikoliv vozidla.
25. Naproti tomu v napadeném usnesení je pouze obecně uvedeno, že "z dosud opatřených podkladů není doposud možné učinit jednoznačný závěr o průběhu skutkového děje," aniž by obvodní státní zastupitelství jakkoliv konkrétněji vyjádřilo své pochybnosti k podrobně uvedenému popisu skutkového děje provedeného policejním orgánem a k jeho právnímu hodnocení. Obvodní státní zastupitelství ani nijak nereagovalo na námitky vznesené stěžovatelem v jeho žádosti o vrácení vozidla ze dne 14. dubna 2022, resp. ve stížnosti proti přípisu policejního orgánu ze dne 25. dubna 2022. Nijak se nevyjádřilo ke stěžovatelem tvrzené dobré víře ani k jeho konkrétním odkazům na ustanovení občanského zákoníku, které uváděl na podporu svého tvrzení, že mu svědčí vlastnické právo k vozidlu.
26. V posuzované věci Ústavní soud konstatuje, že obvodní státní zastupitelství rezignovalo na svou povinnost se věcí náležitě zabývat, vypořádat se s námitkami vznesenými stěžovatelem, z nichž stěžovatel dovozuje své vlastnické právo, a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Tento postup je o to závažnější v situaci, kdy stěžovatel vydal vozidlo již 18. prosince 2021 a obvodní státní zastupitelství v posuzované věci nejprve zrušilo rozhodnutí policejního orgánu o vydání vozidla, poté zrušilo rozhodnutí policejního orgánu o uložení do úschovy a následně zrušilo rozhodnutí policejního orgánu o vydání vozidla. Ústavní soud připomíná, že s plynutím času musí orgány činné v trestním řízení stále více dbát na ochranu ústavně chráněných a oprávněných zájmů soukromých osob, které jsou zasaženy zajištěním majetku, na nerušeném užívání vlastnictví. Konstatování o skutkově složité věci, obsažené ve vyjádření obvodního státního zastupitelství, nepůsobí příliš přesvědčivě, a to i s ohledem na nijak rozsáhlý spisový materiál, který si Ústavní soud vyžádal.
27. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné a závěry v něm obsažené znamenají porušení principu zákazu libovůle při rozhodování podle čl. 2 odst. 2 Listiny. Postupem obvodního státního zastupitelství bylo stěžovateli odepřeno právo, aby se podle čl. 36 odst. 1 Listiny domáhal právní ochrany jím tvrzeného vlastnického práva. Tím není řečeno, že stěžovatel je vlastníkem vozidla, neboť úlohou Ústavního soudu není dotvářet chybějící části odůvodnění.
28. Z výše uvedených důvodů shledal Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele důvodnou, podle §82 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jí vyhověl a napadené usnesení podle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 11. dubna 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu